Spor o podstatu trestní odpovědnosti

Předkládaný článek je pokusem zhodnotit, důsledným uplatněním metod nalézání práva, přístup těchto dvou pojetí a rovněž představit koncepci vlastní. Jádro sporu přitom spočívá zejména v tom, jakou roli sehrává při formulování trestní odpovědnosti subsidiarita trestní represe a s tím související vztah k odpovědnosti soukromoprávní. Z analýzy vyplynulo, že v zásadě lze přisvědčit formálně materiální pozici, která vykládá společenskou škodlivost, coby vyjádření materiální stránky trestného činu, v rámci zákonných znaků skutkové podstaty, přičemž k okolnostem každého případu při posuzování otázky viny nepřihlíží. Pro ještě jednoznačnější a transparentnější aplikaci subsidiarity trestní represe však shledávám, oproti materiálně formálnímu pojetí trestného činu, příhodnější koncepci formálně materiálního pojmu, neboť ta lépe diferencuje naplnění společenské škodlivosti ve vztahu k jednotlivým zákonným znakům skutkové podstaty trestného činu. Její podstata spočívá v tom, že společenskou škodlivost důsledně hodnotí v rámci určitého zákonného znaku skutkové podstaty trestného činu, tj. subjektu, objektu a objektivní stránky.

Úvod

Podstata trestní odpovědnosti je v českém právním prostředí dlouhodobě ožehavým tématem. Nejde přitom o záležitost čistě teoretickou, nýbrž o problém zásadně ovlivňující aplikační praxi. Jádro sporu přitom spočívá zejména v tom, jakou roli sehrává při formulování trestní odpovědnosti subsidiarita trestní represe a s tím související vztah k odpovědnosti soukromoprávní a správně právní. Nutno podotknout, že některé odborné názory i závěry Ústavního soudu a Nejvyššího soudu trpí jakousi metodologickou bezradností, takže jejich závěry jsou spíše nahodilé. To vede k “nebezpečně” lehkovážným závěrům, které mohou být pro rozhodování orgánů v trestním řízení matoucí. Důkazem toho budiž poměrně nedávné rozhodnutí pléna Ústavního soudu (sp. zn. Pl. ÚS 46/18), které zcela nepřípustně relativizovalo zákonný rámec trestní odpovědnosti.

Účelem tohoto pojednání je tak kriticky zhodnotit převládající přístupy a “nabídnout” teoretickou koncepci, která by, reflektujíc recentní právní úpravu, ucelenějším způsobem osvětlovala trestní odpovědnost. Samozřejmě si tato koncepce nečiní nárok být komplexním výkladem tohoto problému, nýbrž je jen jakýmsi podnětem k odborné diskusi, která by odůvodněným metodologickým přístupem posunula stav poznání v této oblasti.

Formální pojetí s hmotněprávním korektivem nebo formálně materiální pojetí?

Základem trestní odpovědnosti je trestný čin (čin soudně trestný), tj. zaviněné protiprávní jednání, jemuž odpovídá zákonný popis trestněprávně zakázaného chování, včetně hrozby trestu.[1] Východisko poskytl již Feuerbach, když vymezil princip nulla poena sine crimine, tj. že podmínkou trestu je existence trestněprávního jednání.[2] Lze přitom v podstatě souhlasit s třístupňovým rakouským/německým schématem, které vychází ze skutku, který naplňuje skutkovou podstatu trestného činu (první stupeň), je jednáním protiprávním (druhý stupeň) a má požadovaný stupeň zavinění (třetí stupeň).[3] Nepochybné rovněž je to, že zákonodárce při konstruování skutkových podstat musí zohledňovat subsidiární úlohu trestního práva (subsidiarita se tak projevuje na úrovni legislativní), tedy že trestní právo poskytuje jen takovou ochranu, která je k ochraně společnosti nezbytná.[4]

Potud panuje zřejmě i v českém diskursu shoda. Zásadně se však česká trestněprávní nauka, ve vztahu k recentní právní úpravě, rozchází v náhledu na aplikaci materiální stránky (společenské škodlivosti) trestného činu, coby odrazu zásady subsidiarity trestní represe, a s tím souvisejícím vztahem k uplatňování odpovědnosti mimotrestní. Byť existují určité nuance a přesahy, přesto lze vysledovat dvě zásadní (vlivné) názorové linie, které se ve vztahu k základům trestní odpovědnosti (tj. k otázce viny) liší, a to zejména v následujících otázkách:

1. Aplikuje se materiální stránka v rámci zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, nebo (i) mimo ně?
2. Podle jakých kritérií lze určit společenskou škodlivost trestného činu?
3. Jsou pro určení společenské škodlivosti relevantní (i) okolnosti případu stojící vně znaků konkrétní skutkové podstaty?
4. Má na trestní odpovědnost (otázku viny) vliv uplatnění/možnost uplatnění soukromoprávní odpovědnosti a správně právní odpovědnosti?