Zejména se zaměřuji na to, zda obhájce pouze musí vzít na vědomí, že obviněný chce sjednat dohodu o vině a trestu se státním zástupcem, nebo zda je nezbytné, aby vyjádřil svůj odlišný názor v případech, kdy je schopen se znalostí věci zdůvodnit, že uzavření této dohody není v zájmu jeho klienta.
V článku reaguji na příspěvek JUDr. Tomáše Sokola uveřejněný v Bulletinu advokacie č. 3/2023 a nazvaný Dohoda o vině a trestu jako kvadratura kruhu. Autor v něm nejdříve rozebral protikladné názory na možnost uzavírání dohody o vině a trestu. Uvedl, že dle jedné části odborné veřejnosti je možné uzavřít tuto dohodu, jen pokud výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný, tedy po splnění podmínek dle § 175a tr. řádu. Další odborníci ale usuzují, že ze stejné legislativní úpravy lze dojít k závěru, že tuto dohodu lze uzavřít již dříve. V závěru doktor Sokol uvedl, že „pokud někdo může zcela svobodně rozhodnout o svém osudu tak, že odmítne lékařskou péči a raději zemře, nevidím naprosto žádný důvod, proč by nemohl podobným způsobem rozhodnout o tom, jaký bude jeho další osud v trestním řízení“.[1]
Předchozí část článku si můžete přečíst zde.
Může obviněný navrhnout DOVT bez obhájce?
Za podmínek uvedených v § 175a odst. 1 tr. řádu může státní zástupce zahájit jednání o DOVT na návrh obviněného nebo i bez takového návrhu. Podstatné je, že „návrh na sjednání dohody o vině a trestu může obviněný učinit i bez obhájce“.[2] Ust. § 175a tr. řádu nestanoví, co přesně by mělo být součástí takového návrhu, a proto s jeho formulováním má obviněný mnohdy problémy.
„Obviněný by se přitom měl nejprve informovat o možnostech své obhajoby a tomu pak následně přizpůsobit svůj návrh, jehož obsah by měl z taktických důvodů pečlivě zvažovat, jelikož musí nalézt kompromis mezi tím, aby státního zástupce k uzavření dohody o vině a trestu přiměl (resp. alespoň k jednání o ní), ale aby si zároveň zachoval také určitý prostor pro případné další vyjednávání.“[3]
Pokud obviněný nejednal s obhájcem ani ad hoc s advokátem, pak v návrhu státnímu zástupci mnohdy neuvádí ani prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán, i když jde o základní podmínku sjednání dohody. Nemá-li obviněný obhájce, a přesto v návrhu adresovaném státnímu zástupci uvede, že spáchal skutek, pro který je stíhán, a to výslovně s odkazem na § 175a odst. 3 větu první tr. řádu, pak je v této správné formulaci patrný vliv policejního orgánu konajícího vyšetřování na návrh podaný obviněným. Tak je tomu přesto, že praxe připouští, aby policejní orgán navrhl státnímu zástupci též sjednání DOVT (a to alespoň alternativně k návrhu na podání obžaloby).[4]
Má-li obviněný obhájce, který jménem klienta sepíše návrh na sjednání DOVT, pak obhájce zásadně respektuje podmínky dohody uvedené v § 175a odst. 3 tr. řádu a vychází z možností obhajoby obviněného.
Může obviněný sjednat DOVT před základní sumarizací důkazů?
JUDr. Sokol položil tuto otázku: „Proč by DOVT nemohl obviněný uzavřít dříve, než řízení dospěje do stadia alespoň základní sumarizace důkazů, prostě proto, že on chce? A státní zástupce s tím souhlasí. Přitom k tomu mohou obě strany mít velmi racionální důvody, mj. plynoucí ze značného a oprávněného zájmu o to, aby vyšetřování dále nepokračovalo.“[5]
De lege lata je při odpovědi na výše uvedenou otázku třeba vyjít z § 175a odst. 1 tr. řádu, kde se uvádí, cit.: „Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný, může státní zástupce zahájit jednání o dohodě o vině a trestu na návrh obviněného nebo i bez takového návrhu.“ Tak je tomu proto, že DOVT představuje další možný alternativní způsob zjednodušeného vyřízení některých trestních věcí. Při jejím využití dochází k významnému odchýlení od standardní podoby trestního řízení, a to zejména ve vztahu k obvyklému projednání věci v hlavním líčení, a to od 1. 9. 2012, kdy nabyla účinnosti novela trestního řádu provedená zákonem č. 193/2012 Sb. Aplikace tohoto institutu je pouze fakultativní a na sjednání DOVT tak ani při splnění všech nezbytných podmínek nemá obviněný nárok. Vždy tak bude záviset pouze na uvážení státního zástupce, zda s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jednotlivých případů takový postup zvolí, či nikoli. To platí při skončení vyšetřování, stejně jako v jeho průběhu, pokud dosavadní výsledky ještě neskončeného vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný, jinými slovy, pokud byla provedena základní sumarizace již provedených důkazů. Pak může obviněný chtít uzavřít DOVT se státním zástupcem a v takových případech je reálné, že ke sjednání dohody dojde. Výše jsem odůvodnil, že v případech, kdy se neuskutečnilo prověřování postupem dle § 158 a násl. tr. řádu, není důvod, aby obviněný zahájil jednání o DOVT se státním zástupcem, což v případě, že má obhájce, platí dvojnásob.
Neshledávám důvod k legislativní úpravě, která by dávala větší prostor pro uzavírání DOVT, což výše také odůvodňuji. Dříve než jsou známy výsledky vyšetřování, než je provedena sumarizace provedených důkazů, by neměl obviněný navrhovat sjednání DOVT ani dávat souhlas k jejímu sjednání. Pokud se hájí sám, tak to může učinit jen proto, že to záleží na jeho názoru. Má-li obviněný obhájce, pak by měl vždy objasnit klientovi úpravu obsaženou v § 175a odst. 1 tr. řádu, stejně jako podmínky stanovení dohody uvedené v § 175a odst. 3 tr. řádu a obviněný by to měl respektovat.
JUDr. Tomáš Sokol opakovaně vyjádřil „své přesvědčení, podle něhož pokud někdo může zcela svobodně rozhodnout o svém osudu tak, že odmítne lékařskou péči a raději zemře, nevidím naprosto žádný důvod, proč by nemohl podobným způsobem rozhodnout o tom, jaký bude jeho další osud v trestním řízení“.[6]
Pokud však nejsou splněny podmínky DOVT uvedené v § 175a odst. 1, 3 tr. řádu, pak by její sjednání neměl obviněnému doporučit obhájce. Nelze pominout, že obviněný zmocňuje obhájce k tomu, aby mu v trestním řízení poskytl potřebnou odbornou právní pomoc a aby k tomu využíval všechny zákonné prostředky a způsoby obhajoby tak, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují, a tím, aby přispíval ke správnému objasnění věci (§ 26 odst. 1 zák. o advokacii). To platí přesto, že existuje možnost sjednání DOVT.
Beckův komentář k trestnímu řádu uvedl významné výhrady proti institutu DOVT: „Jde především o nebezpečí zneužití institutu orgány činnými v trestním řízení, které by mohly chtít si zjednodušit práci za každou cenu… Obviněný, který ve skutečnosti žádný trestný čin nespáchal, tak může být pod předestřenou tíhou usvědčujících důkazů nucen k doznání viny, stojí před obtížnou volbou setrvání na plnohodnotném projednání s úhradou veškerých s tím spojených nákladů a s rizikem přísného potrestání, pokud se svou obhajobou neuspěje, nebo doznání něčeho, co nespáchal, avšak s vidinou mírného trestu.“[7]
Trestní řád a resortní předpis
V článku se zabývám odlišnými názory obviněného a obhájce na sjednání DOVT. Nemohu však pominout důvody, proč se v praxi v otázce sjednávání DOVT v současnosti zásadně odlišují postoje obhájců od postojů státních zástupců.
Dřívější nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman vydal dne 3. 9. 2019 sjednocující Pokyn č. 9/2019 obecné povahy o postupu státních zástupců v trestním řízení, ve kterém jsou čl. 61 až 63 zaměřeny na DOVT. Čl. 61 odst. 2 tohoto pokynu uvádí: „Před zahájením jednání o dohodě o vině a trestu státní zástupce přezkoumá, zda výsledky přípravného řízení dostatečně prokazují, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný.“ Zde je v pokynu uveden odkaz na § 175a odst. 1 větu první tr. řádu, kde se však používá pojem výsledky vyšetřování. Z cit. pokynu však lze dovodit, že státní zástupce může vyjít i z výsledků šetření postupem před zahájením trestního stíhání.
Dne 15. 7. 2021 pak nejvyšší státní zástupce Igor Stříž uvedl: „Dohoda o vině a trestu by měla být uzavírána na samém počátku vyšetřování, aby ušetřila čas, prostředky.“[8] Tento názor měl zcela mimořádnou publicitu ve všech sdělovacích prostředcích a mnozí obvinění jím odůvodňovali před obhájci návrhy na sjednání dohody na počátku vyšetřování.
Dne 27. 1. 2023 zveřejnilo Nejvyšší státní zastupitelství Metodiku k postupu státních zástupců při sjednávání dohod o vině a trestu, sp. zn. 1 SL 111/2022,[9] která si stanovila za cíl rozšířit jejich používání v aplikační praxi a sjednotit postup státních zástupců a obviněných při využívání těchto dohod. Na str. 10 metodiky je uvedeno: „Dohodu o vině a trestu lze fakticky sjednat již bezprostředně po zahájení trestního stíhání. S ohledem na právo obviněného seznámit se s podstatou obvinění a vyjádřit se k němu je nezbytné, aby sjednání dohody předcházel standardní výslech obviněného podle § 90 a násl. tr. řádu.“
Na str. 14-15 metodiky se pak uvádí: „Dohodu v přípravném řízení lze sjednat v jakémkoli okamžiku po zahájení trestního stíhání až do skončení této fáze trestního řízení. Ke sjednání dohody může tedy dojít i ve fázi vyšetřování, které dosud nebylo skončeno a není úplné. V takovém případě je věc předložena státnímu zástupci, aniž by proběhly úkony související se skončením vyšetřování podle § 166 tr. řádu. Musí však být v dostatečné míře zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Také není dotčeno právo obviněného nahlížet do spisu podle § 65 tr. řádu.“
Metodika k postupu státních zástupců při sjednávání dohod o vině a trestu umožňuje státním zástupcům od 27. 1. 2023 sjednání DOVT s obviněným kdykoli po zahájení trestního stíhání, a to v případě, že je v dostatečné míře zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, poté co je obviněnému umožněno nahlédnutí do spisu.
Cit. metodika umožnila státnímu zástupci zahájit jednání o DOVT kdykoli po zahájení trestního stíhání, což státní zástupci mnohdy využívají, nikoli až na základě výsledků vyšetřování, jak stanoví § 175a odst. 1 tr. řádu.
Otázkou je, zda lze při sjednávání DOVT vycházet z § 175a tr. řádu, nebo z metodiky k postupu státních zástupců. V praxi státní zástupci převážně vycházejí ze zmíněné resortní metodiky, byť nadále často neumožňují obhajobě nahlédnutí do spisu před sjednáním dohody, nýbrž až při jejím sjednání, což je nedostačující. Obhajoba, jak obvinění, tak obhájci, musejí při sjednávání DOVT vycházet z § 175a tr. řádu.
Podstatné je, že pokud státní zástupce navrhuje jednání o DOVT na počátku vyšetřování, pak své vnitřní přesvědčení může prokázat jen na základě šetření (prověřování), tzn. postupu před zahájením trestního stíhání dle hlavy deváté trestního řádu, nikoli podle výsledků vyšetřování dle hlavy desáté trestního řádu, jak mu v současnosti ukládá § 175a odst. 1 tr. řádu.
Sjednocení postupu při využívání dohod o vině a trestu mezi státními zástupci a obviněnými de lege lata brání zásadní nesoulad výše uvedené resortní metodiky státního zastupitelství s § 175a odst. 1 tr. řádu.
Zákonné podmínky pro jednání o DOVT by byly splněny pouze v případě, pokud by § 175a odst. 1 věta první tr. řádu měl de lege ferenda následující znění, v němž jsem tučně uvedl slova, která jsem doplnil: „Jestliže výsledky šetření nebo vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný, může státní zástupce zahájit jednání o dohodě o vině a trestu na návrh obviněného nebo i bez takového návrhu.“
Závěr
Obhájce je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Obhájce však není vázán pokyny klienta, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem, a o tom je povinen klienta přiměřeně poučit (§ 16 odst. 1 zák. o advokacii). V praxi může docházet k odlišnostem i k rozporům mezi názory obviněného a postoji obhájce ohledně sjednání dohody o vině a trestu. I když pokyn obviněného klienta ke sjednání dohody není v rozporu s právním nebo stavovským předpisem, může obhájce zastávat názor, že takový krok není pro klienta prospěšný.
Pak záleží na obhájci, aby kvalifikovaně a srozumitelně vysvětlil obviněnému důvody, proč sjednání dohody o vině a trestu nedoporučuje a jaké následky pro klientovu věc může mít její uzavření. Teprve pokud obviněný odůvodněné názory obhájce vyslechne, avšak nehodlá se jimi řídit, může obviněný sjednat dohodu o vině a trestu bez ohledu na doporučení obhájce, příp. může dát obhájci pokyn ke sjednání dohody se státním zástupcem. O poradách obhájce s obviněným by měl být v klientském spisu podrobný záznam pro případ, že by obviněný po čase vytýkal obhájci, že nedokázal zabránit sjednání dohody o vině a trestu, i když s jejím uzavřením zásadně nesouhlasil.
Článek byl publikován v Advokátním deníku.
[1] T. Sokol: Dohoda o vině a trestu jako kvadratura kruhu, Bulletin advokacie č. 3/2023, str. 21.
[2] A. Draštík, J. Fenyk a kol.: Trestní řád, Komentář, I. díl, Wolters Kluwer ČR, a. s., Praha 2017, str. 1309.
[3] Tamtéž.
[4] P. Šámal a kol.: Trestní řád II. § 157 až 314s, Komentář, 7. vyd., C. H. Beck, Praha 2013, str. 2264.
[5] Op. cit. sub 1, str. 20.
[6] Tamtéž, str. 21.
[7] P. Šámal a kol.: Trestní řád II. § 157 až 314s, Komentář, 7. vyd., C. H. Beck, Praha 2013, str. 2262-2263.
[8] ČTK: Nový šéf žalobců bude pokračovat v podporování dohod o vině trestu, 15. 7. 2021, https://advokatnidenik.cz/2021/07/15/novy-sef-zalobcu-bude-podporovat-dohody-o-vine-trestu/.
[9] Metodika k postupu státních zástupců při sjednávání dohod o vině a trestu, ze dne 27. 1. 2023, sp. zn. 1 SL 111/2022.
Diskuze k článku ()