JUDr. Lukáš Jícha

Soudní exekutoři byli v České republice zavedeni jako nová právnická profese teprve v roce 2001. Stalo se tak v době, kdy v naší zemi doznívaly dopady hluboké ekonomické krize z druhé poloviny devadesátých let.

V pondělí 1. července letošního roku vláda schválila návrh ministryně spravedlnosti Marie Benešové na komplexní novelizaci občanského exekučního řádu, jejímž cílem má být řešení problematiky vícečetných exekucí.

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová předložila vládě na začátku června tohoto roku v pořadí již třetí znění souhrnné novely občanského soudního řádu a exekučního řádu, která mj. zavádí povinné zastavování exekucí, u nichž po dobu posledních tří let nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce a nebyl-li v ní po dobu posledních tří let zjištěn či zajištěn žádný majetek postižitelný v exekuci, který by postačoval alespoň ke krytí nákladů exekuce.

Volné uvážení exekučního soudu v otázce výběru osoby exekutora založené na hospodárnosti a efektivitě řízení nelze v praxi realizovat, neboť jde o hodnocení značně subjektivní a často i nepřezkoumatelné. Exekuční soud ve fázi vydávání pověření exekutora nemá k dispozici exekuční spisy exekutorů.

V březnu letošního roku Nejvyšší správní soud rozhodl, že soudní exekutoři nejsou povinnými osobami podle zákona 106 o svobodném přístupu k informacím, ale jsou podnikatelskými subjekty, i když na ně stát delegoval některé pravomoci, které jinak přísluší soudům.

Tímto příspěvkem si dovolím shrnout mé postřehy, zkušenosti a praktické připomínky k legislativním úvahám nad rozšiřováním podmínek pro spojování exekucí soudními exekutory. Není žádným tajemstvím, že problematika spojování exekucí je v souvislosti s tématem vícečetných exekucí stále aktuální.

Připravovaná vládní novela občanského soudního řádu a exekučního řádu z pera ministerstva spravedlnosti vedle pravidla jeden dlužník - jeden exekutor počítá i se zavedením povinných záloh na exekuci. Tím má být zavedena nákladová zodpovědnost oprávněného na zahájení a dalším vedení tzv. „zbytečných exekucí“.

Vláda v minulých dnech oznámila zvýšení částky, nad kterou se zbytek čisté mzdy dlužníka srazí bez omezení, a to s platností od června tohoto roku. Změnu nelze určitě chápat černobíle, nezabavitelná částka se nezvýší každému. Nejde totiž o zvýšení nezabavitelné částky v pravém slova smyslu a už vůbec ne zdola.

Klíčovým tématem exekuční legislativy se v průběhu loňského podzimu stala otázka zavedení či nezavedení pravidla prosazujícího princip jeden dlužník – jeden exekutor. Ve dvou co do techniky provedení odlišných variantách ji prosazují Piráti a Ministerstvo spravedlnosti. Za společné znaky obou návrhů lze označit přenos místa zahájení exekučního řízení z exekutora na exekuční soud, v základní konstrukci návrhu dopad jen do nově zahájených řízení a slučování všech nově napadlých exekucí proti jednomu povinnému k jednomu exekutorovi bez ohledu na to, kdo je jeho věřitelem.

Jmenováním do exekutorského úřadu stát přenáší na soudního exekutora část své vrchnostenské moci, neboť s pověřením exekutorským úřadem je spojena pravomoc vykonávat exekuční a další činnost. Při výkonu exekuční činnosti exekutor vystupuje v postavení orgánu veřejné moci a je úřední osobou. Vedením exekuce ho pověřuje exekuční soud.

V exekučním řízení platí, že exekuci vede ten exekutor, kterého v exekučním návrhu označí oprávněný a který je zapsán v rejstříku zahájených exekucí. V únoru letošního roku skupina senátorů podala k Ústavnímu soudu návrh na zrušení těch částí ustanovení § 28 a § 38 odst. 1 exekučního řádu (dále jen „e.ř.“), které umožňují oprávněnému zvolit si soudního exekutora, k němuž exekuční návrh podá.

Dne 1. září 2015 nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu a exekučního řádu provedená zákonem č. 164/2015 Sb. Jak už je zvykem posledních novelizací proces­ních předpisů na úseku exekučního práva, i tato novela přines­la více výhod povinným než oprávněným.