Tisíc slov k medializaci MEDIACE aneb „REFLEXE a VÝZVY“ v Olomouci

Mediace jako metoda řešení sporů má velký potenciál pomáhat sporným stranám, ať už jsou to jednotlivci nebo různé skupiny, mezi něž můžeme počítat obchodní korporace, orgány státu či stát sám a organizace různého druhu, v konfliktních situacích. Mediace je metoda vůči stranám neformální a flexibilní. Na druhou stranu má řadu pravidel. Existují různé formy a styly mediace, které se využívají s ohledem na typ konfliktu i na typologii sporných stran. Pravdou je, že ne pro všechny spory a ne pro všechny sporné strany je metoda mediace vhodná. Pro ty případy, kde se použít dá, má řadu benefitů. Výhodou je zejména rychlost, úspornost a skutečnost, že v drtivé většině případů odcházejí strany z mediace výrazně spokojenější než od jednání soudního. Metodou mediace se totiž dají spory řešit do větší hloubky příčin jejich vzniku. To má vliv i na to, že spory jednou řešené nebo vyřešené s pomocí mediace, se v původní intenzitě neopakují. Jsem přesvědčena, že možnost odlehčení soudům v jejich nelehké rozhodovací praxi je obrovský bonus. Jistě i soudci by mohli přistupovat k možnostem mediace příznivě jako k něčemu, co může jejich rozhodovací činnost vhodně doplnit a určitě nemusí mít obavu, že by snad kvůli většímu využití mediace v praxi byla ohrožena potřebnost jejich rozhodovací činnosti. Základem jistě je, aby o přínosech mediace věděli.

Mediace jako metoda řešení sporů je v naší zemi metodou stále nedoceněnou. Proto má podle mého názoru každá její propagace tak velký význam. Jednotlivé styly mediace k nám byly přesazeny z anglosaského prostředí, kde má její využívání na různých úrovních a v různých oblastech života dlouhou tradici. Mediace není prosté vyjednávání, má svá pravidla a jde v ní o trochu něco jiného, než jen „vyjednat dohodu“. V ideálním případě jde o to, aby vyjednat dohodu byly schopny samy strany, což je jistě kvalitativní posun celé situace. Naši první mediátoři začali podle metodiky vypracované praktiky i teoretiky v různých zemích demokratického světa řešit spory mezi stranami počátkem 90. let minulého století. Tito „první porevoluční mediátoři“ se možná domnívali, že metoda se prosadí sama prostě tím, že funguje a prokazatelně s sebou nese výše zmíněné výhody.

Nestalo se tak.

Ať už se na průběhu nerozšíření obecného povědomí o mediaci podepsala více česká nedůvěra k tomu, co přichází zvenčí a chce nás poučovat v našich zaběhlých zvycích, nebo poněkud naivní podcenění významu propagace mediačních služeb a tržního marketingu spolu s vírou, že dobré se spolu s „vítězící pravdou a láskou“ prosadí samospádem. Není také divu, vždyť dlouhá léta u nás žádný trh neexistoval. Pravda je, že jsme na přijetí zákona o mediaci, který se přes své nedostatky stal základem pro větší informovanost veřejnosti, museli čekat ještě dlouhých 22 let. Co by se asi stalo, kdybychom neměli povinnost implementovat Směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2008/52/ES ze dne 21. 5. 2008, o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech? Zřejmě bychom čekali ještě déle.

Využiji prostor, který mi byl dán, abych se pokusila shrnout, co přinesla letošní Konference, pořádaná Právnickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci. Budu čerpat z oficiálních dokumentů Konference a ze své účasti na této akci. Setkání odborníků bylo zaměřeno, jak říká i podtitul „Reflexe a výzvy“, na zkušenosti s využitím mediace, a to v České republice i zahraničí. Na konferenci se dále analyzovaly podmínky výkonu práce mediátora u nás, s doporučením pro její další teoretická zkoumání a aplikaci metody mediace v praxi. Nosným tématem byla podoba zákona o mediaci v České republice a na Slovensku a jejich aktuální změny.

Konference byla rozdělena na tři části. Po úvodních vystoupeních řečníků následovaly přednášky v jednotlivých sekcích, které byly zaměřeny na jedné straně na teorii a výzkum mediace, a na straně druhé na aplikaci mediace v různých oblastech. Ve třetí části se uskutečnilo několik interaktivně zaměřených workshopů, které se zabývaly například marketingem mediačních služeb, práci s rodinnými systémy v mediaci či kybermediaci.

Konferenci uvedla vřelými slovy děkanka Právnické fakulty Univerzity Palackého paní profesorka JUDr. Milana Hrušáková, PhDr. Odbornou část jednání uvedla autorka nejobsáhlejší a nejkomplexnější monografie o mediaci u nás, PhDr. Lenka Holá, Ph.D. Moderování se ujal JUDr. Mag. iur. Michal Malacka, PhDr., MBA z Katedry obchodního a mezinárodního práva Právnické fakulty Univerzity Palackého. Nebyl to lehký úkol, neboť příspěvků bylo velké množství a diskuse byla místy bouřlivá. Pro dodržení časového harmonogramu bylo proto třeba čas pečlivě hlídat. Pan doktor Malacka se svého úkolu zhostil důkladně a s vtipem. Ze zahraničních hostů je třeba jmenovat zejména Hanse Boserupa, dr. jur., z Dánska, se stovkami vyřešených případů téměř legendu mediace, prof. Saschu Ferze z Rakouska a prof. Dr. iur. Marinu Tamm z Německa. Ze Slovenska byla přítomna celá řada kolegů a tradičně živé vzájemné kontakty mezi mediátory v zemích bývalého Československa a skutečnost, že slovenské prezentace nepotřebovaly tlumočení, dávaly zapomenout, že jde dnes o dva různé státy.

Bylo zajímavé sledovat v obsahu jednotlivých prezentací, že čím více jde o země, kde je metoda mediace tradiční (Dánsko), je možné se v prezentacích zaměřit na subtilnější zkoumání jednotlivých metod (Hans Boserup) a čím naopak blíže střední Evropě, kde je mediace stále v počátcích svého rozšíření ve společnosti, řeší se zejména její institucionální zakotvení (Rakousko, Česko, Slovensko). Český posluchač může být zaujat, ohromen nebo pobaven při vyslechnutí prezentace odborníka z Rakouska (Prof. Sasha Ferz) společnými Rakousko-Uherskými kořeny, které se projevují v institucionální komplikovanosti a dvou- či vícekolejnosti organizace poskytování mediátorských služeb.

Z prezentací v jednotlivých sekcích byly pro mne zajímavé především ty, které se věnovaly tématu mlčenlivosti mediátora (Mgr. Žaneta Vítů), dlouholeté zkušenosti s mediací mezi pachatelem a obětí trestných činů v rámci Probační a mediační služby _(_Mgr. Marek Tkáč a Mgr. Ondřej Vaculík) a určitě popis experimentu s mediací při řešení konfliktů mezi žáky na jedné základní škole v severočeském regionu (PaeDr. Ing. Michal Slavík). Zajímavé a přínosné byly i příspěvky, které se věnovaly profesi a vzdělávání mediátorů v České republice a na Slovensku.

Konference byla jednoznačně velkým přínosem k nově se ustavující organizaci poskytování mediátorských služeb v nejrůznějších oblastech. Diskuse, která na půdě právnické fakulty proběhla, může jistě přinést nové pohledy na novou profesi mediátora a její institucionální zakotvení. V neposlední řadě bylo setkání přínosem pro účastníky samotné, a to hlavně možností vzájemného navazování kontaktů. Olomoucké univerzitě a hlavně jejím pracovníkům, kteří se o organizaci konference zasloužili, patří velký dík za výborně odvedenou práci.