Exekuce ve vesmíru: Lunární pohledávky a meze národní jurisdikce

Tento článek se zaměřuje na možnosti a meze výkonu exekuce podle českého právního řádu, zejména zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu), v situacích, kdy se vymáhaná pohledávka či exekuční titul vztahuje k aktivitám spojeným s činností na Měsíci – například vytěženým surovinám, podílům v lunární infrastruktuře či závazkům vzniklým v důsledku obchodní činnosti v lunárním prostředí. Cílem je analyzovat právní předpoklady pro takový způsob provádění exekuce, identifikovat úskalí a navrhnout možné interpretační či legislativní řešení.

1 Předpoklady vynutitelnosti v českém právním řádu

1.1 Exekuční titul jako základ výkonu rozhodnutí

Možnost provedení exekuce v českém právním řádu se zásadně odvíjí od existence exekučního titulu ve smyslu § 40 exekučního řádu, případně § 251 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Standardním exekučním titulem tedy bude vykonatelné rozhodnutí českého soudu nebo cizozemské rozhodnutí, které bylo uznáno v souladu s příslušnými předpisy. Pro účely lunárních vztahů může jít například o rozsudek českého soudu o zaplacení ceny za dodávku lunárního materiálu, rozhodnutí rozhodčího soudu v České republice, jehož výrok se vztahuje k právům na Měsíci, nebo cizozemské rozhodnutí či rozhodčí nález, jenž má být uznán a vykonán v České republice. 

Klíčové je, že i vztah odehrávající se v lunárním prostředí může být právně subsumovatelný pod český právní řád, například na základě prorogační doložky, místa sídla dlužníka nebo uzavření smlouvy v České republice ve smyslu § 87 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“).

1.2 Působnost exekučního řádu v prostorově nevymezeném prostředí 

Exekuční řád předpokládá provedení exekuce na území České republiky, explicitně však neřeší, zda lze postihnout majetek či práva, která jsou mimo území státu, natož mimo planetu Zemi. 

Český soudní exekutor je ve smyslu § 28 a § 52 odst. 2 exekučního řádu orgánem veřejné moci s pravomocí vykonávat exekuční činnost výlučně na území České republiky. Tato pravomoc je omezena územní svrchovaností státu, a proto se nevztahuje na majetek nacházející se mimo jeho hranice. Provedení exekuce v zahraničí je možné pouze prostřednictvím mezinárodních nástrojů, jako jsou Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis) nebo Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky, či dvoustranné a mnohostranné mezinárodní smlouvy, přičemž samotný výkon provádějí příslušné orgány státu, na jehož území se majetek nachází.

S ohledem na současný právní stav a rámec mezinárodního i národního práva nelze exekučně postihnout majetek nacházející se mimo planetu Zemi. Neexistuje žádný právní předpis, který by upravoval exekuci ve vesmíru, a žádný stát nemůže jednostranně vykonávat svou jurisdikci mimo Zemi bez porušení mezinárodního práva, zejména Smlouvy o zásadách činnosti států při výzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles z roku 1967 (dále jen „Smlouva o vesmíru“),[2] 

Vzhledem k absenci právního rámce, vykonatelného mechanismu a praktické dostupnosti takového majetku je exekuce mimo planetu Zemi v současnosti právně i fakticky nemožná.

Tato skutečnost však nemusí nutně znamenat, že by nebylo možné exekučně postihnout majetek přímo související s lidskou činností na Měsíci. 

1.3 Možnost exekuce majetku s lunární vazbou na území České republiky

I přes skutečnost, že aktuálně účinná právní úprava výslovně nevylučuje hypotetickou existenci majetku, jehož původ nebo funkční vazba se vztahuje k Měsíci, exekuce takového majetku musí být realizovatelná na území, kde má Česká republika jurisdikci. Typicky půjde o situace, kdy je lunární aktivita výsledkem činnosti české korporace, která má majetek na území České republiky, a jejíž podíl na činnosti na Měsíci má hodnotu vyjádřitelnou v pozemském majetku (např. akcie, výnosy, technická zařízení). Exekutor tedy může postihnout výnos z lunárního podnikání, pokud se takový výnos nachází v exekučním dosahu českého právního řádu (např. na bankovním účtu v České republice či prostřednictvím účasti povinného ve společnosti zapsané v českém obchodním rejstříku).

V tomto smyslu je možné analogicky aplikovat právní konstrukce využívané u zahraničních aktiv, přičemž klíčovým aspektem bude lokalizace rozhodného práva § 20 ZMPS. Stejně jako lze podle § 320a a násl. o.s.ř. postihnout podíl společníka v tuzemské společnosti, může být i podíl ve firmě podnikající na Měsíci (pokud je registrována v České republice) předmětem exekuce, bez ohledu na to, že fyzická infrastruktura se nachází mimo planetu.

2 Specifika jednotlivých způsobů provedení exekuce v lunárním kontextu

Možné způsoby provedení exekuce jsou zakotveny v § 59 exekučního řádu, z nichž některé jsou teoreticky uplatnitelné i ve vztahu k pohledávkám a právům s lunárním prvkem. U každého z nich je však nutné posoudit jeho aplikační možnosti, limity a podmínky s ohledem na právní režim kosmického prostoru a zásadu územní svrchovanosti. Níže budou nastíněny možnosti využití některých způsobů provedení exekuce ve vztahu k majetku spojeném s Měsícem. 

2.1 Exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů

V případě zaměstnance české korporace, který vykonává práci na Měsíci – například v rámci těžební mise nebo výstavby infrastruktury – se uplatní pravidla běžná pro exekuce srážkami ze mzdy (§ 276 a násl. o.s.ř.). Pokud je pracovní poměr uzavřen v České republice, nic nebrání jejímu postižení exekutorem formou exekučního příkazu srážkami ze mzdy.

Zaměstnavatel, ač realizuje činnost mimo planetu, podléhá české jurisdikci a je povinen na základě doručeného exekučního příkazu provádět srážky ze mzdy podle příslušných pravidel. V takovém případně není na překážku ani případ, kdy zaměstnanec pobývá na Měsíci – podstatná je lokalizace subjektu zaměstnavatele a faktická vyplácená mzda v exekučním dosahu. Stejně tak lze postihnout odměny vyplácené na základě jiných pracovněprávních vztahů (např. dohoda o provedení práce, nebo dohoda o pracovní činnosti), pokud je plátce mzdy z České republiky a tento vztah se řídí podle českého práva. 

2.2 Exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky a postižením jiných majetkových práv

Dalším aplikovatelným způsobem provedení exekuce může být exekuce přikázáním pohledávky, typicky z účtu povinného, z podílu na zisku společnosti, ze smlouvy o dílo apod. (§ 303 a násl. o.s.ř.). Pokud má povinný pohledávku vůči subjektu registrovanému v České republice (např. na základě podílu na těžbě lunárních surovin), lze tuto pohledávku postihnout exekučním příkazem.

Ustanovení § 320 a násl. o.s.ř. umožňuje i postih jiných majetkových práv – zde může jít například o práva z patentu vztahujícího se ke kosmické technologii využívané na Měsíci, práva z licencí nebo podíl v obchodní korporaci s lunárním předmětem činnosti. Rozhodujícím kritériem opět není místo výkonu práva, ale právní lokalizace subjektu a uplatnitelnost exekučního nástroje v rámci českého právního prostředí.

2.3 Exekuce prodejem movitých věcí

Movité věci, které byly přivezeny z Měsíce a nacházejí se na území České republiky, tedy například lunární minerály, artefakty nebo technické vybavení, mohou být exekučně postiženy ve smyslu § 322 a násl. o.s.ř. Předmětem tohoto způsobu provedení exekuce bude zejména movitý majetek s vysokou tržní hodnotou a omezenou dostupností (např. lunární regolit, vzácné slitiny z Měsíce).

Důležité je, že samotné přemístění věci z kosmického prostoru na území státu podrobuje věc jurisdikci České republiky, přičemž postižení takového majetku je zcela v souladu s platnou právní úpravou. Zde je však nutné z exekuce prodejem movitých věcí vyloučit věci, které mají status vědeckého vybavení mezinárodních misí, neboť tyto mohou podléhat zvláštním mezinárodním režimům, včetně imunity podle dohody ARTES nebo jiných mezinárodních dohod Evropské kosmické agentury (ESA).[3]

2.4 Exekuce prodejem nemovitých věcí

Podle § 498 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jsou nemovité věci pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá.

Na základě výše uvedeného není v současné době možné považovat objekty na Měsíci za nemovité věci podléhající českému právu. Ani mezinárodní režim (včetně Smlouvy o vesmíru) neumožňuje vykonávat státní suverenitu nad územím Měsíce, což znamená, že jakékoli objekty nemohou být zapsány jako nemovité věci v žádném národním katastru nemovitostí.

Z toho plyne, že exekuce prodejem nemovitých věcí se na Měsíci v tuto chvíli neuplatní a případná evidence lunárních staveb bude moci být řešena až ve fázi vzniku speciálních mezinárodních rejstříků, případně uzavřením multilaterálních smluv.

2.5 Exekuce postižením závodu

Nejefektivnějším způsobem provedení exekuce v kontextu lunární ekonomiky se v praxi jeví být postižení závodu ve smyslu § 338f a násl o.s.ř., které umožňuje exekučně postihnout podnikatelskou jednotku jako celek. Lze totiž přijmout předpoklad, že většina exekučně postižitelné aktivity na Měsíci bude vykonávaná prostřednictvím závodů, jejichž legální definice je obsažena v § 502 občanského zákoníku a uvádí, že závod je organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu.

Pokud tedy povinný vlastní závod, jehož významná část hospodářské činnosti souvisí s lunárními aktivitami, a tento závod je provozován prostřednictvím osoby zapsané v českém veřejném rejstříku, je možné provést exekuci postižením závodu.

Za součást závodu lze považovat i technologické prostředky určené k těžbě a přepravě lunárních surovin, vývoj kosmických systémů a další aktivity spadající do pojmu soustavné činnosti za účelem dosažení zisku. Závod, ač může obsahovat komponenty lokalizované mimo planetu, je jako celek podřízen českému právnímu režimu, pokud má personální a organizační strukturu a vykazuje aktiva v České republice. Jakkoli se jedná o právní novum, koncepčně lze tento přístup srovnat se situací, kdy závod operuje v zahraničí, avšak jeho ekonomické řízení a evidence jsou vedeny v České republice. 

V případě prodeje závodu lze však narazit na jedno neřešené úskalí, kterým je možný přechod vlastnického práva k majetku souvisejícím s lunárním prostředím. Např. vlastnictví nemovitých věcí na Měsíci je v současném rámci mezinárodního kosmického práva právně neuznatelné. Podle Smlouvy o vesmíru, která tvoří základní právní rámec pro využívání vesmíru, je Měsíc považován za společné dědictví lidstva, a žádný stát si jej nemůže přivlastnit. Tato zásada se implicitně vztahuje i na soukromé subjekty, jejichž nároky na vlastnictví měsíčních pozemků nejsou právně uznány. Dohoda o činnostech států na Měsíci a jiných nebeských tělesech z roku 1979 (tzv. Moon Agreement),[4] která výslovně zakazuje jakékoli vlastnické nároky, nebyla ratifikována hlavními kosmickými mocnostmi, což dále komplikuje právní jistotu v této oblasti.

Z hlediska českého práva by teoretické zahrnutí „majetku na Měsíci“ do exekuce postižením závodu mohlo být formálně deklarováno, avšak jeho faktický převod by byl právně neúčinný. Vzhledem k absenci uznatelného vlastnického titulu k nemovitým věcem na Měsíci nelze takový majetek právně převést ani v rámci exekučního řízení. Jakékoli zařízení či infrastruktura umístěná na Měsíci by tak mohla být považována spíše za technologický majetek než za nemovitou věc ve smyslu občanského zákoníku.

3 Mezinárodněprávní rámec a limity exekuční suverenity ve vesmíru

Mezinárodní právní úprava činnosti ve vesmíru je od počátku formována principy mírového využívání, neapropriace území a odpovědnosti států za aktivity ve vesmíru, jak je stanoveno především ve Smlouvě o vesmíru. V kontextu provádění exekuce a aplikace exekučních nástrojů je zásadní čl. II této smlouvy, který stanovuje zákaz nárokování územní svrchovanosti na kosmických tělesech.

Z uvedeného plyne, že žádný stát nemůže jednostranně uplatňovat svou výlučnou jurisdikci na lunární území nebo majetek, který se tam nachází. Provádění exekuce jako forma vynucení národní jurisdikce naráží v tomto prostředí na meze stanovené mezinárodním právem veřejným. I kdyby byl dán platný exekuční titul, například ve formě rozhodnutí českého soudu, jeho přímé vynucení in situ na Měsíci by bylo porušením principu neapropriace, pokud by nebylo podloženo mezinárodní dohodou s ostatními zúčastněnými státy nebo nadnárodními organizacemi.

Kromě článku II je klíčový i článek VI Smlouvy o vesmíru, podle něhož státy nesou mezinárodní odpovědnost za veškeré činnosti prováděné jak státními orgány, tak i nestátními subjekty, a to včetně činností obchodních společností. Exekuce proti takovým subjektům by tedy musela respektovat rámec odpovědnosti domovského státu daného subjektu. To fakticky znemožňuje exekuční ingerenci třetího státu bez spolupráce domovského státu subjektu působícího ve vesmíru.

Mezinárodní nástroje upravující uznávání a výkon rozhodnutí v přeshraničním kontextu, jako například Nařízení Brusel I bis nebo Haagská úmluva o uznávání a výkonu cizích soudních rozhodnutí z roku 2019,[5] jsou geograficky omezené na státní území a nepočítají s aplikací ve vesmíru. Stejně tak rezoluce Valného shromáždění OSN týkající se mezinárodní odpovědnosti za škody způsobené kosmickými objekty či registrace kosmických objektů[6] řeší toliko otázky deliktní odpovědnosti, nikoliv exekuční procedury.

V současnosti tak existuje faktické regulační vakuuum, které neumožňuje efektivní a právně konformní provedení exekuce ve vesmíru exekutorem jednajícím dle národního práva. Exekuční řízení by tedy v případě lunárních vztahů muselo probíhat výhradně prostřednictvím prostředků existujících na Zemi (např. postižením účasti ve společnosti, pohledávky na výnos z lunárních aktivit či plateb od třetích osob), případně formou mezinárodně dohodnutého postupu.

4 Hypotetické modely spolupráce a budoucí právní vývoj (de lege ferenda)

Současný stav mezinárodního i národního práva neposkytuje efektivní nástroje k provádění exekuce ve vesmíru, což vyvolává potřebu úvah de lege ferenda o vytvoření koherentního právního rámce pro lunární exekuce. S ohledem na rostoucí počet komerčních aktivit na Měsíci i očekávaný vznik lunárních základen či stálých infrastruktur se ukazuje jako nezbytné předjímat mechanismy, které by umožnily vynucování práva bez porušení principu mezinárodní spolupráce a neapropriace.

Jednou z možností je vytvoření mezinárodního registru lunárních práv a závazků, spravovaného například pod záštitou OSN nebo Mezinárodního úřadu pro kosmické záležitosti (UNOOSA), v němž by byly evidovány vlastnické a obligační vztahy vzniklé ve spojení s lunárními aktivitami. Tento registr by umožnil snadnější identifikaci majetku a jeho potenciální zatížení exekucí prostřednictvím národních autorit v rámci koordinovaného režimu podobného systému hypoték u lodí či letadel podle Úmluvy o mezinárodním zajištění movitého majetku (tzv. Kapská úmluva) z roku 2001.[7]

Dalším řešením může být uzavření multilaterální smlouvy o exekuci v kosmu, která by kodifikovala mechanismy spolupráce mezi národními justičními systémy a stanovila procedurální rámec pro uznání a výkon soudních rozhodnutí i rozhodčích nálezů vztahujících se k aktivitám ve vesmíru. Tato smlouva by mohla být modelována na základě Haagské úmluvy rozšířené o specifika kosmického práva a principy obsažené ve Smlouvě o vesmíru.

V oblasti vnitrostátního práva by bylo vhodné zvážit novelizaci zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém tak, aby explicitně upravil určení rozhodného práva a mezinárodní příslušnosti ve vztahu k právním poměrům vznikajícím mimo planetu Zemi. Podobně exekuční řád by mohl být doplněn o zvláštní ustanovení umožňující vedení řízení o exekuci vůči majetku „se vztahem ke kosmickému prostoru“, například pokud je příjem z takového majetku realizován na území České republiky.

Inspiraci lze hledat i v právu mezinárodní letecké a námořní dopravy, kde existují osvědčené instituty jako zadržení lodě za účelem vynucení pohledávky nebo exekuce vedené proti letadlu zapsanému v národním leteckém rejstříku. Podobný rejstřík kosmických zařízení by mohl být veden pro účely exekuce, a to jak na úrovni národní, tak i mezinárodní.

V neposlední řadě se nabízí role rozhodčího řízení jako flexibilního nástroje pro řešení lunárních sporů, kdy by rozhodčí doložky v lunárních smlouvách obsahovaly nejen volbu práva a příslušnosti, ale i mechanismy výkonu nálezů v národních jurisdikcích. V tomto ohledu by bylo účelné, aby české soudy podporovaly uznávání takových rozhodčích nálezů, pokud je zřejmé, že mají reálné propojení s českým právním prostředím (např. místo sídla, faktické plnění apod.).

Všechny výše uvedené modely však vyžadují mezinárodní konsenzus a institucionální zázemí, které dosud chybí. Přesto je žádoucí, aby odborná i zákonodárná sféra začala aktivně diskutovat možnosti budoucí právní úpravy, neboť vývoj technologií i ekonomických zájmů v oblasti lunárních aktivit činí tuto problematiku stále aktuálnější.

5 Shrnutí a závěr

Exekuční právo, jak je v současnosti upraveno v českém právním řádu, není konstruováno pro aplikaci v prostředí mimo území České republiky, natož mimo planetu Zemi. Přestože je teoreticky možné vydat exekuční titul vztahující se k právům a závazkům s lunárním prvkem, praktické provedení exekuce naráží na zásadní překážky právní i faktické povahy.

Zásadním omezením je územní působnost českého exekučního řádu, který umožňuje postihnout pouze majetek nacházející se na území České republiky nebo majetek jinak dostupný prostřednictvím mezinárodní spolupráce. Vzhledem k tomu, že mezinárodní právo, zejména Smlouva o vesmíru, zakazuje přivlastnění vesmírného prostoru a nezná žádný mechanismus pro výkon státní moci mimo planetu, nelze jednostranně exekučně postihnout lunární majetek in situ bez mezinárodněprávní úpravy.

Tato právní nemožnost však nebrání tomu, aby se exekuční nástroje českého práva uplatnily vůči majetku dlužníka nacházejícímu se na Zemi, resp. v České republice. Exekuce prostřednictvím srážek ze mzdy, přikázáním pohledávky, prodejem movitých věcí, postižením podílu v obchodní korporaci či dokonce postižením celého závodu může být účinným prostředkem tehdy, pokud dlužník operující na Měsíci disponuje pozemskými aktivy nebo má právní vztahy s entitami podléhajícími české jurisdikci. Takový nepřímý zásah představuje reálný nástroj vynutitelnosti, byť se faktický majetek nachází mimo dosah.

Současně se ukazuje potřeba systematického promyšlení a budoucího rozvoje právního rámce, který by umožnil koordinované a právně legitimní provádění exekuce v kontextu rostoucích meziplanetárních aktivit. Perspektivní cestu představují multilaterální smlouvy, mezinárodní rejstříky a rozhodčí řízení se specifickým zaměřením na kosmické prostředí. Vnitrostátní legislativa, zejména exekuční řád a zákon o mezinárodním právu soukromém, by měla být otevřena novelizacím reflektujícím nové formy přeshraniční a meziplanetární exekuční spolupráce.

Vývoj právní úpravy by měl předcházet technologickému vývoji – nikoli jej pouze zpětně reagovat. Kosmická exekuce dnes možná není technicky realizovatelná, ale právní věda musí být připravena nabídnout konceptuální nástroje, které jednou umožní její legitimní výkon.

---

Prameny a literatura

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád).

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). 

ARTES, dostupné na: https://www.esa.int/Applications/Connectivity_and_Secure_Communications/ARTES/About_ARTES (18. 06. 2025).

Cape Town Convention, dostupné na: https://www.unidroit.org/instruments/security-interests/cape-town-convention/ (18. 06. 2025).

Hague Judgments Convention, dostupné na: https://www.hcch.net/en/instruments/conventions/specialised-sections/judgments (18. 06. 2025).

Moon Agreement, dostupné na: https://treaties.unoda.org/t/moon (18. 06. 2025).

Outer Space Treaty, dostupné na: https://treaties.unoda.org/t/outer_space (18. 06. 2025).

Space Law Treaties and Principles, dostupé na: https://www.unoosa.org/oosa/en/ourwork/spacelaw/treaties.html (18. 06. 2025). 

KOUTENSKÝ, Otakar: 2025. Právní systém Měsíce, dostupné na https://www.pravniprostor.cz/clanky/mezinarodni-a-evropske-pravo/pravni-system-mesice (17. 06. 2025).