Co ovlivňuje cenu a délku mediace?

Zapsaný mediátor je podnikatel na základě jiného než živnostenského zákona, a to zákona o mediaci[1]. Oprávnění k poskytování služeb zapsaného mediátora vzniká zápisem do seznamu mediátorů, který vede Ministerstvo spravedlnosti České republiky. Podmínkou zápisu do seznamu je složení státní zkoušky zapsaného mediátora. Mediaci lze v České republice poskytovat také mimo režim zákona o mediaci pod některou z vhodně zvolených živností. Tato varianta se nabízí těm, kteří nechtějí nebo nemají výše uvedenou zkoušku z mediace složenou. Tato zkouška patří k jedněm z nejtěžších v rámci justičních profesí, není se tedy čemu divit, že mnoho uchazečů nesloží zkoušku ani na třetí pokus, ale pro své zapálení pro mimosoudní řešení sporů se rozhodnou poskytovat mediaci mimo režim zákona o mediaci.  

V obou případech, ať už se jedná o zapsaného mediátora nebo mediátora (dále oba společně jen jako „mediátor“), jde o podnikatele. I v mediacích tedy platí to samé jako v kterémkoliv jiném odvětví, že cenu své služby si mediátor stanovuje sám, většinou na základě trhu, regionu, profesních zkušeností, poptávky aj. S ohledem na to, že mediace vyžaduje přítomnost (byť i online) sporných stran, většina mediátorů si cenu za své služby stanovuje jako hodinovou odměnu. Cena za mediaci je pak násobkem hodinové sazby a součtu hodin, které strany na mediaci strávily. Dobrou praxí mediátorů je i to, že v rámci mediačního jednání dochází k sepsání mediační dohody za přítomnosti sporných stran, resp. sporné strany se na textaci finální dohody aktivně podílejí. S časem na sepsání mediační dohody je tedy třeba také počítat. Velmi často ještě i v této závěrečné fázi mediace dochází k vylaďování toho, na čem se strany v mediaci dohodly.

Jiný přístup ke stanovování ceny za mediaci se objevuje zejména na poli obchodních mediací, kde mediátor může odměnu stanovit jako podíl na hodnotě sporu. V České republice existují i mediátoři, kteří mají odměnu za provedenou mediaci nastavenu jako úkolovou, jinými slovy odměna je fixní bez ohledu na to, jak dlouho mediace trvá. Tato strategie však z mého pohledu jde proti principům a procesu mediace, kde úkolem mediátora je podporovat strany v tom, aby našly společnou řeč a ideálně dosáhly dohody v relativně krátkém čase. V případě, že strany uhradí předem fixní částku, která není při této obchodní strategii nízká, klesá tím jejich motivace ke konstruktivnímu rozhovoru, který by směřoval k dohodě. Poslední dobou vzniklo v České republice také mnoho mediačních center, které sdružují více mediátorů pod jednou střechou. S ohledem na to, že mediaci poskytuje vždy fyzická osoba – mediátor, najdeme případy, kde cena za mediaci, resp. hodinu mediačního jednání, je pro mediátory v centru jednotná a případy, kde každý z mediátorů má cenu rozdílnou např. dle seniority nebo vzdělání v dalším oboru.   

Ať už mediátor zvolí jakoukoliv cenovou strategii, platí, že strany hradí odměnu mediátora napůl, resp. poměrně podle počtu stran ve sporu. Každá ze stran má tak stejnou motivaci aktivně na mediaci participovat a utvářet tak budoucí uspořádání vzájemných vztahů. Jako všude, i z tohoto pravidla lze udělat výjimku, jedním z příkladů je výrazný ekonomický nepoměr stran, kdy jedna ze stran mediace by si cenu za mediátora nemohla dovolit. V těchto případech je pak třeba velmi citlivě pracovat s vyvážením procesu mediace, protože tlak platící strany na dohodu podle jejího nastavení se zde přímo nabízí. O to těžší pak má mediátor práci, aby stranám připomněl principy mediace pokaždé, když se náznaky tohoto tlaku v diskusi objeví.

Jediným případem, kdy je cena pro mediátora dána zákonem, resp. vyhláškou, je cena za tzv. první setkání se zapsaným mediátorem. Nejedná se zde o cenu za samotné mediační jednání, jinými slovy mediaci jako takovou, nýbrž za setkání mediátora a sporných stran, jehož účelem je mediaci stranám představit a nabídnout jim možnosti a výhody, které mediace oproti jiným formám řešení sporu přináší. První setkání se zapsaným mediátorem může stranám nařídit soud.[2] V takovém případě jsou strany povinné se tohoto prvního setkání zúčastnit. Výše odměny za první setkání s mediátorem nařízené soudem činí 400,- Kč za každou započatou hodinu.[3] Je-li zapsaný mediátor plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k této odměně rovněž náhrada za tuto daň. V souladu s § 10 odst. 3 zákona o mediaci se i v případě prvního nařízeného setkání mohou strany dohodnout s mediátorem na odměně jinak. Na závěr tohoto prvního setkání se zapsaným mediátorem se strany rozhodnou, zda do mediace vstoupí či nikoliv, případně, zda o mediaci mají zájem, ale u jiného mediátora. Jakmile se sporné strany rozhodnou, že mediaci zahájí a se kterým mediátorem, dochází k podpisu smlouvy o provedení mediace s vybraným mediátorem, jejíž součástí je i ujednání o už tržní ceně za mediaci toho kterého mediátora. Následné mediační jednání je již vedeno za tuto smluvní cenu.  

Kolik Vás tedy mediace bude stát, závisí ve většině případů na čase, který s mediátorem strávíte. Jsou spory, které se vyřeší takřka za chvíli. Překvapivě to mohou být spory obchodní, kde sice ekonomická či technická stránka problému může být složitá, ale mediátor pracuje také s lidskými příběhy a na této úrovni se velmi často ukazuje, že vyjasněním pár nedorozumění se spor, který by se u soudu vlekl roky, rázem vyřeší. Naopak více času je třeba očekávat u rozvodových mediací, zejména tam, kde jsou děti. Nejde ani tak o to, že tyto mediace jsou pro strany velmi emocionálně náročné, ale zejména o to, že témat, které si strany musejí vzájemně ujasnit a nastavit, je zde více (péče o děti, školy, kroužky, bydlení, majetek, výživné atd.). Je tedy potřeba delší čas na diskusi o všech potřebných oblastech a na nalezení vzájemně vyhovujícího řešení. V neposlední řadě také čas strávený na mediaci určují samotné strany tím, jak jsou ochotné o věcech hovořit a do jaké hloubky problému potřebují jít, aby našly prostor pro dohodu. 

---

[1] z. č. 202/2012 Sb., zákon o mediaci, ve znění pozdějších předpisů