Nový evropský „watchdog“ na dohled

V našich předchozích článcích jsme informovali o velice diskutovaném nařízení MiCA a TFR. Předmětem prvního zmiňovaného je především stanovení podmínek pro poskytování služeb spojenými s kryptoaktivy, u druhého pak snaha o zabránění a snížení nelegálních aktivit, zejména praní špinavých peněz (AML) a financování terorismu (CTF). V druhé ze jmenovaných oblastí přišla Unie s dalším návrhem, tentokrát týkajícího se nové unijní autority.

Důvod vzniku a úkoly Úřadu

Nastavení současného právního rámce v oblasti AML a CTF vykazuje určité slabiny, jelikož jeho efektivita se z velké části opírá o implementaci pravidel do národních právních řádů a integraci mezinárodních doporučení do praxe regulačních úřadů. Již v loňském roce byl proto vytvořen širší legislativní balíček obsahující dohromady čtyři nové evropské předpisy upravující tuto oblast, přičemž Nařízení o ustanovení Úřadu pro boj proti praní špinavých peněz je jeho nepostradatelným prvkem.

Uvedené nelegální aktivity mají v naprosté většině případů určitý přeshraniční prvek a jejich eliminace stojí na třech základních pilířích – 1) efektivní dohled, 2) efektivní vymáhání (právních předpisů a sankcí) a 3) efektivní spolupráce. Úřad jako takový tak nebude zastávat jen další dílek mozaiky harmonizace a unifikace, ale bude tvořit jeho ústřední roli spojující tyto pilíře, zejm. prostřednictvím posilování spolupráce a usnadňování proudu informačních toků mezi všemi relevantními subjekty.

Jedním z hlavních úkolů nově zřízeného Úřadu bude právě harmonizace dohledu v oblasti AML/CFT napříč členskými státy. Existence jedné ústřední evropské autority vydávající aplikační metodiky (pro regulační orgány nebo příslušné povinné subjekty), sjednocující postupy a poskytující interpretaci AML/CFT regulace, bude zákonitě přispívat jednotnému postupu napříč členskými státy. Lze očekávat, že i kontrolované subjekty tento nový orgán ocení, jelikož právě ucelení pravidel a unifikováni výkladů umožní snazší orientaci v této problematice a ukládaných povinnostech.

Na koho a jak bude Úřad dohlížet?

Mezi nejvíce diskutované a vyčnívající pravomoci Úřadu patří zejména přímý dohled nad vybranými subjekty, tj. úvěrovými institucemi usazenými nejméně v sedmi členských státech, a ostatními finančními institucemi působících nejméně v deseti členských státech. Pro zajištění toho, aby pod přímým dohledem byly primárně ty nejrizikovější povinné osoby, se zavádí tzv. profil přirozeného rizika.[1] Subjekty pod přímým dohledem budou ty, jejichž profil přirozeného rizika bude klasifikován jako vysoký. Co je však zásadní je to, že kromě standardních typů finančních institucí by pod tyto nově sledované povinné osoby měly spadnout i poskytovatelé služeb spojenými s kryptoaktivy.

U takto vybraných povinných osob bude výlučně Úřad vykonávat přímý dohled, přičemž působnost nad nejrizikovějšími institucemi převezme od národních dohledových orgánů. V rámci svých dohledových pravomocí bude moci Úřad zejména (i) žádat všechny potřebné informace nezbytné k výkonu činností a úkolů stanovených Nařízením, a to i od třetích osob spolupracujících s povinnými osobami, (ii) provádět nezbytná šetření a kontroly na místě, u nichž může požadovat předložení dokumentů, zkoumat účetní knihy apod.

Úřad může převzít i dohled nad jakoukoliv jinou povinnou osobou z finančního sektoru, která spadá do působnosti vnitrostátního dohledové orgánu, pouze v mimořádných případech a za předpokladu, že se u dané osoby vyskytly problémy související s dodržováním platných právních předpisů v oblasti AML/CTF a příslušný orgán dohledu nepřijal odpovídající opatření k včasnému řešení jejich nedodržování.

V případě závažného nesplnění či porušení povinností stanovených přímo použitelnými předpisy Unie v oblasti AML/CTF zjištěných Úřadem, bude moci být Úřadem uložena sankce sahající v určitých případech až do 2 milionů EUR nebo 1 % ročního obratu dané povinné osoby.[2] Tyto sankce by měly být přiměřené, ale zároveň odrazující. V souladu se zákazem dvojího trestu bude moci ukládat sankce těmto vybraným povinným osobám pouze Úřad.

Další neméně důležitou pravomocí Úřadu, kterou bychom rádi zmínili, je koordinace vnitrostátních orgánů v boji proti praní špinavých peněz. Ve vztahu k finančním zpravodajským jednotkám (Finanční analytický úřad v České republice) Úřad primárně převezme podpůrnou funkci zahrnující provádění společných vyšetřování v oblasti boje proti praní špinavých peněz a sdílení odborných technických znalostí v oblastech, jako je využívání umělé inteligence, IT řešení a osvědčených postupů pro identifikaci podezřelých transakcí. Tato koordinace by měla vést k efektivnějšímu výkonu kontroly nad povinnými osobami na úrovni členských států.

Časový plán a zahájení činnosti

Nařízení musí ještě projít legislativním procesem na evropské úrovni. O tom, že se ale legislativní proces pomalu blíží ke svému pomyslnému cíli svědčí i nedávno publikovaný částečný postoj k Nařízení z pera Evropské rady, který v podstatě kvituje daný návrh Evropské komise. Postoj Evropské rady není konečný, ale je označován za „částečný“ primárně z důvodu absentujícího rozhodnutí o ustanovení sídla Úřadu.

Dle Nařízení má být Úřad zřízen k 1. 1. 2023. Účinnost Nařízení můžeme očekávat o rok později, tedy od 1. 1. 2024. Přímý dohled nad některými vysoce rizikovými subjekty by měl Úřad zahájit od roku 2026.

Ustanovení evropského „hlídacího psa“ na poli AML/CTF se bezesporu dotkne řady finančních institucí (a to včetně institucí poskytující služby zaměřené na kryptoaktiva). Budoucí průběh schvalování tohoto Nařízení a jeho případné změny pro Vás budeme samozřejmě i nadále sledovat a informovat Vás o nejnovějších aktualitách u nás na blogu.

[1] Profil přirozeného rizika posuzovaných finančních institucí se dle Nařízení klasifikuje na nízký, střední, významný a vysoký, přičemž vybraným povinným osobám se přiřazuje na základě referenčních hodnot a podle metodiky stanovené v regulační technické normě, jenž má být předložena Evropské komisi nejpozději do 1. ledna 2025.

[2] Sledované přímo použitelné předpisy jsou uvedeny v Příloze č. 2 Nařízení a týkají se zejména hloubkové prověrky zákazníků, politik a postupů skupiny anebo oznamovacích povinností a dalších požadavků.