Revoluční změny v elektronickém doručování pracovněprávních dokumentů: Co přinesla novela zákoníku práce 2023

Tento článek se zaměřuje na podepisování a doručování pracovněprávních dokumentů z pohledu zaměstnavatele, a to elektronicky prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací (např. e-mailem) a prostřednictvím datových schránek.

Elektronické doručování před novelou zákoníku práce

Možnost elektronického doručování pracovních smluv, výpovědí či dalších důležitých dokumentů byla teoreticky zahrnuta do zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) ještě před novelou, ovšem praktické využití této možnosti bylo vzhledem k některým těžkopádným pravidlům velmi omezené.

Podle znění účinného do 30. 9. 2023, pokud chtěl zaměstnavatel zaměstnanci elektronicky doručit dokumenty uvedené v § 334 odst. 1 zákoníku práce,[1] musel zaměstnavatel takovou písemnost podepsat uznávaným elektronickým podpisem; k účinnému doručení ale nedošlo, pokud zaměstnanec převzetí písemnosti do 3 dnů od jejího odeslání nepotvrdil, a to datovou zprávou podepsanou uznávaným elektronickým podpisem zaměstnance.[2]

Situace se však zásadně změnila s účinností novely zákoníku práce č. 281/2023 Sb., která elektronické doručování výrazně usnadňuje a zmodernizuje.

Způsoby elektronického doručování po novele zákoníku práce

Od 1. října 2023 je elektronické doručování dokumentů vztahujících se k pracovněprávním otázkám výrazně jednodušší – odpadá povinnost podepisovat listiny uznávaným elektronickým podpisem a nepotvrzení převzetí písemnosti nevede k neúčinnosti jejího doručení. Naopak v případě platného dojití může zaměstnavatel počítat s doručením nejpozději v den fikce doručení.

Novela rovněž zjednodušuje doručování prostřednictvím datové schránky.

Dokumenty doručované elektronicky dle zákoníku práce je možné rozdělit do 3 kategorií:

1. Písemnosti vyjmenované v § 334 zákoníku práce
2. Písemnosti vyjmenované v § 21 zákoníku práce a
3. Ostatní písemnosti