Když rodiče válčí a algoritmus nečeká, aneb právní past v novém přijímacím řízení na střední školy

Zatímco občanský zákoník ukládá řízení přerušit a vyčkat na rozhodnutí opatrovnického soudu, neúprosný alokační algoritmus odklad nepřipouští. Článek analyzuje tento nebezpečný střet formálního práva s rigiditou IT systémů, nabízí ředitelům středních škol krizové řešení pro minimalizaci rizik a představuje legislativní návrh zaměřený na ochranu samotného nezletilého uchazeče.

Řešení případných rozporů mezi zákonnými zástupci nezletilého uchazeče v přijímacím řízení na střední školy podle současné právní úpravy

Za nezletilého uchazeče podává přihlášku ke vzdělávání ve střední škole v souladu s § 60a odst. 2 školského zákona zákonný zástupce. Skutečnost, že se jedná pouze o jednoho ze zákonných zástupců uchazeče, je v souladu s § 892 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého rodiče zastupují dítě společně, jednat však může každý z nich. V takovém případě se ve smyslu § 876 odst. 3 občanského zákoníku vůči třetí osobě, která je v dobré víře, tj. právnické osobě, která vykonává činnost střední školy, kam se uchazeč hlásí, uplatní vyvratitelná právní domněnka, že tento rodič jedná se souhlasem druhého rodiče.

Pokud by ovšem druhý z rodičů svůj nesouhlas s podáním přihlášky této střední škole, respektive jejímu řediteli, sdělil, musel by tuto skutečnost příslušný ředitel střední školy vzít na zřetel. V takovém případě by se jednalo o absenci dohody rodičů ve významné záležitosti týkající se dítěte. Proto by za této situace musel podle § 877 odst. 1 občanského zákoníku na základě návrhu jednoho z rodičů rozhodnout soud v občanském soudním řízení.

Z pohledu ředitele střední školy je tedy za takové situace nutno rodiče podle § 57 odst. 1 písm. b) správního řádu vyzvat, aby podali soudu návrh na zahájení řízení podle § 877 odst. 1 občanského zákoníku. Přijímací řízení by pak v případě daného uchazeče mělo být podle § 64 odst. 1 písm. c) bodu 2 správního řádu přerušeno usnesením ředitele střední školy, a to až do okamžiku nabytí právní moci soudního rozhodnutí v řízení podle § 877 odst. 1 občanského zákoníku. V takovém případě by ovšem musel nutně nastat problém se zachováním lhůt stanovených školským zákonem pro přijímací řízení na střední školy, neboť s takovou situací školský zákon vůbec nepočítá. Specifická architektura informačního systému o přijímacím řízení rovněž fakticky neumožňuje individuální vyčkání na výsledek soudního sporu bez rizika definitivního vyřazení uchazeče z daného kola přijímacího řízení na střední školy.

Autor se domnívá, že není povinností ředitele střední školy oznamovat zahájení přijímacího řízení druhému z rodičů. Důvodem pro tento závěr je skutečnost, že příslušnému řediteli střední školy ani nemusí být známa doručovací adresa druhého z rodičů, a to za předpokladu, že rodiče nežijí společně. Takový postup ředitele střední školy by navíc podle názoru autora odporoval smyslu a účelu § 876 odst. 3 občanského zákoníku.

Právní princip vigilantibus iura scripta sunt je podle autora nutno vykládat tak, že je na druhém z rodičů, aby se z vlastní iniciativy zajímal o budoucí vzdělávání svého dítěte a případně se též z vlastní iniciativy svými úkony účastnil přijímacího řízení. Případná pasivita druhého z rodičů v přijímacím řízení tedy není podle názoru autora důvodem pro zrušení nebo změnu rozhodnutí ředitele střední školy o přijetí či nepřijetí uchazeče ke vzdělávání ve střední škole na základě opravného prostředku podaného tímto druhým rodičem.

Jestliže by druhý z rodičů tvrdil, že řediteli střední školy musela být neshoda mezi rodiči známa v době vydání rozhodnutí v přijímacím řízení, je na takovém rodiči, aby tuto skutečnost v případném řízení o opravném prostředku prokázal. Teprve v případě, že by druhý z rodičů v řízení o opravném prostředku v této věci unesl břemeno tvrzení i břemeno důkazní, bylo by možné uvažovat o zrušení či změně rozhodnutí.[1]

Je však třeba podotknout, že výběr střední školy nepochybně náleží mezi významné záležitosti nezletilého uchazeče v rámci rodičovské odpovědnosti ve smyslu § 877 odst. 2 občanského zákoníku, proto je třeba, aby v případě neshody mezi rodiči o této záležitosti rozhodl soud, a to podle § 877 odst. 1 občanského zákoníku.

Jinými slovy, za předpokladu, že je řediteli střední školy známo, že ve shora uvedené záležitosti existuje mezi rodiči neshoda nebo tak může alespoň důvodně předpokládat, je žádoucí, aby ředitel střední školy vyzval rodiče podle § 57 odst. 1 písm. b) správního řádu k podání návrhu na zahájení řízení podle § 877 odst. 1 občanského zákoníku.

Přijímací řízení je pak vhodné ve vztahu ke konkrétnímu uchazeči přerušit do okamžiku pravomocného rozhodnutí soudu ve shora uvedené záležitosti, a to z důvodu podle § 64 odst. 1 písm. c) bodu 2 správního řádu. Bohužel takovým postupem dojde ke zmeškání lhůt stanovených školským zákonem a vyhláškou o přijímání ke střednímu vzdělávání pro přijímací řízení v případě konkrétního uchazeče, což otevírá prostor pro případné další soudní spory.

Úskalí současné právní úpravy

Je zřejmé, že případ, kdy se zákonní zástupci nezletilého uchazeče nedohodnou na podání přihlášky do určitého oboru středního vzdělání v dané střední škole nebo jen na pořadí priority vybraných oborů středního vzdělání v příslušných středních školách, představuje velmi nedomyšlenou situaci, která odhaluje limity současné právní úpravy přijímacího řízení na střední školy.

Ačkoliv by za současné právní úpravy bylo třeba přijímací řízení v případě daného uchazeče přerušit a odkázat zákonné zástupce na rozhodnutí opatrovnického soudu podle § 877 občanského zákoníku, takový postup je v přijímacím řízení na střední školy v praxi nerealizovatelný s ohledem na běh zákonem stanovených lhůt spojených s fungováním algoritmického přidělení uchazečů do vybraných oborů středního vzdělání v příslušných středních školách.

Systém algoritmického přidělování uchazečů do vybraných oborů středního vzdělání v příslušných středních školách je totiž spouštěn hromadně a v jeden okamžik. Tento systém neumožňuje individuální vyčkání na pravomocné rozhodnutí opatrovnického soudu v dané věci. Pokud by ředitel střední školy přijímací řízení přerušil, uchazeč by pravděpodobně nebyl do alokačního algoritmu vůbec zařazen a nevratně by ztratil možnost přijetí v prvním kole přijímacího řízení na střední školy.

Aktuální právní úprava tudíž z pohledu autora vytváří neřešitelný rozpor mezi právem obou zákonných zástupců nezletilého uchazeče na výkon rodičovské odpovědnosti a realitou fungování informačního systému o přijímacím řízení. Břemeno tohoto legislativního nedostatku by v konečném důsledku musel nést samotný nezletilý uchazeč, což je podle autora velmi nežádoucí stav.

Navrhované řešení

Z tohoto důvodu autor navrhuje zavést do školského zákona speciální úpravu, která bude především reflektovat princip ochrany nejlepšího zájmu dítěte ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.

Vzhledem k tomu, že uchazeči o vzdělávání ve středních školách mají obvykle okolo patnácti let, podle názoru autora již zpravidla disponují dostatečnou rozumovou a volní vyspělostí k tomu, aby si sami určili své preference stran volby prioritních oborů středního vzdělání v příslušných středních školách.

Autor si uvědomuje, že v případě některých nezletilých uchazečů mohou také vzniknout pochybnosti o tom, zda je s ohledem na jejich věk a rozumovou vyspělost vhodné upřednostnit jejich vůli. V praxi by se pochybnosti ohledně dostatečného věku mohly vztahovat zejména k případům některých uchazečů o vzdělávání v osmiletých gymnáziích, ve věku přibližně 10 let nebo ve vztahu k rozumové vyspělosti k některým uchazečům o vzdělávání v oborech středního vzdělání zaměřených na uchazeče se speciálními vzdělávacími potřebami.

Ačkoliv by tedy měl právní řád zásadně upřednostnit vůli samotného uchazeče, je podle autora nezbytné zohlednit také jeho věk a rozumovou vyspělost, současně je nezbytné uchazeče chránit před případným psychickým nátlakem nebo manipulací ze strany zákonných zástupců. Z tohoto důvodu předkládaný návrh změn právní úpravy předpokládá, že ke zjišťování skutečné vůle nezletilého uchazeče bude docházet v bezpečném prostředí školy, kde se uchazeč vzdělává v době odeslání přihlášky ke vzdělávání ve střední škole, a to bez přítomnosti zákonných zástupců.

Současně je nutné reflektovat realitu informačního systému o přijímacím řízení, který z technických důvodů zpravidla nemůže vyčkat na rozhodnutí opatrovnického soudu. Pokud tedy vůli nezletilého uchazeče s ohledem na jeho věk a rozumovou vyspělost nelze upřednostnit, musí právní řád chránit procesní status quo tak, aby uchazeč nebyl z přijímacího řízení na střední školy vyřazen. Proto autor navrhuje doplnit do § 60a školského zákona tři nové odstavce, které tuto problematiku upravují.

Konkrétně se navrhuje doplnit do § 60a školského zákona odstavec 6 níže uvedeného znění: „V případě prokazatelné neshody zákonných zástupců nezletilého uchazeče ohledně podání přihlášky ke vzdělávání ve střední škole nebo určení pořadí oborů středního vzdělání se pro účely prvního a druhého kola přijímacího řízení považuje za určující vůle nezletilého uchazeče, je-li schopen ji s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost řádně projevit. Nelze-li vůli nezletilého uchazeče z těchto důvodů upřednostnit, považuje se za řádně podanou přihláška ke vzdělávání ve střední škole, respektive pořadí oborů středního vzdělání, která byla odeslána dříve. Rozhodnutí soudu podle jiného právního předpisu tím není dotčeno, lze k němu však v probíhajícím prvním a druhém kole přijímacího řízení přihlédnout pouze tehdy, je‑li řediteli střední školy doručeno před termínem pro předání výsledného pořadí uchazečů do informačního systému o přijímacím řízení podle § 60j odst. 1 tohoto zákona.“

Dále se navrhuje do rámce § 60a školského zákona doplnit odstavec 7 níže uvedeného znění: „Jestliže ředitel některé ze středních škol, do nichž se uchazeč hlásí, zjistí, že je dána prokazatelná neshoda zákonných zástupců nezletilého uchazeče uvedená v odstavci 6, vyrozumí o tom ředitele ostatních středních škol, kam se uchazeč hlásí a současně ředitele školy, ve které se nezletilý uchazeč vzdělává v době odeslání přihlášky ke vzdělávání ve střední škole, nebo kde se vzdělával naposledy. K vydání usnesení o přerušení řízení se v tomto případě nepřistupuje.“

Konečně se navrhuje do rámce § 60a školského zákona doplnit odstavec 8 níže uvedeného znění: „Zjištění vůle nezletilého uchazeče ohledně podání přihlášky ke vzdělávání ve střední škole nebo určení pořadí oborů středního vzdělání provede ředitel školy, kde se nezletilý uchazeč v době odeslání přihlášky ke vzdělávání ve střední škole vzdělává, nebo kde se vzdělával naposledy, a to do tří pracovních dnů od doručení vyrozumění podle odstavce 7. Zjištění vůle nezletilého uchazeče probíhá při ústním pohovoru s příslušným ředitelem školy zaměřeném na důvody podání přihlášky ke vzdělávání ve střední škole, respektive na důvody výběru pořadí oborů středního vzdělání uvedeného v přihlášce. O průběhu tohoto pohovoru se sepíše protokol. Zákonní zástupci nezletilého uchazeče nesmí být při pohovoru přítomni. Ředitel příslušné školy posoudí, zda důvody uvedené nezletilým uchazečem při zohlednění věku a rozumové vyspělosti tohoto uchazeče odůvodňují upřednostnění jeho vůle. Výsledek tohoto posouzení zaznamená příslušný ředitel školy bez zbytečného odkladu do informačního systému o přijímacím řízení, do kterého vloží rovněž protokol o průběhu pohovoru.“

Závěr

Elektronizace veřejné správy nesmí probíhat na úkor právní jistoty účastníků řízení, tím spíše, jde-li o nezletilé uchazeče. Současný stav, kdy ředitelé středních škol balancují na hraně zákona mezi požadavky občanského zákoníku a neúprosným alokačním algoritmem, je z procesního hlediska dlouhodobě neudržitelný. Předložená návrhová úprava nabízí pragmatické východisko: dává přednost vůli samotného uchazeče v bezpečném prostředí jeho dosavadní školy a zároveň poskytuje ředitelům středních škol jasný, realizovatelný postup, který neohrozí plošný chod informačního systému o přijímacím řízení. Dokud však zákonodárce k této či obdobné novele školského zákona nepřistoupí, ponesou břemeno tohoto legislativního vakua nadále ředitelé středních škol v první linii – a v konečném důsledku bohužel i sami uchazeči.

[1] VALENTA, Jiří. Školské zákony a prováděcí předpisy s komentářem, s. 172-173.