Genderová segregace na pracovním trhu

Pokud se člověk zamyslí, odkud se tato nerovnost plodí, je zřetelné, že hlavním faktorem jsou stereotypy vytvářené již od počátků formování pracovního trhu. U žen, nositelek života, bylo předpokladem, že se budou starat o rodinu v dobách, kdy muž, hlava rodiny, získává prostředky pro obživu. Takové chování můžeme sledovat již v rané patriarchální společnosti, kdy ženy neměly jinou možnost, než vychovávat své děti a udržovat teplo rodinného krbu, hlavně tedy v dobách, kdy tehdejší společnost potřebovala muže jak pro válčení, tak pro fyzicky náročnou práci. Ženy tedy v tomto světě neměly fyziologické dispozice, a proto výchova dětí a nemožnost rovného zapojení do pracovního procesu byla i z dnešního pohledu poměrně logická.

Dnešní společnost však již nepotřebuje muže válečníky a pracovní trh nabízí převážně pozice, které nejsou ovlivněny fyziologickými předpoklady. Proč však stále nalézáme na pracovním trhu nerovnosti mezi genderovým rozložením pracovních sil?

Fakt, že ženy jsou schopny zastat práci mužů, dokazují i válečná období v minulosti. Pro příklad skvěle poslouží druhá světová válka, kdy ženy zastávaly veškerou práci mužů, kteří byli povoláni na válečné fronty. V období absence válečného stavu se však stále pracovní pozice segregují jak vertikálně, tak horizontálně.

V horizontální segregaci lze spatřit jeden výrazný rys typický pro trh práce již po staletí. Ženy jsou převážně zaměstnány v oborech, jako je zdravotnictví, vzdělávání, sociální služby, kdežto největší koncentraci mužů lze pozorovat v oborech technických. V tomto faktu však problém netkví, protože uvedená tendence vyplývá z velké části ze zájmu jedinců o obor. Za problém lze označit rozdílné platové podmínky pro obory feminizované a mužské. Ženy dosahují na svých pozicích v průměru 75% platu mužů, u vysokoškolsky vzdělaných obyvatel je tento rozdíl ještě razantnější. Tyto nerovné platové podmínky vedly od druhé poloviny 20. století k rozněcování diskusí a k vytváření feministických hnutí.

Evropská unie i jednotlivé státy se v posledních desetiletích zabývají rovným přístupem k ženám i mužům v souvislosti s rodičovskou dovolenou a ochranou zaměstnání během tohoto období, zároveň se v programových jednání vlád zemí Evropské unie stále častěji objevují otázky materiálního zajištění rodičů ve spojení s dostatečným zajištěním péče o děti v předškolním věku. Jako příklad si můžeme uvést gender focal points situované v jednotlivých ministerstvech ČR ošetřující otázku rovných příležitostí žen a mužů.

Evropská unie se snaží otevřít svůj trh ženám stejně jako mužům pomocí legislativních opatření. Směrnicí 2010/18 EU zavazovala státy k ošetření výše uvedených témat do roku 2012 a zahrnovala i institucionální podporu otců, avšak dosažení účelu aplikace směrnic je zpochybnitelné, protože zřetelné výsledky zatím nelze pozorovat.

Prostupnost ženského pohlaví do oborů do dnešního dne spíše mužských je šetřena také opatřeními navyšující procentuální zastoupení žen v jednotlivých orgánech či společnostech (obsazení žen v Evropském parlamentu, vládách států apod.). Můžeme však kvótami nařízené minimální procento zastoupení žen v těchto orgánech považovat za správné? Možná právě tyto kvóty mají za úkol odstranit skleněný strop, který koncentruje ženy na nižších pozicích.

Dostáváme se tedy k segregaci vertikální, která značí koncentraci žen a mužů v odlišných stupních zaměstnání převážně ve smyslu odpovědnosti a pozice. Muži mají na trhu práce větší možnosti a důvěru a jsou jim připisovány vlastnosti shodující se s kvalitním fungováním v pracovním procesu, a to převážně ve spojitosti s vedením týmu podřízených.

Společnost ve 21. století nevyžaduje od žen pouze vychovávání dětí a péči o domácnost, tudíž segregace nevyplývá z jejich nezapojení v pracovním procesu, ale počítá i s příspěvkem ženy do rodinné kasy. Začal se tím tedy vytvářet předpoklad lepšího pracovního nasazení u mužů, kteří zastávají pouze roli hlavního živitele rodiny, díky čemuž ženy bývají při získávání vyšších pracovních pozic spíše znevýhodněny. Díky náporu na ženy a nedostatečnému množství časově flexibilních pozic odpovídajících schopnostem žen se tedy nadále prohlubují i finanční rozdíly mezi odměňováním žen a mužů.

Z průzkumů neziskové organizace Gender Studies v roce 2007 vyplývá, že zaměstnavateli jsou převážně muži než ženy. Taková skutečnost také napomáhá k nahlížení na pohlaví jedince během výběrového řízení, a to převážně u menších a středních společností vedených muži. Je však možné nalézt rovnováhu i bez toho, aby byl porušen volný výběr zaměstnanců zaměstnavatelem?

V ideální společnosti by ženy měly stát na úrovni mužů v otázce výchovy dětí, přispívání financí do rodinné kasy, v pracovních příležitostech a svěřené práci, avšak nelze předpokládat, že několik zakotvených evropských směrnic či státy schválené zákony a postupem času uznávané zvyklosti dokáží naprosto změnit směr vývoje pracovního trhu a tendenci jeho obsazení. Můžeme však s jistotou říci, že je potřeba klást důraz na rovné možnosti ve vzdělávání a přístupu k pracovním pozicím, díky čemuž může pokračovat pozvolné klesání rozdílů mezi muži a ženami a tím zajistit znovu o něco rovnější příležitosti pro generace další, které budou svým rozvojem směřovat k vyrovnanému pracovnímu trhu.

Článek se umístil v soutěži ELSA Day Legal writing na 1. místě.