Atypické formy zaměstnání - ohlédnutí

Zatímco v letech minulých se mezinárodní konference, kterou pořádá Katedra pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, zabývala mezioborovým whistleblowingem či vztahem profesionálního sportu a pracovního práva, v roce letošním nabídla na dvacet příspěvků zabývajících se do jisté míry Popelkou na českém trhu práce, oblastí atypických forem zaměstnání.

advokátka ve FAIRSQUARE | LAW FIRM, členka redakční rady webu Právní prostor.cz
Foto: Shutterstock

Konference Atypické formy zaměstnání – cesta k vyšší zaměstnanosti? se konala za hojné aktivní i pasivní účasti ve čtvrtek 11. června 2015 na pražské právnické fakultě, a to za podpory ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o. a pod záštitou Ministerstva práce a sociálních věcí.

Přednášející představili své teze jak k tématu atypických forem zaměstnání obecně, a to nejen v České republice, ale i v ostatních členských státech Evropské unie, tak k jejich jednotlivým formám – za všechny lze zmínit např. job-sharing, pracovní úvazky na dobu určitou, agenturní zaměstnávání či home-office. Vedle toho účastníci konference zabrousili i do dob minulých, neboť JUDr. Jiří Šouša, Ph.D., se na atypické formy zaměstnání podíval optikou historie, konkrétně prostřednictvím ustanovení zákona č. 15/1914 ř.z., který upravoval služební poměr státních úředníků a státních sluhů.

Co je dnes (a)typické?

Atypické formy zaměstnání jako terminus technicus je používán toliko doktrinálně, nikoli v právu psaném. Slovo atypické se vymezuje vůči tomu, co je typické. Jak uvedl profesor Jan Pichrt, vedoucí pořadatelské katedry: „Kdybychom se podívali na politické dokumenty Evropské unie, museli bychom si říci, že za typické je stále označováno takové zaměstnání, které je sjednáno na dobu neurčitou a na plný úvazek.“ Vše ostatní lze podle této teze považovat za atypické, byť i dle slov Jana Pichrta nelze kategorizaci provádět staticky. Praxe, kdy mělo být co nejvíce zaměstnanců v pracovním poměru na dobu neurčitou a na plný úvazek, se i s ohledem na ekonomickou krizi začala ubírat jiným směrem. Co bylo dříve vnímáno jako nestandardní, atypické, či dokonce nežádoucí, je dnes vnímáno jako dobrá alternativa, jak umožnit výkon práce lidem, kteří by se jinak do typického pracovního poměru nemuseli dostat. Atypické formy zaměstnání také nelze v každém případě spojovat s adjektivem prekérní (slovo latinského původu, znamená mj. závisící na cizí milosti, nejistý, nestálý nebo daný s výhradou), jak se tomu tak může, vzhledem k některým diskuzím, zdát.

Profesor Jan Pichrt rozdělil atypické formy zaměstnání do dvou skupin:

  1. v širším slova smyslu (vzpomenout lze na Lisabonskou strategii nebo na Agendu 2020), tedy všechny ty, které nejsou na dobu neurčitou a na plný úvazek,
  2. a dále ty, které vykazují jiné nebo další znaky – například různá úprava pracovní doby, vstup třetího subjektu do obvykle dvoustranného právního vztahu, či právní vztahy, které nejsou upraveny pouze zákoníkem práce, ale velký vliv na ně mají i jiné právní předpisy, např. z oblasti správního práva, respektive na právní vztahy upravené zákonem o státní službě.

Zaměstnávání žen

Podle docentky JUDr. Věry Štangové, CSc., patří mezi adepty na atypické formy zaměstnání především ženy, zejména vzhledem k výchově dětí a možnosti sladění rodinného a profesního života.

Ženy mají dle čl. 29 odst. 1 Listiny základních práv a svobod právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky, a čl. 32 odst. 2 Listiny zaručuje těhotným ženám zvláštní péči, ochranu v pracovních vztazích a odpovídající pracovní podmínky. „Lze říci, že právo ženy na zvláštní pracovní podmínky je jedním ze základních sociálních práv,“ doplnila docentka Věra Štangová. Z mezinárodních dokumentů i českého antidiskriminačního zákona (konkrétně § 6 odst. 5) vyplývá, že diskriminací není rozdílné zacházení uplatňované za účelem ochrany žen z důvodu těhotenství a mateřství, jestliže prostředky k dosažení uvedených cílů jsou přiměřené a nezbytné. Jak je vidět, platná právní úprava na specifika zaměstnávání žen pamatuje. Ale pamatuje na ně dostatečně? Podle docentky Věry Štangové je třeba nadále zvýšeně chránit zejména ženy těhotné a matky malých dětí, obtížným problémem je však stanovení stupně ochrany těchto žen. „Na straně jedné je třeba chránit oprávněné zájmy žen, na straně druhé nelze přílišnou ochranou odrazovat zaměstnavatele od jejich zaměstnávání,“ doplnila.

Atypické formy zaměstnání umožňují ženám skloubit rodinný a profesní život, avšak tuzemský pracovní trh v tomto ohledu stále zaostává za západoevropskými státy. Byť lze pro takové ženy za nejvhodnější formu výkonu závislé práce považovat zkrácenou pracovní dobu, využívalo této možnosti před dvěma lety pouhých 10 procent českých žen, což je oproti 45 procentům Rakušanek či 77 procentům Nizozemek poměrně nízké číslo.

S ohledem na výše uvedené stojí za zmínku Výbor pro sladění pracovního, soukromého a rodinného života[1], který je poradním orgánem Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů. Ten se v loňském roce zabýval zejména zkoumáním vhodných flexibilních forem práce pro ženy, zaměřoval se na pojetí vážných provozních důvodů podle ustanovení § 241 odst. 2 zákoníku práce, a na zákon o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině, který je účinný již od září loňského roku. Vláda též přijala Vládní strategii pro rovnost žen a mužů v České republice na léta 2014 – 2020[2].

Problematika zaměstnávání žen se však snahou skloubit péči o dítě a profesní kariéru nevyčerpává. Docentka Věra Štangová účastníky ve svém příspěvku seznámila s dalšími zajímavými čísly: „Průměrný plat mužů a žen se liší až o sedm tisíc korun, a nejvyšší rozdíly přicházejí po pětatřicátém roce věku. Podle České správy sociálního zabezpečení činil v loňském roce průměrný starobní důchod 11 075,- Kč, ovšem u mužů 12 250,- Kč a u žen 10 050,- Kč.“ Rozdílné odměňování a na to navazující výše starobních důchodů je tématem diskutovaným již několik let.

Pro zájemce o problematiku vyjde sborník

Jak uvedl profesor Jan Pichrt, byly příspěvky přednesené během konference jakousi ochutnávkou z připravovaného sborníku, neboť pořadatelé museli pro velký zájem o aktivní vystoupení omezit čas pro přednášející na dvacet minut, a některé příspěvky se bohužel i přesto do programu nepodařilo vtěsnat. Pokud budete mít o sborník zájem, neváhejte si jej pořídit, neboť ty z minulých konferencí jsou, jak dodal profesor J. Pichrt, již beznadějně rozebrané. Jaké zajímavé téma si Katedra pracovního práva a práva sociálního zabezpečení připraví na příští ročník je však zatím tajemstvím.


[1] Více o výboru na http://www.mpsv.cz/cs/12160.

[2] Dostupná na http://www.vlada.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/Projekt_Optimalizace/Strategie-pro-rovnost-zen-a-muzu-v-CR-na-leta-2014-2020.pdf.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články