Aktuální trestněprávní a pracovněprávní otázky nelegálního zaměstnávání cizinců - část I.

Pokud se navíc cizinci stane pracovní úraz, může to mít zásadně nepříznivé dopady pro obě strany pracovněprávního vztahu. Nejen o těch nejzávažnějších – trestních – pojednává tento článek.

Trh práce v České republice si bez zaměstnaných cizinců již lze jen těžko představit. V posledních letech dochází setrvale k nárůstu počtu osob pocházejících z jiných států, které vykonávají na našem území závislou práci.[1] Můžeme tedy důvodně očekávat, že tento trend nepoleví ani do budoucna, když zejména poptávka v určitých odvětvích výroby a služeb zcela jistě nemůže být uspokojena pouze domácími zaměstnanci.

S rostoucím počtem zahraničních pracovníků se však přirozeně zvyšuje i riziko výskytu nelegální práce tak, jak ji definuje § 5 písm. e) zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). To je dáno nejen tím, že zákonná definice nelegální práce již ze své podstaty cílí částečně přímo na cizince,[2] ale také z toho důvodu, že cizinci mají obecně nižší míru povědomí o obsahu právních předpisů, svých právech a povinnostech, což může být ze strany některých zaměstnavatelů zneužíváno ve snaze zajistit si konkurenční výhodu.

Zaměstnavatelé, kteří využívají práci cizinců, totiž musí v závislosti na situaci plnit rozličné povinnosti. Mezi ně patří např. informovat příslušné orgány a evidovat určité údaje o cizincích,[3] kontrolovat možnost vstupu dané osoby na trh práce či ověřovat platnost pobytového oprávnění zaměstnance. Složitost celé problematiky zaměstnávání cizinců, ve které se prolíná zejména právní úprava zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a zákona o zaměstnanosti, pak může přispívat k výskytu nelegální práce.[4]

Stejně jako u českých státních příslušníků je i u zaměstnaných cizinců zaměstnavatel povinen zajistit, aby byly splněny veškeré požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci vyplývající z příslušných právních předpisů – zejména zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zák. práce“), a zák. č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (dále jen „zákon o BOZP“). O tom, že je případný pracovní úraz nebo nemoc z povolání zásadně negativním jevem v životě zaměstnance, nemůže být pochyb. Pokud se však taková událost stane nelegálně zaměstnanému cizinci, konsekvence mohou být o to závažnější.

V tomto ohledu je třeba upozornit na skutečnost, že nelegální zaměstnávání cizinců nemusí mít dopady pouze v oblasti práva správního,[5] případně pracovního,[6] ale také práva trestního. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), v tomto ohledu zakotvuje dvě skutkové podstaty podstatné pro tento článek – neoprávněné zaměstnávání cizinců a usmrcení z nedbalosti.[7] Je však těmto trestným činům věnována ze strany policie a soudů pozornost? Dochází k jejich odhalování a následnému vydávání odsuzujících rozsudků? Existují nějaké bariéry efektivnějšího vymáhání práva?

Cílem tohoto příspěvku je pokusit se zodpovědět uvedené otázky a věnovat se důsledkům pracovních úrazů cizinců. Pozornost bude zaměřena zejména na situace, kdy dochází současně k výkonu nelegální práce.

Pracovní úraz cizince a proč ho (ne)hlásit

Dříve, než bude pozornost věnována důsledkům pracovních úrazů u nelegálně zaměstnaných cizinců, je nutné definovat, co vlastně pracovním úrazem je a zda zákonné vymezení tohoto pojmu neskýtá určitá úskalí.

Definice pracovního úrazu

Zák. práce definuje pracovní úraz v § 271k odst. 1, když stanoví, že jím je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Jako pracovní úraz se podle odst. 2 zmíněného ustanovení posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů.

Základními pojmovými znaky pracovního úrazu jsou tedy:

(i) poškození zdraví nebo smrt zaměstnance,

(ii) přítomnost zevních vlivů, které úraz způsobí,

(iii) událost nastala při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

Komentářová literatura uvádí, že poškozením zdraví je třeba rozumět nejen poškození tělesné, ale i psychické a že působení zevních vlivů nemusí spočívat jen v působení zevních sil (pádu břemene, napadení cizí osobou), ale může se jednat i o působení vlastní tělesné síly (uklouznutí, zakopnutí, přetržení svalu po vynaložení tělesné námahy).[8] Aby mohlo být určeno, zda se v daném případě jedná o pracovní úraz, je třeba zkoumat naplnění znaků uvedených v § 271k odst. 1 zák. práce. Jedná se tedy o otázku právní, a nikoli skutkovou, na kterou by mohl být dotazován ošetřující lékař.[9]

Zaměstnavatel je v případě pracovního úrazu povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu, která mu byla úrazem způsobena.[10] V určitých případech se zaměstnavatel této povinnosti může zcela nebo zčásti zprostit, pokud prokáže, že zaměstnanec si úraz přivodil svým zaviněním při porušení právních nebo jiných předpisů anebo pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a to pokud byl s takovými pravidly řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně kontrolovány a vyžadovány. Stejně tak se může povinnosti k náhradě škody či újmy zaměstnavatel zprostit, pokud byla způsobena v důsledku opilosti zaměstnance nebo pro zneužití jiných návykových látek.[11]

Zaměstnavatel se však nemůže zprostit povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela ani zčásti v případě, kdy zaměstnanec utrpěl pracovní úraz při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozící životu nebo zdraví, pokud zaměstnanec tento stav úmyslně nevyvolal.[12]

Co je však podstatné ve vztahu k prvnímu zákonem pojmenovanému případu nelegální práce – tedy výkonu závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah – definice pracovního úrazu výslovně počítá s tím, že se úraz může stát pouze zaměstnanci. Zaměstnancem je pak podle § 6 zák. práce fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu. Jsou to tedy pouze zaměstnanci, kterým poskytuje zák. práce ochranu v situacích pracovních úrazů.

První ze tří skupin nelegálně pracujících osob tedy zjevně z této ochrany těžit nemůže. I to je tedy nutné si uvědomit v situaci, kdy je osobě nabízena práce formou tzv. švarcsystému.[13]

Důsledky nelegálního zaměstnávání cizinců v oblasti správního práva a zaměstnanosti

Jak již bylo uvedeno v úvodu tohoto článku, nelegální zaměstnávání cizinců s sebou nese řadu negativních důsledků v mnoha oblastech.

Ty jsou v případě zaměstnance následující:

1. vyřazení uchazeče o zaměstnání z evidence uchazečů o zaměstnání, pokud konal nelegální práci,[14]
2. nevydání povolení k zaměstnání cizinci, jehož zaměstnavateli byla v období čtyř měsíců předcházejících podání žádosti o vydání povolení k zaměstnání pravomocně uložena pokuta za umožnění výkonu nelegální práce,[15]
3. povinnost zaplatit pokutu za přestupek spočívající ve výkonu nelegální práce ve výši do 100 000 Kč,[16]
4. správní vyhoštění cizince až na tři roky, pokud je zaměstnán bez platného oprávnění k pobytu nebo povolení k zaměstnání, ačkoli je podmínkou výkonu zaměstnání,[17]
5. nevydání, neprodloužení či zrušení platnosti pobytového oprávnění.[18]