Rozhovor - Michal Vávra: K institutu evropského usazeného advokáta

Náš rozhovor se vedl ve velmi přátelském duchu nad šachovnicí a sklenicí dobrého červeného vína. Vášnivý šachista totiž pochází z jižní Moravy, takže do Vídně to má opravdu blízko, a to nejen co se kilometrů týče. Vídeň má totiž, dle svých slov, velice rád.

Deset let jste společníkem brněnské AK Bulinský & Vávra a od loňského března vedete pobočku této AK ve Vídni. Jak Vás napadlo otevřít si pobočku v zahraničí? Byla to potřeba nebo splněné přání?

Bylo to spíše splněné přání. Chtěli jsme vytvořit něco nového, mít před sebou další výzvu. Přes deset let spolupracuji s advokátními kancelářemi po celé Evropě, hlavně z německých oblastí. Máme tedy celou řadu vazeb do zahraničí. Právě ve Vídni jsme měli jednu kancelář, se kterou jsme spolupracovali úžeji již několik let. Starali jsme se o společné klienty, a tak nás napadlo naší činnost povýšit na oficiálnější úroveň s tím, že dostanu hlavičku evropského usazeného advokáta. Dříve za mnou jezdili naši rakouští klienti do Brna, a tak jsme se jim i dalším potenciálním rakouským klientům chtěli přiblížit. Druhou myšlenkou pak bylo, že se pokusíme právně pomoci českým podnikatelům a klientům na jejich cestě do Rakouska. Vzhledem k blízkosti obou zemí a neustále se rozvíjejícím vztahům je těchto požadavků poměrně dost.

Vídeňská pobočka funguje již přes rok. Zpětně se to již dá alespoň částečně zhodnotit. Naplnila se Vaše očekávání?

Pro představu, jak to funguje – do vídeňské pobočky naší kanceláře dojíždím asi jednou za čtrnáct dní. Tento den se pak snažím maximálně využít. Klienti kladně vnímají, že se kancelář nachází v centru Vídně, nedaleko univerzity a radnice, takže na dobré adrese. Nemusí za námi už tak často dojíždět do Brna, což velmi oceňují. Pozitivně se to také odrazilo v tom, že nám řada spolupracujících advokátů z České republiky předala své kontakty na klienty, kteří chtěli něco právně řešit v Rakousku. Nedávno jsem byl také, jako advokát znalý práva českého a částečně i rakouského, osloven ředitelem Okresní hospodářské komory Hodonín, abych se zúčastnil konzultačního dne pro Rakousko. Konzultace asi 10 českým podnikatelům, kteří chtějí proniknout na rakouský trh, poskytoval obchodní rada Velvyslanectví ČR ve Vídni Ing. Ivan Brož, vedoucí kanceláře CzechTrade ve Vídni Mgr. Vladimír Degťar s kolegy a já. Takže ohlasy jsou jistě velmi pozitivní a chceme v této činnosti samozřejmě dále pokračovat tak, abychom byli co nejlepší. Navíc mám velmi rád Vídeň. Takže shrnuto, podtrženo – je to po všech stránkách naplňující a naše předpoklady byly správné.

Kolik českých advokátů v současné době ve Vídni, potažmo v Rakousku působí?

Když jsem se nechal zapisovat do vídeňské advokátní komory, ptal jsem se příslušné pracovnice. Evropských usazených advokátů by se dalo napočítat na prstech jedné ruky, myslím, že jsem třetí nebo čtvrtý.

Jaké jsou podmínky k získání možnosti vykonávat advokátní činnost jako evropský usazený advokát?

Podmínky, které je třeba splnit, jsou velice podobné těm, které upravuje český zákon o advokacii pro usazení v České republice. Musel jsem doložit, že jsem český advokát a že mám sídlo ve Vídni. Nejdůležitější pak bylo předložení potvrzení, že mám uzavřeno profesní pojištění odpovědnosti za škodu. Kvůli pojištění nakonec vyřizování všech záležitostí trvalo delší dobu, než jsem čekal. Nejprve jsme se snažili přemluvit naší českou pojišťovnu, aby s námi uzavřela dodatek k současné pojistné smlouvě, nicméně to se nepodařilo. Museli jsme tedy uzavřít novou smlouvu s rakouskou pojišťovnou – dá se tedy říci, že si platíme jakýsi nadstandard. Od kolegyně, která se chystá usadit na Slovensku, vím, že pojišťovna již nabízí uzavření dodatku pro Slovensko, ale pro Rakousko zatím taková možnost dostupná nebyla. Dále bylo nutné vyplnit formulář s obecnými otázkami, jako například délka výkonu advokátní činnosti, zda jsem bezúhonný a zda jsem nebyl kárně postižen. Zaplatil jsem poplatek za zápis cca. 380,- eur a složením slavnostního slibu jsem se stal evropským usazeným advokátem. Nutno podotknout, že zásadní je opravdu výborná znalost německého jazyka, ačkoli se jazyková zkouška neskládá.

Agenda usazeného advokáta je ovšem oproti tomu, co můžete dělat v ČR, omezená, je to tak?

Ačkoli jsem evropským usazeným advokátem, nejsem „Rechtsanwalt“. Rakouský zákon o advokacii přímo stanoví, jaké profesní označení smím používat. Podepisuji se Mgr. Michal Vávra, Advokát – zde musím používat velké písmeno, protože Rakušané pro podstatná jména používají velká písmena, ač používám české pojmenování. Vede se tzv. hlavní seznam, kde jsou zapisováni právě ti „Rechtsanwälte“, a seznam vedlejší, kde jsme my – evropští usazení advokáti. Já mohu poskytovat právní služby jen v českém a evropském právu. Pokud ale budu například zastupovat poškozeného v trestním řízení v Rakousku před rakouským soudem, je to akceptováno, nicméně rakouský advokát musí připojit speciální „doložku správnosti“, tedy zaručit se. K soudu mě musí doprovodit a dohlížet na dodržování všech regulí. Po třech letech praxe usazeného advokáta mohu složit rozdílové zkoušky a být zapsán do hlavního seznamu jako „Rechtsanwalt“.

Je výkon advokacie v České republice a Rakousku srovnatelný, nebo jsou zde znatelné rozdíly?

Odlišnosti jsou dílčí. Příkladmo lze uvést smluvní agendu ve vztahu k převodu nemovitostí – jako český advokát mám za úkol připravit kupní smlouvu, návrh na vklad, případně fungovat jako svěřenský správce pro uhrazení kupní ceny, ale tím můj úkol končí. Rakouský advokát však navíc nese odpovědnost vůči státu za to, že v předmětné věci bude uhrazena daň. Má evidenční povinnosti. Role rakouského advokáta a jeho odpovědnost jsou tak např. v tomto ohledu podstatně vyšší. Výkon advokacie u soudu se mi zdá porovnatelný.

A co rakouský právní řád? Máme společnou historii a v právním povědomí zakotvený ABGB. Dá se tedy říci, že je rakouské a české právo srovnatelné?

Postupně se vracíme k tomu dobrému, co v zákonech dříve bylo. Bohužel ne vždy a ve všech důsledcích. ABGB byl řešen výborně hmotně i procesněprávně a dobře provázán i na knihovní právo. Nám se však často nedaří přejímat řešení v poměru jedna ku jedné, což je možná docela škoda. Někdy to pak skřípe. Právní úprava je však v mnoha ohledech podobná. Po rekodifikaci civilního práva jsme si do rakouské pobočky koupili komentář k ABGB a ten používáme nejen při poskytování služeb rakouským klientům, ale také pokud potřebujeme výklad a judikaturu k některým institutům v NOZ, jako je třeba neúměrné zkrácení či převzetí majetku.

Je změna českého civilního práva v podobě rekodifikace „krokem do Evropy“?

Tahle otázka se mi líbí. Minimálně v důvodové zprávě k NOZ bylo obsaženo, že zákonodárce chtěl vytvořit moderní civilní kodex založený na evropských tradicích. Starý občanský zákoník, ač v mnoha ohledech nebyl tak špatný, byl stále socialistickým předpisem. V obecné rovině jsem tedy zastával postoj pro přijetí. Jako největší pozitivum, což asi říká mnoho lidí, vidím odstranění dvojkolejnosti občanského a obchodního závazkového práva. Na druhou stranu nevím, zda byl nutný tak rozsáhlý a podrobný návrat k některým institutům, například v rámci věcných břemen. Kdybychom stále lpěli na starém občanském zákoníku, rozhodně bychom se Evropě nepřiblížili tolik, jako jsme se přiblížili díky NOZ, takže ano – rekodifikace je krokem do Evropy.

Máte pocit, že je na „trhu“ zájem o lidi se znalostí českého i rakouského práva?

Zájem rozhodně je, a to nejen na trhu, ale i přímo v naší advokátní kanceláři. Momentálně probíhá u nás výběrové řízení na místo advokátního koncipienta, v němž hledáme někoho, kdo umí výborně německy. Zatím však nejsme úspěšní – každý se dnes učí anglicky a francouzsky, a ač naše země sousedí se dvěma německy hovořícími sousedy, příliš lidí, kteří umí dobře česky a německy, a navíc jsou dobrými právníky, není. Vzhledem k tomu, že ekonomické i mezilidské vztahy obou zemí stále posilují, budou takový lidé čím dál tím potřebnější.

Kdo jsou Vaši typičtí rakouští klienti? Představuji si zejména obchodní společnosti, které mají své pobočky či závazky v zahraničí, dvojjazyčná manželství a podobně.

Dá se říci, že máte pravdu. Je mnoho rakouských či německých obchodních společností, které si v Evropě, a tedy i v ČR, založily své dceřiné společnosti. Zastupujeme jich hned několik a snažíme se je zastupovat komplexně. Vedle obchodních klientů máme zahraniční realitní klienty – jde o nákup, prodej, výstavbu, renovace a jiné nakládání s nemovitostmi (např. zřizování zástavního práva apod.). V civilních věcech jsou pak nejčastější záležitosti okolo uzavírání manželství, rozvodů, dědických řízení, výživného, vysílání zaměstnanců do zahraničí, ale své místo mají i klasické obchodní závazkové spory a spory o zaplacení dlužné částky. Velkou část agendy tvoří též příprava dvojjazyčných smluv a dalších právních dokumentů. Velmi zajímavá pak bývají jednání o volbě rozhodného práva. Klienti také často požadují překlad smlouvy či jiného právního dokumentu s tím, že ji chtějí „předělat“ dle českého práva, což samozřejmě tak snadno nejde. Zahraniční klienti mají někdy představu, že to, co funguje u nich, funguje i u nás a občas se to poměrně necitlivě snaží prosadit.

Přes čtrnáct let jste soudním tlumočníkem německého jazyka u Krajského soudu v Brně. Jak často se vedle profese advokáta věnujete tlumočení?

Musím říci, že dříve jsem se tomu věnoval více. Dnes je to spíše příjemný výlet z pozice advokáta do pozice tlumočníka, kdy je mým úkolem „pouze“ přesné přetlumočení toho, co svědek nebo tlumočník vypovídá, ale nemohu jim nijak zasahovat do obsahu ani radit. Přibližně šestkrát ročně tlumočím u soudu, častěji tlumočím jednání u notáře. Vedle toho dělám písemné překlady pro soudy, státní zastupitelství, policii, notáře i soukromé klienty, a to v rozsahu rozumném, abych to zvládal vedle advokátní činnosti, která je pro mě primární.