Pět otázek pro Aleše Linharta
Jakým způsobem zasahuje rozhodování Soudního dvora Evropské unie do samotného principu spravedlnosti? Mají státy právo stanovit si způsob rozhodování sporů mezi nimi? Jak souvisí předsmluvní odpovědnost s demokracií? Na to a mnohé další nám poskytl odpovědi JUDr. Aleš Linhart, Ph.D. advokát spolupracující s advokátní kanceláří TaylorWessing e|n|w|c advokáti v.o.s.
V dubnu proběhne další ročník odborného právního kongresu Právní prostor 2018, na kterém budete přednášet. Na co se mohou účastníci v rámci Vaší přednášky těšit?
Ve své přednášce se zabývám tematikou v českém právu stále relativně nového institutu předsmluvní odpovědnosti známého v jiných evropských právních řádech pod latinským názvem culpa in contrahendo. Součástí mého příspěvku budou rovněž informace ze soudobé judikatury českých soudů a její srovnání s judikaturou soudů nebližších evropských jurisdikcí, tj. zejména německé, rakouské a švýcarské.
Institut předsmluvní odpovědnosti je jako takový zakotven teprve od roku 2014, tedy od rekodifikace soukromého práva. Jak tento institut vnímáte? Proč podle Vás k jeho ukotvení jako takovému došlo teprve v nedávné době – nemělo se tak stát již dávno?
Vnímám jej jako institut veskrze pozitivní vycházející z dobrých tradic soukromého práva. My tady v České republice stále potřebujeme posilovat instituty soukromého práva a zlepšovat právní vědomí. Tento institut určitě zpřehlední a vyjasní pravidla odpovědnosti za chování subjektů. Odpovědnost za vlastní chování je stejně důležitým prvkem demokracie jako právo svobodné volby. Pokud vstupuji do nějakého vztahu dobrovolně a něco deklaruji tak, že to můj partner nebo protistrana logicky začne brát vážně, pak musím nést následky za takové své chování. Nelze připustit, že z něčeho posléze vycouvám, když se mi to nehodí, jak je v našem zeměpisném prostoru někdy špatným zvykem. Myslím, že institut předsmluvní odpovědnosti pomůže významně kultivovat slušné chování, kterého je nám v současné době tolik zapotřebí.
Činí v současnosti v praxi tento institut nějaké problémy?
Institut předsmluvní odpovědnosti je v judikatuře českých soudů stále ještě málo vykládán. Jednotlivých případů hodných judikatorní praxe nebylo doposud mnoho. Vhodnou inspirací pro některé výkladové otázky se dle mého názoru může stát právě judikatura soudů v sousedních zemích, jejichž právní řády jsou nám tradičně velice blízké a mají s tímto institutem dlouhé zkušenosti.
Investiční arbitráže jsou dlouhodobě kritizovány především ze strany Evropské komise. Jaký názor na tento institut mimosoudního řešení sporů máte Vy?
Popravdě řečeno tuto kritiku Evropské komise příliš nechápu. Investiční arbitráže mají své nezastupitelné místo při řešení složitých investičních sporů a jsou mnohem flexibilnější než řízení před stálými soudy jednotlivých zemí. Navíc jsou posílením prvku nezávislého a nestranného rozhodování. Existuje celá řada velmi kvalitních a mezinárodně uznávaných rozhodců a přístupné jsou rovněž mnohé arbitrážní nálezy, takže strany mají možnost odhadovat, kam je rozhodčí řízení může zavést. Tradičně je rozhodčí řízení mnohem flexibilnější a pro strany v konečném důsledku i levnější. Vždyť který stálý soud Vám na začátku řízení stanoví podrobný harmonogram řízení, jak se bude postupovat a dá stranám vědět, kdy lze očekávat konečné rozhodnutí?
SDEU nedávno rozhodl ve věci Achmea proti Slovensku o tom, že rozhodčí doložky mezi investory a státy obsažené v dohodách o ochraně investic uzavřených mezi členskými státy EU nejsou slučitelné s unijním právem. Jaký dopad takové rozhodnutí může na investiční arbitráže mít?
Musím říci, že v některých věcech týkajících se Evropské unie je dle mého názoru kritika občanů i odborníků oprávněná. A toto je právně jeden těch případů. Ve Vámi uváděném sporu totiž došlo k tomu, že SDEU vlastně ochránil členský stát proti soukromému subjektu, když k tomu eufemisticky použil argumentaci o tom, že rozhodčí tribunály nelze považovat za soudy, které by byly nadány pravomocí položit předběžnou otázku SDEU a nemohou tak zajistit uniformní aplikaci práva Evropské unie! SDEU ale hlavně v podstatě řekl, že neplatí smlouva mezi dvěma státy ohledně rozhodčí doložky, protože má přednost právo EU. Podle mě toto rozhodnutí znamenalo hrubý zásah do systému spravedlnosti jako takového. Když jeden stát prohraje regulérní investiční arbitráž, přispěchá mu na pomoc EU v podobě soudního rozhodnutí jejího soudního dvora? Kladu si otázku, kde je elementární spravedlnost a právo na ochranu před bezbřehými hranicemi státní a vlastně kvazi státní evropské mocí! Vámi uváděné rozhodnutí mi pak obsahově připomíná ten známý paradox shrnutý ve výroku „Vrtěti psem“!
Mimochodem, když někdy čtete rozhodnutí SDEU, máte jako právník pocit, že jste se ocitl na jiné planetě. Je to tak složité pro nás profesionály, že pro laiky to musí být již jen velmi těžko uchopitelné.
Pozn. k poslední odpovědi
V roce 2012 prohrála Slovenská republika investiční arbitráž s pojišťovnou Achmea BV, která byla postavena na tom, že Slovensko v roce 2004 otevřelo trh se zdravotním pojištěním zahraničním investorům, avšak posléze v 2006 tuto liberalizaci trhu opět omezilo tím, že omezilo možnost rozdělení zisků z této činnosti.
Slovensko následně napadlo tento nález před soudem v SRN s argumentem, že rozhodčí doložka obsažená v bilaterální smlouvě o ochraně a podpoře investic mezi Slovenskem a Nizozemskem odporuje několika článkům Smlouvy o fungování Evropské unie. Německý odvolací soud se rozhodl předložit předběžnou otázku SDEU k vyřešení. Tato otázka není ve světě investiční arbitráže úplnou novinkou, nicméně nikdy nedošlo k jejímu vyřešení SDEU.
Všechny předcházející rozhodnutí národních soudů nebo investičních tribunálů se vyslovily v tom smyslu, že rozhodčí doložky obsažené v bilaterálních smlouvách o ochraně a podpoře investic mezi státy Evropské unie jsou slučitelné s právem EU. Dokonce i generální advokát ve svém ne tak starém stanovisku ze dne 19. září 2017 tento závěr potvrdil.
Naproti tomu v předmětném rozhodnutí SDEU přitakal argumentům vzneseným Evropskou komisí a jednotlivými členskými státy (k argumentaci Slovenska se připojila i např. Česká republika, proti vystoupily Německo, Francie, Nizozemsko, Rakousko a Finsko).
SDEU shledal rozhodčí doložky v bilaterálních smlouvách o ochraně a podpoře investic neslučitelnými s právem Evropské unie, jelikož tribunály ustanovené na jejich základě nelze považovat za soudy, které by byly nadány pravomocí položit předběžnou otázku SDEU, a tedy nemohou zajistit uniformní aplikaci práva Evropské unie. SDEU tedy shledal tyto doložky neslučitelnými s právem Evropské unie. Ještě věříte, že EU, potažmo SDEU chrání zásady právního státu?
Další články
Strategie České advokátní komory pro umělou inteligenci
V České advokátní komoře jsme založili Sekci pro umělou inteligenci a nové technologie. Sekce vlastně není úplně nová, nový je především její název. Předtím v rámci ČAK fungovala Sekce pro IT a GDPR. S ohledem na to, že se od ČAK teď především očekává, že bude reagovat na rozvoj umělé inteligence, rozhodli jsme se její název změnit. Když se podíváte na seznamy profesí „na odstřel“ kvůli umělé inteligenci, jsou na nich právníci na poměrně čelních pozicích.
Korekce místo první sankce? Návrh nového institutu ve správním trestání
Správní trestání zpravidla vychází z toho, že zjistí-li správní orgán přestupek, zahájí řízení, v němž rozhodne o odpovědnosti a případném správním trestu. Tento model chrání legalitu i rovnost. Vedle úmyslného, nebezpečného nebo opakovaného jednání však existují první, objektivně drobná a rychle napravitelná pochybení, zejména v evidenčních a oznamovacích povinnostech.
Obstrukce dlužníka v insolvenci jako trestný čin – možnost obrany věřitelů
Dlužník 11 let blokoval insolvenci námitkami podjatosti a žalobami. Nejvyšší soud potvrdil: jde o trestný čin. Co to znamená pro věřitele?
Česko zásadně mění přístup k trestání korporací. Místo odsouzení umožní dohodu „bez škraloupu“, stejně jako na Západě
Trestně odpovědné jsou v Česku už pár let nejenom fyzické osoby, ale i ty právnické. Od července 2026 se přitom výrazně rozšiřují možnosti řešení firemní trestní odpovědnosti.
Chybné nebo neexistující odůvodnění jako důvod nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí
Odůvodnění správního rozhodnutí není úřední formalita ani prostor pro mechanické převyprávění spisu. Je to část rozhodnutí, v níž musí být rozpoznatelné, proč správní orgán dospěl právě k danému výroku.


