Úvodem je třeba říci, že termín „množírna“ je pouhým mediálním pojmem, který český právní řád nezná. Jedná se o blíže nedefinovaný způsob chovu, resp. držení zvířat, realizovaný především pro komerční účely, který doprovázejí některé závadné jevy. Nejvýraznější z nich je nedostatečná péče o zvířata a daňové úniky při prodeji.
Činnost množitelů je bezprostředně podmíněna poptávkou veřejnosti, nejvíce pak po módních plemenech, jejichž cena rozhodně nepatří k nízkým. Cílem je dosáhnout co nejvyššího výdělku při co nejnižších nákladech. Feny představují pouhý zdroj příjmu; množitelé je připouští při každém hárání a ty rodí, dokud jim to jejich fyzický stav umožní. Množitelé přitom sami rozhodují o tom, kterým psem nakryjí fenu, bez ohledu na jejich zdraví, původ a povahové či exteriérové vlastnosti. Kvůli absenci kontroly dochází často ke křížení jedinců úzce příbuzných či nemocných, v důsledku čehož bývají i štěňata nemocná nebo s vrozenými vadami. Překupníci tuto okolnost zastírají falešnými výmluvami a neduhy kompenzují nízkou cenou. Tu však následně mnohonásobně překročí náklady na veterinární péči. Výjimkou nejsou ani prošlé vakcíny a zfalšované očkovací průkazy.
V obecné rovině lze konstatovat, že právo chovat psy má podle stávajícího zákonného znění každá fyzická osoba, a pokud jim poskytne dostatečnou péči, může tak činit prakticky v jakémkoli množství. Podmínky pro zájmové chovy jsou bohužel zákonodárcem stanoveny natolik vágně, že neposkytují kontrolním orgánům dostatečnou oporu a jednoznačný výklad. Zákon na ochranu zvířat proti týrání (zák. č. 246/1992 Sb.) ukládá povinnost zabezpečit zvířeti v zájmovém chovu přiměřené podmínky pro zachování jeho fyziologických funkcí a zajištění jeho biologických potřeb tak, aby nedocházelo k bolesti či poškození zdraví, a dále povinnost učinit opatření proti úniku zvířat. Pokud tyto podmínky nejsou splněny, anebo pokud se zvíře nemůže adaptovat, přestože podmínky zabezpečeny jsou, je chov zvířete v zájmovém chovu nepřípustný. Stejně tak je zakázáno chovat zvíře v zájmovém chovu, pokud chovatel vytvořil takové podmínky chovu, že zvířatům v dalších generacích budou na základě dědičnosti chybět části těla či orgány anebo budou orgány zvířat funkčně nezpůsobilé či znetvořené. Zásadně však platí, že každý, kdo chová zvíře v zájmovém chovu anebo se ujal toulavého, případně opuštěného zvířete, odpovídá za jeho zdraví a dobrý stav; za splnění této povinnosti se považuje i oznámení místa nálezu obci anebo předání toulavého či opuštěného zvířete do útulku.[1]
Pravidla pro reprodukci chovných zvířat stanoví dosti strohá vyhláška Ministerstva zemědělství č. 21/2013 Sb., jež se navíc vztahuje pouze na podnikatele a sdružení fyzických a právnických osob, která se zabývají chovem zvířat, resp. na chovatele v nich sdružené. Cit. předpis vymezuje přípustný věk pro reprodukci psů podle jejich velikosti (kohoutkové výšky). U fen, které ukončily osmý rok věku, je možné zabřeznutí pouze na základě potvrzení veterinárního lékaře o vyšetření zvířete na začátku říje s dobrozdáním, že zdravotní stav březost umožňuje bez nadměrných rizik. Maximální počet vrhů u chovné feny činí tři za období dvou let, minimální věk pro odběr štěňat od feny je padesát dnů.[2]
Chovatelé, kteří na základě živnostenského oprávnění chovají zvířata určená pro zájmové chovy pro účely obchodu s nimi anebo s nimi obchodují, mají podle zákona na ochranu zvířat proti týrání povinnost nejpozději třicet dnů před zahájením podnikání ohlásit krajské veterinární správě svoji činnost (včetně druhů a počtu zvířat) a doložit, jakým způsobem bude zabezpečena péče o zvířata a jejich zdraví.[3] Nesplnění této povinnosti je správním deliktem, za který lze uložit pokutu až do výše 200 tis. Kč.[4] Osoba, která obchoduje se zvířaty určenými pro zájmové chovy, je dále povinna poskytnout kupujícímu při každém prodeji bezplatně v písemné podobě správné a podrobné informace o podmínkách chovu a péči o zdraví a pohodu prodávaného zvířete. Stejně tak je povinna vést evidenci o nakoupených a prodaných zvířatech včetně dokladů o původu zvířete a uchovávat ji po dobu tří let.[5] Kontroly uvedených podnikatelů provádějí podle akčního plánu kontrol SVS krajské veterinární správy. Je zřejmé, že množitel či překupník však na svoji činnost zpravidla žádné živnostenské oprávnění nemá a svoje aktivity zastírá nejrůznějšími výmluvami, nejčastěji pak tvrzením, že se jedná o zvířata, která má ve své dočasné péči anebo která zachránil před utracením a hledá jim nové majitele. Množitelé se také před případným postihem mnohdy přesouvají na jiná místa.
Jakými prostředky lze množitelství a překupnictví psů postihovat?
Porušení povinností stanových zákonem na ochranu zvířat proti týrání projednávají obecní úřady obcí s rozšířenou působností, které mohou v závislosti na závažnosti spáchaného deliktu uložit pokutu ve výši od 50 tis. do 0,5 mil. korun. U některých skutkových podstat připadá do úvahy také zákaz činnosti, propadnutí zvířete a zákaz chovu zvířat až na dobu pěti let. V neposlední řadě mohou obecní úřady obcí s rozšířenou působností nařídit na návrh krajské veterinární správy zvláštní opatření, zejména umístění týraného zvířete do náhradní péče.[6] V naléhavých případech se lze obrátit na příslušníky policie, kteří jsou oprávněni vstupovat bez souhlasu uživatelů do nebytových prostor nebo na pozemky, mají-li důvodné podezření, že se tam nachází týrané zvíře.[7]
Dozor nad dodržováním povinností na úseku ochrany zvířat vykonávají krajské veterinární správy (resp. na území hlavního města Prahy Městská veterinární správa). Do jejich pravomoci spadá posuzování zdravotního stavu zvířat včetně podmínek chovu a vydávání závazných pokynů k odstranění zjištěných nedostatků. V odůvodněných případech mohou na základě kontrolních zjištění podávat obecním úřadům obcí s rozšířenou působností podněty k projednávání přestupků a správních deliktů. Zásadně však platí, že k uskutečnění kontroly nepotřebují předchozího oznámení (ohlášení).[8] V případě, že krajská veterinární správa zjistí u chovatele závažné nebo opětovné porušení povinností stanovených zákonem na ochranu zvířat proti týrání, může živnostenskému úřadu navrhnout, aby živnostenské oprávnění zrušil anebo provozování živnosti pozastavil.[9] Ústřední veterinární správa, resp. krajské veterinární správy a Městská veterinární správa v Praze vykonávají rovněž dozor nad dodržováním povinností stanovených veterinárním zákonem.[10]
Pokud fyzická osoba provozuje obchod se zvířaty určenými pro zájmové chovy bez platného živnostenského oprávnění, dopouští se přestupku, za který může živnostenský úřad uložit pokutu až do výše 750 tis. korun.[11]
V praxi se často zapomíná na dozorové kompetence České obchodní inspekce (ČOI) a její pravomoci vůči kontrolovaným subjektům. Ty se řídí zákonem o České obchodní inspekci (zák. č. 64/1986 Sb.), v ostatním se aplikuje správní řád (zák. č. 500/2004 Sb.) a kontrolní řád (zák. č. 255/2012 Sb.). ČOI kontroluje dodržování zákona o ochraně spotřebitele (zák. č. 634/1992 Sb.), s výjimkou případů, kdy je dána výlučná působnost specializovaného orgánu. To se týká např. oblasti veterinární péče.[12] Cit. zákon stanoví některé podmínky podnikání významné pro ochranu spotřebitele, jejichž nedodržení představuje správní delikt postižitelný sankcí. Jde o poměrně různorodou skupinu povinností, z nichž lze jako příklad uvést zákaz nekalých, klamavých a agresivních obchodních praktik, požadavek poctivosti prodeje a poskytování služeb, zákaz diskriminace spotřebitele a různé informační povinnosti týkající se výrobků a služeb, včetně informace o formálně správném průběhu reklamačního řízení.[13] V případě, že inspektoři ČOI zjistí závažné porušení podmínek stanovených pro výkon podnikatelské činnosti, uvědomí bez zbytečného odkladu příslušný živnostenský úřad.[14]
Finanční (daňové) aspekty prodejů psů upravuje zákon o daních z příjmů (zák. č. 586/1992 Sb.). Poplatníci, kteří disponují platným živnostenským oprávněním na chov psů, jsou povinni registrovat se u příslušného správce daně, a to do patnácti dnů ode dne, ve kterém započali vykonávat živnost anebo z ní přijali příjem.[15] Stejná povinnost se vztahuje i na chovatele, kteří živnostenské oprávnění nemají, přestože provozují chov způsobem, jenž znaky živnosti naplňuje. Povinnost k registraci nemají pouze ti poplatníci, u kterých se příjmy z chovu psů dají klasifikovat jako příjmy z příležitostné činnosti.[16] Daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob je pak povinen podat každý, jehož roční příjmy, které jsou předmětem této daně, přesáhly 15 tis. korun, pokud se nejedná o příjmy od daně osvobozené anebo o příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.[17]
V závažných případech může nedostatečná péče o zvíře nabýt charakteru trestné činnosti. V obecné rovině lze uvažovat o následujících skutkových podstatách:
Skutkové podstaty trestných činů poškození cizích práv (§ 181 TZ) a podvodu (§ 209 TZ) poskytují ochranu před protiprávním jednáním, jímž je někdo uveden v omyl. Zatímco v prvním případě se chrání práva imateriální, v druhém případě práva majetková. Trestný čin poškození cizích práv připadá do úvahy zejména tehdy, pokud prodávající používá při své činnosti falešnou identitu anebo pokud poskytne kupujícímu očkovací průkaz se zfalšovaným razítkem veterinárního lékaře. Skutková podstata trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby (§ 240 TZ) sankcionuje úmyslné jednání mající za následek zkrácení daně v minimální výši 50 tis. korun. Skutková podstata trestného činu neoprávněného podnikání (§ 251 TZ) postihuje ilegální obchodní činnost se ziskem od 50 tis. korun výš. Trestný čin poškozování spotřebitele (§ 253 TZ) dopadá na jakékoliv jednání, které poškozuje spotřebitele a které je způsobilé přivodit materiální újmu v minimální výši pěti tisíc korun. Objektem tohoto trestného činu je zájem na zajištění poctivosti podnikání a ochrana majetku spotřebitele, přičemž v první skutkové podstatě se jedná především o důvěru v poctivost obchodní činnosti a poskytování služeb spotřebitelům a ve druhé skutkové podstatě o důvěru spotřebitelů v kvalitu výrobků, prací a služeb, které jsou uváděny na trh, včetně poctivosti reklamy.[18] Cit. ustanovení lze využít zejména tehdy, když prodávající vědomě nabízí nemocná štěňata, používá v inzerátech fiktivní fotografie, klame ohledně skutečného původu či stáří štěňat anebo účtuje chovatelský servis, který nehodlá poskytovat – typicky záměrně přeruší s kupujícím kontakt a znemožní mu tak uplatňovat nároky z trvajícího smluvního vztahu (reklamace apod.). Skutková podstata trestného činu týrání zvířat (§ 302 TZ) postihuje úmyslné týrání zvířete surovým nebo trýznivým způsobem, nedbalostní varianta pamatuje na zanedbávání potřebné péče o zvíře, které vede k trvalým následkům na jeho zdraví nebo smrti (§ 303 TZ). Skutková podstata trestného činu šíření nakažlivé nemoci zvířat (§ 306 TZ) sankcionuje způsobení či zvýšení nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci zvířat v zájmových chovech, byť by k němu došlo v důsledku nedbalosti.
[1] § 13 odst. 1-3 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších přepisů
[2] § 1 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 21/2013 Sb., o stanovení podmínek při chovu psů a koček
[3] § 13a odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších přepisů
[4] § 27a odst. 20 písm. b) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších přepisů
[5] § 13a odst. 3 a 4 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších přepisů
[6] § 24a zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších přepisů
[7] § 40 odst. 2 písm. c) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
[8] § 22 odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších přepisů
[9] § 13a odst. 2 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších přepisů
[10] § 48 a 49 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon)
[11] § 61 odst. 4 písm. d) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon). Obdobně § 63 odst. 2 písm. b) cit. předpisu v případě správního deliktu právnické osoby.
[12] § 2 odst. 1 a § 18 zákona ČNR č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů
[13] Věcnou správnost rozhodnutí o reklamaci posuzuje v případě sporu soud nebo rozhodce.
[14] § 14 zákona ČNR č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů
[15] § 39 odst. 1 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů
[16] § 10 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů
[17] § 38g zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů
[18] ŠÁMAL, PAVEL a kolektiv. Trestní zákoník / Komentář. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, 2012. ISBN 978-80-7400-428-5. s. 2575.
Diskuze k článku ()