Ochrana soukromí v digitálním světě - aneb co se změní s GDPR?
V rámci originálního konceptu takzvaných kavárenských seminářu, které pořádá jeden ze sedmi studentských spolků Právnické fakulty Univerzity Karlovy - spolek Common Law Society (zkráceně ,,CLS”) - byly tentokrát diskutovány otázky související s problematikou přenosu dat po internetových sítích. Pozvání přijali Mgr. Jana Pattynová, LL.M. a Mgr. Dominik Vítek z AK Pierstone.
Myšlenka těchto neformálních přednášek má již několikaletou tradici a oblibě se těší nejen díky netradičnímu místu konání (Kavárna AntHill), ale především díky zajímavým hostům a probíraným tématům.[1]
Ve středu 9. května se konal poslední seminář tohoto semestru, jehož cílem bylo zabývat se praktickými dopady GDPR a komplexní problematikou ochrany osobních údajů v digitálním prostředí. Na toto téma promluvili představitelé mezinárodní advokátní kanceláře Pierstone, jež se zabývá především oblastmi práva IT, telekomunikace, soutěžního práva, veřejných zakázek či například vedením sporů v technologickém sektoru.
Seminář byl zahájen krátkým uvedením do současného stavu právní úpravy ochrany soukromí v České republice, dále pak z pohledu práva evropského a právní úpravy ve Spojených státech amerických. V souvislosti s blížící se účinností Obecného nařízení na ochranu osobních údajů (General Data Protection Regulation neboli GDPR) dochází v členských státech Evropské unie k přijímání adaptačních zákonů. Ve většině států již jejich přijetí vrcholí (např. Rakousko, Maďarsko), v ČR se tento prováděcí zákon nachází v Poslanecké sněmovně na úrovni prvního čtení. Je tedy jasné, že k datu účinnosti GDPR se jeho schválení již nestihne. Nastane tak trochu paradoxní situace, kdy GDPR již sice nabyde účinnosti, ale stávající zákon na ochranu osobních údajů (zákon č. 101/2000 Sb.) nebude ničím derogován.[2]
V průběhu tohoto roku se očekává přijetí dalšího klíčového předpisu pro oblast digitálního světa - ePrivacy Regulation.[3] Opět by mělo jít o nařízení, které má stanovit konkrétnější právní rámec pro ochranu osobních údajů v elektronickém komunikačním prostředí a doplnit tak úpravu obsaženou v Obecném nařízení na ochranu osobních údajů. Pro budoucí efektivní užívání sociálních sítí je nutné najít hranici regulace soukromí, jež bude v souladu s požadavky obsaženými v nařízeních a současně nebude omezovat v možnostech užívání. Pokud přijmeme příliš vysoký stupeň ochrany, věci přestanou fungovat. (Například pokud si uživatel na svém Facebookovém profilu nastaví vysoký ochranitelský režim, čímž mu pak nebude umožněno následné přihlášení do dalších aplikací prostřednictvím Facebooku.)
GDPR stojí na principu zpracování údajů pouze na základě konkrétního právního titulu z taxativně vymezených důvodů (čl. 6 odst. 1 nařízení). Ostatní důvody však bude možné zpracovat v rámci “oprávněného zájmu” [čl. 6 odst. 1 písm. f)], otázkou ale je, kde má tento oprávněný zájem meze. Odpověď by mohl přínést tzv. balanční test, na základě kterého musí zpracovatel porovnat svůj oprávněný zájem se zájmem dotčených subjektů, tj. v souladu s oprávněným zájmem bude situace, kdy subjekt, který údaje předkládal, mohl dané zpracování objektivně očekávat.
Dalšími střípky do mozaiky ochrany dat v digitálním světě byly přehled změn privacy police nejpoužívanějších sociálních sítí a otázka antispamingu. Na základě úpravy ePrivacy Regulation již pravděpodobně nebude možné, aby telekomunikační služby v rámci obchodního sdělení kontaktovaly bez souhlasu nové subjekty. Jednou z diskutovanýh variant je vytvoření jakéhosi státního “do-not-call registru”. Právě čísla vedená v takových registrech by pak nebylo možné v rámci telemarketingu kontaktovat.
Poté již následovala otevřená diskuse nad případovými studiemi. Byly otevřeny i otázky ochrany soukromí ve vztahu k morálce a demokracii. _Co je třeba udělat pro to, aby demokracie přežila i v digitálním světě? Bylo by možné zneplatnit volby, v nichž byli voliči manipulováni přes jejich psychometrické profily?
_
Téma digitálního světa či umělé inteligence nabízí mnoho dalších okruhů, které bude v budoucnu třeba řešit a GDPR to rozhodně nekončí. I když s sebou počátky prosazování nařízení na ochranu osobních údajů nesly řadu obav o konkurenceschopnost Evropy s ostatními kontinenty v důsledku přílišné regulace, ukazuje se, že opak je prozatím pravdou. Současná regulace přispívá ke zvýšení kvality života a větší důvěře při pohybu v prostředí internetu a doufám, že v tomto duchu budou pokračovat i další připravované úpravy.
[1] http://www.society.cz/kavarenske-seminare
[2] GDPR bude mít sice aplikační přednost, ale nebude např. zřízen úřad, který by měl v kompetenci ho přímo vymáhat - ÚOOÚ má pravomoc vymáhat stávající zákon, ale již ne výslovně GDPR
[3] https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=COM:2017:0010:FIN
Další články
Jedna káva, čtyři hodiny u stolu: Právní hranice pobytu hosta v kavárně
Host si objedná espresso, otevře notebook a začne studovat. Po dvou hodinách jej obsluha požádá o další objednávku, jinak má uvolnit stůl. O časovém omezení předtím nepadlo slovo. Host poukazuje na zaplacenou kávu, provozovatel na obsazené místo. Právní řešení závisí především na tom, jaké plnění si strany sjednaly a zda je další pobyt ještě jeho součástí.
Je třeba v kupní smlouvě o převodu nemovitosti určit kupní cenu?
NS potvrdil, že stanovení výše kupní ceny není podstatnou náležitostí kupní smlouvy. I při koupi nemovitosti mohou strany projevit vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny.
Google dostal pokutu 403 milionů eur za zpracování lokalizačních údajů
Pokuta 403 milionů eur pro Google ukazuje význam transparentnosti, zákonnosti a odpovědnosti při zpracování lokalizačních údajů podle GDPR.
Automatická prolongace nájmu bytu a spolubydlící bez souhlasu pronajímatele: dvě rizika, která se snadno sejdou
Nájemní smlouva na dobu určitou dává pronajímateli zdánlivě jednoduchou jistotu: zná datum, ke kterému má nájem skončit, a před jeho uplynutím se může rozhodnout, zda chce ve vztahu s nájemcem pokračovat. V praxi ale tuto kontrolu snadno oslabí dvě věci.
Od objednávky k odstoupení: tlačítková novela jako další krok k reálné ochraně spotřebitele
Od 1. ledna 2027 čeká tuzemské internetové obchodování další významná změna. Spotřebitel, který uzavřel smlouvu prostřednictvím online rozhraní a má právo od ní odstoupit, musí mít nově možnost učinit tak rovněž prostřednictvím snadno dostupného a jednoznačně označeného tlačítka či obdobného ovládacího prvku.
