O co v daném případě šlo? Navrhovatel se návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 11. října 2017 domáhal vyloučení účastníka 1) z výkonu funkce člena statutárního orgánu, protože účastník 1) způsobil účastníkovi 2) újmu, když z něj jako jeho statutární orgán vyváděl majetek, nevedl účetnictví, nesvolával valnou hromadu, nepodával navrhovateli jako menšinovému akcionáři účastníka 2) potřebná vysvětlení a neprovedl do obchodního rejstříku zápis o omezení převoditelnosti akcií účastníka 2). Současně navrhl nařízení předběžného opatření, kterým by soud zatímně zakázal účastníkovi 1) jakékoliv dispozice v jeho prospěch s majetkem právnických osob, v nichž je členem statutárního orgánu, nebo které jsou ve vztahu k němu ovládanými osobami, a dále kterým by účastníkům 2) a 3) zatímně zakázal jakékoliv dispozice s jejich majetkem ve prospěch účastníka 1). Důvody pro nařízení předběžného opatření navrhovatel spatřoval v možnosti účastníka 1) vyvádět majetek z účastníků 2) až 6) a neplnění povinností, které mu jako členovi orgánu obchodní korporace ukládá zákon.
Soud prvního stupně vzal za osvědčené, že smlouvou ze dne 28. 2. 2017 účastník 2) prodal byt v Praze účastníkovi 1), a že existují pochybnosti o dohodnuté ceně. Z argumentace navrhovatele již ale nelze s jistotou dovodit, že účastník 1) činí kroky k prodeji dalšího majetku ostatních účastníků. Samotná skutečnost, že účastník 2) vlastní kromě prodané nemovitosti i jiné nemovité věci, nemůže k tomuto závěru vést. Proto soud prvního stupně uzavřel, že nebyly osvědčeny skutečnosti, za nichž by mohlo být navržené předběžné opatření nařízeno.
Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrhu na nařízení předběžného opatření v celém rozsahu vyhoví.
Odvolatel soud prvního stupně vytýkal, že se nevypořádal se všemi tvrzeními navrhovatele, ani s jeho návrhy. V první řadě totiž požadoval nařízení předběžného opatření spočívajícího v ustanovení opatrovníka účastníku 2), a teprve tehdy, pokud by soud takovému návrhu nevyhověl, měl nařídit předběžné opatření omezující účastníka 1) v majetkových dispozicích s majetkem společností, v nichž je ve funkci statutárního orgánu. O prvním návrhu soud vůbec nerozhodl.
Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Odvolateli lze přisvědčit v tom, že v nadepsaném řízení se navrhovatel domáhá primárně nařízení předběžného opatření, jímž by byl účastníkovi 2) ustanoven hmotněprávní opatrovník, a to do právní moci rozhodnutí soudu ve věci samé (opatrovníkem měl být ustanoven navrhovatel, případně některá z osob zapsaných v seznamu insolvenčních správců). Navrhovatel se eventuálně pro případ, že by soud prvního stupně neshledal důvod pro zmíněné ustanovení hmotněprávního opatrovníka společnosti, domáhal nařízení předběžného opatření spočívajícího ve shora uvedeném zákazu dispozic účastníků 2) a 3) s majetkem ve prospěch účastníka 1).
Na jednu stranu lze pod obecně formulovaný výrok usnesení soudu zahrnout obě části návrhu na nařízení předběžného - jak primární, tak eventuální - ovšem v odůvodnění rozhodnutí se soud prvního stupně vypořádal jen s jeho eventuální částí; tím soud prvního stupně bezesporu pochybil. Správně měl nejprve rozhodnut o primární části návrhu, a teprve v případě, že by jí nebylo vyhověno, měl soud prvního stupně posoudit eventuální petit (k eventuálnímu petitu z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu viz např. usnesení ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2053/2012, rozsudek ze dne 26. června 2012, sp. zn. 23 Cdo 4223/2010, či rozsudek ze dne 18. července 2005, sp. zn. 22 Cdo 2887/2004).
Nicméně v poměrech projednávané věci má odvolací soud za to, že zmíněné pochybení soudu prvního stupně není samo o sobě důvodem pro zrušení přezkoumávaného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Tím by jen došlo k dalšímu prodlužování řízení v situaci, kdy důvod pro nevyhovění primárnímu petitu daného návrhu na nařízení předběžného opatření je zcela zřejmý.
Navrhovatel v návrhu na nařízení předběžného opatření stran primárního petitu vychází z toho, že jsou dány důvody pro ustanovení hmotněprávního opatrovníka společnosti dle § 486 odst. 1 a § 165 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/. Pomíjí však, že ustanovením hmotněprávního opatrovníka se zásadním způsobem zasahuje do vnitřních poměrů dané právnické osoby, a že stávající právní úprava za tím účelem upravuje samostatné nalézací řízení (viz § 85 písm. e) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních), v němž soud pravidelně rozhoduje na základě provedeného dokazování. Prostřednictvím procesního institutu předběžného opatření (srov. zejm. § 76 o. s. ř.) nelze ustanovení hmotněprávního opatrovníka společnosti dosáhnout.
V této souvislosti lze pak dále poukázat na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2017, sp. zn. 14 Cmo 457/2016, kde bylo shrnuto, že podle § 486 o.z. soud jmenuje opatrovníka právnické osoby, která to potřebuje, aby mohly být spravovány její záležitosti nebo aby mohla být hájena její práva. Podmínkou pro jmenování opatrovníka právnické osobě je, že by bez jeho ustanovení došlo k ochromení její činnosti a není ve vlastních silách právnické osoby tuto situaci překlenout. Taková situace může výjimečně nastat, např. není-li znám reálný pobyt statutárního orgánu právnické osoby nebo je-li obchodní společnost ovládána dvěma nebo vícero osobami, které mají oprávnění jednat jménem společnosti a jejichž právní jednání si navzájem odporuje. Opatrovníka lze právnické osobě ustanovit až na základě reálně existující situace, kdy v době rozhodování soudu musí být postaveno najisto, že by jinak ke škodlivému následku došlo. Cílem ustanovení opatrovníka právnické osobě však není nahrazení existujícího a fungujícího statutárního orgánu jinou osobou, která má podle názoru navrhovatele lepší předpoklady pro jednání jménem právnické osoby. Zájem právnické osoby na ustanovení opatrovníka soud zkoumá pouze ve formální rovině, např. zda existuje patová situace, při níž dvě rovnoprávné a reálně neodvolatelné osoby vykonávají oprávnění statutárního orgánu protichůdným způsobem. Soud nepřihlíží ke konkrétním výsledkům statutárního orgánu, jichž při výkonu své funkce dosahuje.
Diskuze k článku ()