Tituly kam se podíváš
O české titulománii bylo již napsáno mnoho. Spekulace o tom, že to je pozůstatek Rakousko-Uherska, kde existovalo na všechno razítko a funkce byla tak důležitá, že se musela uvádět i na hřbitovních náhrobcích i povzdechy nad tím, že se devalvuje vysokoškolské vzdělání a dříve výjimečný magistr je nyní prakticky nejnižší společensky přijatelný titul.
Odtud se pak bere snaha politiků a dalších veřejně činných figur o ideálně doktorský titul, který se na volebních plakátech přece jenom vyjímá mnohem lépe, nemluvě o tom, že v představách primárně dříve narozených lidí je advokát prostě pan doktor a nikoliv jen magistr.
A je přitom více méně jedno, zda je z poměrně neznámé slovenské univerzity Sládkovičovo, nebo například z právnické fakulty v Plzni. Tedy, bylo jedno – právě od plzeňské aféry se spustil hon na diplomové a rigorozní práce a mediálně vděčné odhalování „lžidoktorů“.
Když se ale vrátíme úplně zpět, k prosté touze mít před (ideálně i za) svým jménem uvedený akademický titul, například kvůli snazší komunikaci s úřady nebo představy většího respektu od lidí s nižší úrovní vzdělání, tak narazíme na to, že tato touha se dokonce dostala i před soud, kdy se v roce 2014 řešilo, zda je možné uvést akademický titul při zápisu do obchodního rejstříku.
Konkrétně se jednalo o rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 346/2013, které má velký potenciál k tomu, aby posloužilo jako první vzor pro případné další žádosti podobného typu. V této věci se rejstříkový soud v prvním stupni domníval, že navrhovatel nemá právo na to, aby u dvou členů výboru společenství vlastníků jednotek byl zapsán jejich akademický titul, protože ten není referenčním údajem[1] dle registru obyvatel. Soud dovodil, že z tohoto důvodu nemá nositel akademického titulu právo na jeho zápis do obchodního rejstříku a jeho přání být takto zapsán už nehraje další roli. Důvodem je zejména nutnost řádného propojení obchodního rejstříku se základními registry.
Navrhovatel nesouhlasil s rozhodnutím soudu prvního stupně a odvolal se k Vrchnímu soudu v Praze, který pak svým poměrně dlouhým odůvodněním argumentoval mj. i právem na vzdělání a zákonem o vysokých školách, že kterého plyne, že právo užití akademických titulů je výlučně na vůli konkrétní fyzické osoby. To je pak reflektováno i například v zákoně o občanských průkazech, neboť tam je možné si na žádost občana akademický titul bez problémů zapsat. Navíc soud došel k názoru, že dříve, když nebyly registry takto propojeny, k zápisu titulů do obchodního rejstříku docházelo a že není možné vytvářet disproporce, kde by měly ty později zapsané společnosti neotitulované orgány a ty dříve zapsané ano.
Resumé tedy bylo prosté, rejstříkový soud pochybil a měl umožnit zápis titulu tak, jak bylo navrhováno. Závěrem pak byla předložena úvaha Vrchního soudu, kde bylo zmíněno, že nezapsaný akademický titul u členů statutárního orgánu (jednalo se o titul Ing. získaný z Českého vysokého učení technického v Praze) může vyvolat v potenciálních zákaznících dané společnosti (ačkoliv se v tomto případě jednalo o společenství vlastníků jednotek, tedy nikoliv korporaci založenou za účelem zisku) okamžitý dojem nižší odborné erudice, a to nejen tohoto statutárního orgánu ale dokonce celé společnosti.
Tím jsme se vrátili opět na počátek, kdy soud reflektuje náladu celé společnosti a v samotném odůvodnění rozsudku dodává, že společnost vedená člověkem bez titulu je nutně méně erudovaná, nebo minimálně může takový dojem vyvolávat. Nehodlám se pouštět do debat, zda je to správně, například v porovnání s anglosaskými zeměmi, kde má cca 40% obyvatel titul odpovídající českému bakaláři, nicméně tento ani mnohý vyšší není nikde uveden.
Určitě je dobře, že Vrchní soud v Praze zde splnil svojí úlohu, kdy zajistil, aby bylo v budoucnu možné bez problémů zapsat kýžený titul dle svého přání do obchodního rejstříku a obecně dalších veřejných rejstříků a nebyly zde disproporce vůči dříve zapsaným společnostem ani dokumentům jako je občanský průkaz. Druhá strana mince je, že to přesně podporuje tu výše zmíněnou náladu společnosti a další tlak, který se navenek projevuje mnoha faktory, od urputné snahy o opatření titulu všemi možnými prostředky, přes vzestup dříve méně obvyklých titulů jako je BBA[2], MBA[3] nebo DBA[4], vzniku desítek nových soukromých vysokých škol s diskutabilní kvalitou výuky a svým způsobem i devalvace stávajících titulů.
Je otázkou, zda převládne „západní“ přístup, který mnohem spíše řeší, odkud člověk ten který titul získal, neboť i například v Anglii existují mezi úrovní škol obrovské rozdíly, než kolik jich má. Na tohle odpoví asi jen čas, do té doby se můžeme smutně pousmívat například nad odhalováním dalších původně zmizelých rigorózních prací o poloviční než přikázané délce.
[1] § 18 zákona č. 111/2009 Sb.
[2] Bachelor of business administration
[3] Master of business administration
[4] Doctor of business administration
Další články
Rozhodují soudci politicky?
Jsou soudci pouhými neosobními vykonavateli zákonů, nebo svým rozhodováním formují společnost a prosazují vlastní hodnoty? Do jaké míry do soudcovského rozhodování vstupují mimoprávní vlivy a proč s rostoucí instancí soudu sílí i politický rozměr jeho verdiktů?
Zjišťování nemoci z povolání soudem
Článek zkoumá, zda a za jakých podmínek může civilní soud uznat nemoc z povolání bez lékařského posudku střediska nemocí z povolání a zda soud může uznat vznik nemoci z povolání bez ověření výskytu nemoci z povolání ze strany orgánu veřejného zdraví. Za tím účelem se analyzuje legislativní vymezení nemoci z povolání a proces vedoucí ke zjištění nemoci z povolání, a to včetně relevantní judikatury vyšších i nižších soudů.
Firma na prodej: Které právní nedostatky je vhodné odstranit dříve, než se objeví první zájemce
Vlastník se rozhodne firmu prodat, sestaví tým poradců a teprve pak zjistí, že společenská smlouva podmiňuje převod podílu souhlasem valné hromady, který mu nikdo dát nemusí. Předprodejní příprava proto nespočívá jen v úklidu dokumentace. Jejím cílem je odlišit vady právně bránící převodu od překážek dokončení transakce a rizik, která se promítnou především do ceny.
Je finanční arbitr „soudem“ podle nařízení Brusel I bis? Komparativní pohled na autonomní pojem soudu v evropském procesním právu
Lze českého finančního arbitra považovat za „soud“ podle nařízení Brusel I bis a vydávat jeho prostřednictvím evropská osvědčení pro přeshraniční výkon rozhodnutí?
Mlčení není odmítnutí: K prekluzi informačního práva společníka
Právo společníka společnosti s ručením omezeným na informace patří mezi základní práva plynoucí z jeho účasti ve společnosti.
