Povinnosti vyplývající ze zákona č. 253/2008 Sb. (AML zákon) stran školení zaměstnanců či spolupracujících osob
Článek má za cíl seznámit veřejnost s povinnostmi vyplývajícími ze zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu ve vztahu ke školení zaměstnanců či spolupracujících osob se zacílením na realitní zprostředkovatele s formou právní subjektivity jakožto fyzická osoba či právnická osoba podnikající na území České republiky.
Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu obecně spíše známý jako “AML” či “Anti-Money Laundering zákon” je účinný v České republice od 1. 9. 2008. Jedná se o právní předpis, jehož povinnost implementace uložila Evropská rada a Parlament všem členským státům. Jak již z názvu vyplývá, zákon si klade za cíl stanovit konkrétní povinnosti, standardy a opatření, které jsou povinny dodržovat veškeré povinné osoby stran jeho implementace a exekuce.
Autor si dává za cíl tímto článkem podrobně odpovědět na otázku, zdali je povinné pravidelné školení zaměstnanců či spolupracujících osob stran AML zákona a v jaké době opakovaní či za jakých podmínek by mělo školení probíhat.
Povinné osoby dle AML zákona
Jako první je nutné rozlišit právní subjektivitu podnikání a samotný koncept výkonu ekonomické činnosti za předpokladu, že subjekt je povinnou osobou ve smyslu AML zákona.
Není podstatné, zdali podnikající subjekt (dále jen “povinná osoba”) je osobou fyzickou a nebo se jedná o právnickou osobu (zpravidla společnost s ručením omezeným či akciová společnost). Pro řešení otázky povinnosti školení dle AML zákona je rozhodující, zdali konkrétní povinná osoba zaměstnává zaměstnance či spolupracuje se třetími osobami, kteří přicházejí do kontaktu s klienty budoucího obchodního vztahu a tyto osoby jsou povinny dodržovat stejné povinnosti jako povinná osoba. Tyto osoby budou dále označovány jako “členové skupiny povinné osoby”.
Pokud se týká výše specifikovaných osob, které jsou členy skupiny povinné osoby ve smyslu AML zákona, vztahují se na tyto následující požadavky vyplývající z AML zákona.
- Podle ust. § 23 zákona je povinná osoba povinna zajistit nejméně jedenkrát v průběhu 12 kalendářních měsíců proškolení zaměstnanců či dalších spolupracujících osob (členů skupiny povinné osoby), kteří se mohou při výkonu své pracovní činnosti setkat s podezřelými obchody, a proškolení všech zaměstnanců před zařazením na příslušná pracovní místa.
- Obsahem školení je zejména typologie a znaky podezřelých obchodů, požadavky stanovené povinnou osobou pro provádění identifikace a kontroly klienta a postupy pro zjišťování rizikových faktorů klienta a postupy při zjištění podezřelého obchodu. Povinná osoba obsah školení průběžně doplňuje a aktualizuje.
- Povinná osoba vede evidenci o účasti a obsahu školení, a to nejméně po dobu 5 let od jejich konání.
- Dle ust. § 48 odst. 6 se povinná osoba dopustí přestupku tím, že nezajistí proškolení zaměstnanců podle § 23. Povinné osobě může být udělena pokuta až 5.000.000,- Kč.
- Členové skupiny povinné osoby jsou povinni se řídit vnitřním systémem zásad ve smyslu ust. § 21 zákona, jeho součástí musí být písemné hodnocení rizik dle ust. § 21a odst. 2 zákona.
Shrnutí
Závěrem tedy lze uvést jako odpověď na otázku, zdali je povinné pravidelné školení zaměstnanců či spolupracujících osob stran AML zákona a v jaké době opakovaní či za jakých podmínek by mělo školení probíhat, že školení zaměstnanců či spolupracujících osob je povinné vždy, když dojde ke změně systému vnitřních zásad či změně zákonné úpravy, v takovém případě by měli být členové skupiny povinné osoby proškoleni v nezbytně nutné době, když zákon stanovuje povinnost nejméně jedenkrát za 12 po sobě jdoucích měsíců.
V případě, že by člen skupiny povinné osoby nepřicházel do kontaktu s klienty v rámci obchodního vztahu, přesto je nutné školení tohoto člena skupiny nejméně jedenkrát za 12 měsíců, pokud se jedná o kontaktní osobu určenou povinnou osobou, když je nezbytné, aby tato kontaktní osoba disponovala aktuálními znalostmi jak obecné právní úpravy, tak znalostmi vnitřních předpisů povinné osoby, zejména pak vnitřního systému zásad a písemného hodnocení rizik. Zpravidla se může jednat o statutárního zástupce právnické osoby (jednatel společnosti s ručeným omezením, člen představenstva akciové společnosti) anebo asistentku realitní kanceláře. Analogicky stejné podmínky platí v případě, že člen skupiny povinné osoby je pověřenou osobou ve smyslu ust. § 22a zákona.
Další články
Rozhodují soudci politicky?
Jsou soudci pouhými neosobními vykonavateli zákonů, nebo svým rozhodováním formují společnost a prosazují vlastní hodnoty? Do jaké míry do soudcovského rozhodování vstupují mimoprávní vlivy a proč s rostoucí instancí soudu sílí i politický rozměr jeho verdiktů?
Zjišťování nemoci z povolání soudem
Článek zkoumá, zda a za jakých podmínek může civilní soud uznat nemoc z povolání bez lékařského posudku střediska nemocí z povolání a zda soud může uznat vznik nemoci z povolání bez ověření výskytu nemoci z povolání ze strany orgánu veřejného zdraví. Za tím účelem se analyzuje legislativní vymezení nemoci z povolání a proces vedoucí ke zjištění nemoci z povolání, a to včetně relevantní judikatury vyšších i nižších soudů.
Firma na prodej: Které právní nedostatky je vhodné odstranit dříve, než se objeví první zájemce
Vlastník se rozhodne firmu prodat, sestaví tým poradců a teprve pak zjistí, že společenská smlouva podmiňuje převod podílu souhlasem valné hromady, který mu nikdo dát nemusí. Předprodejní příprava proto nespočívá jen v úklidu dokumentace. Jejím cílem je odlišit vady právně bránící převodu od překážek dokončení transakce a rizik, která se promítnou především do ceny.
Je finanční arbitr „soudem“ podle nařízení Brusel I bis? Komparativní pohled na autonomní pojem soudu v evropském procesním právu
Lze českého finančního arbitra považovat za „soud“ podle nařízení Brusel I bis a vydávat jeho prostřednictvím evropská osvědčení pro přeshraniční výkon rozhodnutí?
Mlčení není odmítnutí: K prekluzi informačního práva společníka
Právo společníka společnosti s ručením omezeným na informace patří mezi základní práva plynoucí z jeho účasti ve společnosti.



