Systém soudní ochrany nebyl doposud na mimořádný stav připraven. Jedním z předpokládaných dopadů Lex Covid je rozšíření práv účastníků řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení v důsledku omezení plynoucího z mimořádného opatření přijatého pro boj s rozšířením COVID-19.
Zákon se ve svém obecném souhrnu dotýká hned několika základních institutů napříč celým resortem justice. Oblast výkonu rozhodnutí a exekučního řízení doznala v souvislosti s přijetím tohoto zákona v zásadě tři změny. První prolamuje zásadu, že v řízení o výkon rozhodnutí a exekučním řízení nelze prominout zmeškání lhůty. Další oblastí jsou tzv. opatření dočasné povahy: omezení výkonu rozhodnutí (exekuce) prodejem movitých a nemovitých věcí po tzv. ochrannou dobu od účinnosti tohoto zákona do 30. 6. 2020 a zvýšení násobku životního minima při přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu do 31. 12. 2020. Poslední změna je trvalou novelou občanského soudního řádu (výpočet srážek odstupného; zařazení daňového bonusu mezi pohledávky, které nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí; zvýšení hranice při prodeji nemovité věci, ve které má povinný místo trvalého pobytu).
Zmeškání lhůty
Došlo-li ke zmeškání v souvislosti s opatřeními přijatými vládou nebo vybranými orgány veřejné moci za účelem ochrany veřejného zdraví občanů ČR, umožňuje Lex Covid, aby soud (exekutor) prominul zmeškání procesních lhůt. Lhůta pro podání žádosti na prominutí zmeškání lhůty je stanovena na sedm dnů od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii. Rozhodování o prominutí zmeškání lhůty je postaveno na individualizovaném posuzování. Za zjevně omluvitelné důvody lze považovat: hospitalizaci osoby nakažené nemocí COVID-19; osoba byla v karanténě (doložením příslušného tiskopisu), byla uzavřena pobočka pošty v místě bydliště osoby a osoba neměla možnost se dopravit jinam; účastník řízení potřeboval pro účely učinění úkonu nahlédnout do spisu, což nebylo možné z důvodu jeho karantény nebo omezení provozu soudu. Je ovšem uveden i taxativní výčet procesních situací, ve kterých se k žádosti o prominutí zmeškání lhůty opravného prostředku nepřihlíží.
Nepříliš koncepčním způsobem ve vztahu k přijatému zákonu je legislativní vyjádření postupu pro případ, kdy povinný zmeškal z důvodů souvisejících s nouzovým stavem 30denní lhůtu pro plnění na základě výzvy soudního exekutora v první fázi exekučního řízení.
Prodej movitých a nemovitých věcí
Lex Covid zakládá tzv. ochrannou dobu od účinnosti tohoto zákona do 30. 6. 2020, po kterou soud neprovede výkon rozhodnutí (exekuce) prodejem movitých a nemovitých věcí (ve které má povinný místo trvalého pobytu). Po uplynutí ochranné doby přijatá omezení bez dalšího ex lege zaniknou. Uvedená ochranná doba se ovšem nijak nedotýká tzv. generálního a speciálního inhibitoria (zákaz nakládání s celým majetkem povinného). Přijaté omezení tak, jak je legislativně vyjádřené, dopadá pouze na provedení dražby movitých a nemovitých věcí toliko v ochranné době (nařízená dražební jednání by měla být odložena nejdříve na den následující po uplynutí ochranné doby).
Do jisté míry lze mít důvodnou pochybnost nad pozitivním dopadem do sféry povinného. V naprosté většině případů jsou totiž movité věci určené k dražbě již mimo faktickou držbu povinného (došlo k jejich zajištění před účinností tohoto zákona) – jejich zpeněžení tak nebude mít přímý dopad do jeho uživatelského komfortu a jeho situaci nijak nezmění.
Nelze si nevšimnout, že komentované ustanovení je retroaktivní. Protože však bude působit pouze po omezenou a relativně krátkou dobu, lze očekávat, že obstojí i v případném ústavně právním přezkumu.
Přechodná ustanovení dále upravují, že v ochranné době se nepoužijí § 23 a § 24, byl-li v řízeních o výkonu rozhodnutí a v exekučních řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona udělen příklep. Postup po udělení příklepu již nemá na majetkovou sféru povinného významnější vliv, protože vlastnické právo již pozbyl. Navazující kroky soudu (exekutora) po udělení příklepu směřují toliko k realizaci důsledků přechodu vlastnického práva na vydražitele.
Přijatá omezení jsou prolomena v případě písemného oznámení povinného, že má být ve výkonu rozhodnutí (exekuci) pokračováno, a rovněž v případě vymáhání některých vybraných přednostních pohledávek (výživného, pohledávky náhrady újmy způsobené poškozenému ublížením na zdraví nebo pohledávky náhrady újmy způsobené úmyslnými trestnými činy).
Soupis a zjištění movitých věcí, tzv. jiný soupis
Na místě samém se soupis v ochranné době provede pouze tehdy, pokud je to pro vedení řízení nezbytné. Bude-li sledovaný záměr fakticky naplněn je sporné především z důvodu, že komentované normy nemají žádné účinky ve vztahu k působení inhibitorií. Sepsané věci soud nebo exekutor zajistí jenom v případě hodného zvláštního zřetele. Naopak je výslovně uvedeno, že tzv. jiného soupisu se omezení nedotýká.
Zákona žádným způsobem nesměřuje k omezení osobního kontaktu exekutora a povinného. Povinný i v ochranné době může v úředních hodinách v sídle exekutorského úřadu započít s řešením své exekuce nebo osobně doručit procesní prodání. A contario lze dovodit, že exekutor (resp. vykonavatel exekutora) může učinit osobní prověření majetkové situace, zjištění příjmů z podnikatelské činnosti, vydání příslušných exekučních příkazů, návštěvu povinného za účelem uhrazení exekuce, ovšem s omezením, které Lex Covid ukládá.
Osobní návštěva se může skládat zejména z následujících úkonů: doručení písemností, prověření majetkové situace, zjištění příjmů z podnikatelské činnosti, vydání příslušných exekučních příkazů. Povinný má při takové návštěvě možnost úhrady vymáhané částky k rukám vykonavatele, in eventum může dohodnout jiný adekvátní postup. Nelze než doporučit, aby o jejím průběhu vykonavatel z opatrnosti pořídil zvukově obrazový záznam, jehož součástí bude poučení povinného, že soupis nelze provést. V opačném případě je nutné přesvědčivé zdůvodnění vykonavatele o existenci důvodů nezbytných pro vedení řízení; důvodů zvláštního zřetele hodného (zajištění sepsaných věcí).
Zvýšení násobku životního minima
Upravuje se, že v tzv. ochranné době, tj. od jeho účinnosti do 31. 12. 2020, se zákazy podle § 304 odst. 1 a 3 o. s. ř. nevztahují na peněžní prostředky do výše čtyřnásobku životního minima jednotlivce podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Jedná se tak o opatření dočasné povahy, jehož časové rozpětí ochranné doby nejenom dalece přesahuje dobu nouzového stavu, ale je také výrazně odlišné od ochranné doby vymezené § 23 a § 24 Lex Covid.
V důvodové zprávě se uvádí, že právní úprava by měla zlepšit sociální postavení povinných, které se mohlo zhoršit zejména v souvislosti se současným nouzovým stavem a přijatými mimořádnými opatřeními, kdy řada povinných mohla ztratit zaměstnání, případně osoby samostatně výdělečně činné možnost výdělku, nebo mohl být jejich výdělek zásadně snížen. Tyto osoby tak budou žít tzv. "z úspor“. V důvodové zprávě ovšem absentují doprovodná statická data, ze kterých by pro odbornou a širokou veřejnost bylo zjistitelné, zdali je přijatá úprava adekvátní.
Srozumitelnost a legislativní vyjádření přechodného ustanovení potvrzuje pravidlo, že zákony přijaté v nouzovém stavu nejsou v řadě případů perfektní. Při snaze o jeho výklad tak lze v zásadě použít pouze teleologickou metodu. Nelze navíc pominout, že rozhodujícím bude výklad peněžních ústavů. Predikce rizika poddlužnických žalob podle § 311 o. s. ř. je velmi vysoká.
Odstupné
Zákon novelizuje § 299 odst. 1 písm. g) o. s. ř. doplněním o odstupné, popřípadě obdobná plnění poskytnutá v souvislosti se skončením zaměstnání, služebního poměru nebo výkonu veřejné funkce. Podstatou novely je skutečnost, že nezabavitelná částka se od odstupného neodečte jen jednou, ale tolikrát, kolik násobků průměrného výdělku odstupné poskytnuté zaměstnanci představuje. Bude tak zřejmě zohledněn smysl odstupného při propuštění z pracovního poměru jako částky, která nahrazuje několik měsíčních výdělků. Nově se z odstupného nebo obdobných nároků budou srážky vypočítávat zvláště z každého násobku průměrného výdělku (měsíčního platu, služebního příjmu, odměny atd.), ze kterého byla odvozena minimální výše odstupného nebo obdobných nároků (srov. NS 21 Cdo 853/2016).
Daňový bonus
O daňový bonus je rozšířen taxativní výčet pohledávek, které nelze s ohledem na jejich povahu či účel výplaty postihnout výkonem rozhodnutí. Pro futuro je vyloučen jeho postih i prostřednictvím výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, protože není součástí výčtu § 299 o. s. ř. Daňový bonus je upraven v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
Předložená právní úprava daňového bonusu dopadá především na zaměstnavatele, kteří musí ex lege akceptovat, že předmětný způsob se po účinnosti zákona neprovádí. I v podmínkách exekučního řízení by soudní exekutor měl v intencích lex specialis exekuci částečně o předmětný způsob zastavit. In eventum by k naplnění účelu sledovaného záměru přechodného ustanovení mělo být vyhovující, pokud exekutor poddlužníkovi zašle sdělení o nevykonatelnosti, ledaže by poddlužník trval striktně na částečném zastavení.
Zvýšení hranice při prodeji nemovité věci
Podstatným zásahem je zesílení ochrany povinného v případě postižení nemovité věci, ve které má povinný místo trvalého pobytu (obvykle se jedná o bytovou jednotku nebo rodinný dům), zvýšením hranice (výše jistiny vymáhaných pohledávek) z dosavadních 30.000 Kč na současných 100.000 Kč. Z důvodové zprávy se podává, že změna je prováděna především za tím účelem, aby bylo i v souvislosti s nouzovým stavem zabráněno prodeji nemovitých věcí ve výkonu rozhodnutí ve větším rozsahu, než je tomu dosud, a více domácnostem tak zůstalo zachováno jejich bydlení. I v tomto případě se negativní dopady nouzového stavu a přijatých mimořádných opatření projeví až v delším časovém horizontu a navíc toto opatření má přidanou hodnotu i mimo kontext této mimořádné situace, proto se navrhuje je zavést jako opatření trvalé.
Soud (exekutor) ke dni konání dražby musí vždy zkoumat podmínky řízení resp. podmínky k provedení dražby. Nebude-li minimální hranice § 336i odst. 2 o. s. ř. novelizovaná tímto zákonem splněna, musí soud (exekutor) výkon rozhodnutí (exekuci) zastavit, in eventum dražební jednání odročit na neurčito.
Pro futuro nelze vyloučit, že rozhodovací praxe soudů přijme závěr, že pro řízení o výkonu rozhodnutí (exekuci) prodejem nemovitých věcí zahájená do účinnosti tohoto zákona platí, že je potřeba aplikovat § 336i odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném před novelou provedenou tímto zákonem (srov. KS OVA 66 Co 196/2018).
Ústavní limity krizové legislativy
V souvislosti s přijetím novely občanského soudního řádu prostřednictvím ustanovení Lex Covid je sporné, zdali jsou pro její přijetí splněny všechny zákonné parametry krizové legislativy. Z uvedených změn je minimálně patrné, že jejich časová působnost trvale přesahuje dobu nouzového stavu. Z ryze odborného hlediska je s podivem, že změny nebyly provedeny v důsledku adekvátní socio-ekonomické studie, s jejímiž výsledky by byla seznámena odborná obec i širší veřejnost.
Výše uvedený pohled lze demonstrovat na případu zvýšení minimální hranice při prodeji nemovité věci, ve které má povinný místo trvalého pobytu. Lze jen velmi těžko hledat objektivní skutečnosti, které podmiňují uvedenou změnu zákonem stanovené minimální hranice. Navíc si nelze nevšimnout, že nová úprava je na úrovni více jak trojnásobku úpravy dosavadní. Dodržování zákonem stanovené minimální hranice není z hlediska výkonu dohledové činnosti problematické, naopak. Razantní zvýšení (více než trojnásobek) je v důvodové zprávě nedostatečně a nepřesvědčivě odůvodněno. Chybí jakákoliv ekonomická analýza současného stavu a predikce budoucnosti. Není vůbec jasné, z jakých ekonomických atributů zákonodárný sbor vycházel při zvýšení hranice (v našem právním řádě obdobná analogie chybí). V této souvislosti patrně bude na Ústavním soudu, aby posoudil, zdali zvolený legislativní postup trvalých změn občanského soudního řádu v době krizové legislativy je souladný s Ústavou (srov. Pl. ÚS 55/10).
Svým legislativním zpracováním se Lex Covid vymyká právní úpravě okolních států. Slovenská republika zákonem č. 62/2020 Z. z., o niektorých mimoriadnych opatreniach v súvislosti so šírením nebezpečnej nákazlivej ľudskej choroby COVID-19 a v justícii a ktorým sa menia a dopĺňajú niektoré zákony, zaujala k problematice sice paušální princip, ovšem omezení jsou časově vymezena toliko do 30. 4. 2020.
Diskuze k článku ()