Rozhovor: Romana Náhlíková Kaletová - Právní úprava nezohledňuje specifika agenturního zaměstnání

V dubnu jste se na kongresu Právní prostor věnovala agenturnímu zaměstnávání. Z Vašeho vystoupení jsem si odnesla dojem, že je jeho právní zakotvení nedostatečné.

Opravdu nedostatečné. Zákoník práce, který se použije i na výkon práce v rámci agenturního zaměstnávání, obsahuje pouze čtyři paragrafy, které se mu věnují, aniž by dostatečně reflektovaly všechna jeho specifika. Nezohledňuje, že je zde faktický zaměstnavatel, řeší nedostatečně odpovědnost za škodu v rámci vztahu agentura – zaměstnanec – uživatel, zejména pak odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou uživateli, neupravuje specifika odpovědnosti za bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

Zmiňujete nejasnosti ohledně odpovědnosti za škodu způsobenou uživateli zaměstnancem. Kdo by podle Vás měl za škodu odpovídat?

Mám za to, že by to měla být agentura práce. Dokud se nezmění právní úprava a nestanoví se, že je zaměstnanec odpovědný přímo uživateli, a to za obdobných podmínek jako kmenový zaměstnanec, nebyl by bez odpovědnosti agentury za škodu způsobenou agenturními zaměstnanci odpovědný nikdo. Určitě bych ale byla pro zákonné zpřesnění odpovědnostních vztahů v rámci agenturního zaměstnávání tak, aby agenturní zaměstnanec odpovídal přímo uživateli, neboť ten jej fakticky řídí a kontroluje.

Pokud je tedy odpovědná agentura, má pak vůči zaměstnanci klasický regres s případnou limitací povinnosti nahradit škodu dle zákoníku práce?

Ano, je tomu tak. Agentura práce může po zaměstnanci požadovat náhradu škody do výše jednonásobku, trojnásobku či čtyřapůlnásobku, případně též bez limitu, stejně jako je tomu u klasické odpovědnosti zaměstnance za škodu.

Odhlédneme-li od nedostatečné právní úpravy, jaké praktické výhody či nevýhody agenturní zaměstnávání přináší?

U agentury práce je to jasné – je to její podnikání, takže výhodou je zisk. Z pohledu uživatele je výhodou hlavně flexibilita, byť je to nákladnější než klasické zaměstnávání. Dodrží-li se totiž pravidlo srovnatelných podmínek výkonu práce agenturních zaměstnanců s kmenovými zaměstnanci, musí být agenturní zaměstnanec logicky dražší. Flexibilitu ocení uživatel zejména v případě skončení pracovního poměru, může totiž poměrně snadno reagovat na množství práce, kterou má pro zaměstnance k dispozici.

Pokud jako uživatel uzavřu smlouvu se společností, která se sice tváří jako agentura práce, ale nemá příslušné povolení, hrozí mi nějaké riziko?

Hrozí. V takovém případě jde o agenturní zaměstnávání v rozporu se zákoníkem práce. V extrémním případě by bylo možné dovodit existenci pracovního poměru přímo mezi uživatelem a zaměstnancem bez právního titulu, tj. bez pracovní smlouvy či dohody o práci konané mimo pracovní poměr. Je přitom velmi jednoduché ověřit si, zda má příslušná společnost potřebná oprávnění, a to na integrovaném portálu Ministerstva práce a sociálních věcí. K vyhledání postačí název nebo identifikační číslo společnosti.

Existují také společnosti, které zaměstnávají zaměstnance výlučně pro projekty svých klientů, obchodních partnerů, ačkoli odmítají, že by ve skutečnosti fungovaly jako agentury práce. Čím se od agentur práce liší?

Vztahy o kterých mluvíte lze nastavit správně, ale také špatně. V různých oblastech podnikatelské činnosti máme smlouvy o poskytování služeb či o provedení díla. Na druhou stranu pokud je obsahem obchodního vztahu pronájem pracovní síly, nikoli výsledek činnosti, za nějž je zhotovitel či poskytovatel služby odpovědný, dostáváme se do šedé oblasti agenturního zaměstnávání.

Během přednášky jste zmiňovala, že ačkoli není pochyb, že mezi agenturami a uživateli vznikají spory, nejsou tyto spory řešeny soudně. Jaké spory mezi nimi vlastně vznikají a proč je soudně neřeší?

Jde právě zejména o oblast odpovědnosti za škodu. Agentury práce samozřejmě nechtějí přijít o své klienty, uživatele, a tedy zisk, který z agenturního zaměstnávání mají. Agentury se pro tento případ pojišťují, a tak je jednodušší a levnější využít pojištění, nežli jít do soudního sporu.

V loňském roce nabyla účinnosti novela zákona o zaměstnanosti, která přinesla do oblasti agenturního zaměstnávání některé novinky. Jaké z těchto změn jsou z Vašeho pohledu nejvýraznější?

Pro agentury byla zřejmě nejcitelnější novinkou povinnost složit kauci ve výši 500 tisíc korun, což pro ně byla často obrovská částka. Stávající agentury práce však byly dle mého názoru nedostatečně informovány o tom, jakým způsobem tuto povinnost splnit, neboť to bylo obsahem přechodných ustanovení zákona novelizujícího zákon o zaměstnanosti. Stovky agentur čekaly na výzvu Generálního ředitelství Úřadu práce ČR k zaplacení oné kauce, kterou však nedostaly, a i když měly peníze připraveny, v důsledku omylu o své oprávnění přišly a musely o jeho vydání žádat znovu.

Dále se zpřísnily podmínky pro výkon funkce odpovědného zástupce, což kvituji. Nově musí být odpovědný zástupce ve smluvním vztahu k agentuře práce – v pracovním poměru v rozsahu alespoň 20 hodin týdně, pokud tedy nejde o statutárního zástupce. Odpovědným zástupcem navíc nemůže být osoba, která byla odpovědným zástupcem agentury, jíž bylo odebráno povolení.