Připravovaná novela insolvenčního zákona se snaží zabránit „šikanózním“ insolvenčním návrhům

Jedná se o poměrně ambiciózní novelu z pera Ministerstva spravedlnosti ČR, jež si klade za cíl vypořádat se s některými problematickými aspekty sužujícími současné insolvenční řízení. Právě s ohledem na tuto skutečnost si dovolujeme o této připravované novele informovat, a to i přes to, že v průběhu schvalovacího procesu může reálně dojít ještě k významným změnám v textaci novely.

Novela se soustřeďuje zejména na následující okruhy:

• systém ustanovování insolvenčních správců do jednotlivých řízení;
• posílení dohledu nad výkonem funkce insolvenčního správce;
• zvýšení transparentnosti insolvenčního řízení, omezení administrativních úkonů insolvenčního soudu a posílení doručování dokumentů do datových schránek;
• regulace subjektů poskytujících služby související s institutem oddlužení; a
• intenzivnější ochrana před takzvanými šikanózními insolvenčními návrhy.

Dle našeho názoru představuje z hlediska podnikatelského prostředí v České republice nejočekávanější změnu právě posledně zmiňovaná snaha o zvýšení míry ochrany před účelovými a šikanózními insolvenčními návrhy.

V rámci chystané novely by do insolvenčního zákona měl přibýt zcela nový § 100a, který zavádí obligatorní předběžné posouzení věřitelského insolvenčního návrhu. Ustanovení umožňuje soudu posoudit oprávněnost celého insolvenčního návrhu předtím, než dojde k zveřejnění oznámení o zahájení insolvenčního řízení. Lhůta pro předběžné posouzení návrhu by pak měla začít běžet okamžikem doručení insolvenčního návrhu soudu a skončit nejbližší následující pracovní den po podání návrhu.

Stávající právní úprava, obsažená v § 101 insolvenčního zákona, stanovuje soudu povinnost uveřejnit oznámení o zahájení insolvenčního řízení nejpozději do 2 hodin poté, kdy mu dojde insolvenční návrh. S chystanou novelou by však tato 2 hodinová lhůta pro uveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení s dlužníkem začínala běžet nikoliv od okamžiku doručení návrhu, ale až od okamžiku uplynutí výše zmiňované lhůty k předběžnému posouzení věřitelského návrhu.

V praxi by to znamenalo, že insolvenční soud bude předtím, než uveřejní v insolvenčním rejstříku vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení, povinen přezkoumat návrh a v případě, že dojde k názoru, že insolvenční navrhovatel podáním sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka, takový návrh odmítne. Pokud by k takovému odmítnutí došlo, tak by se nezveřejňovala ani vyhláška o zahájení insolvenčního řízení a údajný insolvenční dlužník by tak zůstal ušetřen neblahých dopadů spojených se zahájením insolvenčního řízení (např. poškození dobrého jména společnosti, snížení důvěryhodnosti u obchodních partnerů, nemožnost ucházet se o veřejné zakázky, ale třeba i zesplatnění úvěrů).

Rozhodnutí o odmítnutí návrhu se bude doručovat navrhovateli a dlužníkovi s tím, že proti rozhodnutí bude moci navrhovatel podat opravný prostředek. V souvislosti s tím je důležité upozornit na skutečnost, že od okamžiku doručení rozhodnutí o odmítnutí návrhu až do doby právní moci tohoto rozhodnutí se na dlužníka budou vztahovat omezení podle § 111 stávajícího insolvenčního zákona, což v praxi znamená, že dlužník bude omezen v dispozici s majetkovou podstatou.

Shora uvedená úprava by neměla nahrazovat stávající právní úpravu zaměřenou proti šikanozním návrhům, obsaženou v § 128a insolvenčního zákona, ale měla by se stát jejím doplňkem. Soud tak nebude závěry předběžného posouzení vázán v dalším průběhu řízení a tyto závěry nebudu překážkou pro pozdější odmítnutí návrhu pro zjevnou bezdůvodnost podle § 128a v probíhajícím insolvenčním řízení. Drobných změn by měl doznat i § 128a insolvenčního zákona. Za prvé by mělo dojít k navýšení horní hranice sazby, v níž může soud uložit pokutu za zjevně bezdůvodný návrh, a to ze stávajících 50.000 Kč na 500.000 Kč, za druhé se navrhuje doplnění o další odstavec zavádějící po dobu 6 měsíců nemožnost insolvenčního navrhovatele, jehož návrh byl odmítnut pro zjevnou bezdůvodnost, podat nový návrh proti stejnému dlužníkovi. Obdobné ustanovení by měl obsahovat i novelou zamýšlený § 100a insolvenčního zákona. Insolvenční navrhovatel, jehož návrh byl odmítnut po předběžném posouzení nebo v rámci insolvenčního řízení pro zjevnou bezdůvodnost, tak bude moci podat nový návrh proti totožnému dlužníkovi nejdříve po uplynutí 6 měsíců od právní moci rozhodnutí o takovém odmítnutí.

Další neméně zajímavou novinkou cílící proti šikanózním insolvenčním návrhům je změna znění § 105 insolvenčního zákona. Insolvenční navrhovatel by nově v případě, že jeho návrh směřuje proti právnické osobě, musel ke své splatné pohledávce, o níž opírá svůj návrh, doložit uznání dlužníka, vykonatelné rozhodnutí nebo potvrzení auditora či soudního znalce, že o pohledávce účtuje v souladu s účetními předpisy. Tato úprava by tedy měla znesnadnit podání návrhů opřených o smyšlené a zcela účelově vytvořené fiktivní pohledávky. Na druhé straně nelze opomíjet dodatečné finanční náklady věřitelů, kteří návrh podají oprávněně.

Výčet nejvýznamnějších změn v souvislosti s bojem proti šikanózním návrhům uzavírá § 108 insolvenčního zákona. V něm se navrhuje stanovit pevnou výši zálohy 50.000 Kč pro věřitelský insolvenční návrh podaný proti právnické osobě (tuto povinnost však nemají mít zaměstnanci právnické osoby). Do doby, než bude tato záloha zaplacena, nebude insolvenční soud zveřejňovat informace o průběhu řízení. Otázkou je, zda povinnost platit takto vysokou zálohu nenahrává až příliš dlužníkům, kteří tak mohou doufat, že věřitelé nebudou chtít obětovat další finanční prostředky na zahájení insolvenčního řízení.

Jak bylo řečeno úvodem, novela se nachází na začátku cesty legislativním procesem a je tedy dobře možné, že bude v jejím průběhu výrazně upravena. Samotnou snahu o boj s šikanózními návrhy však lze hodnotit jako krok dobrým směrem, usilující o odstranění jednoho z výrazných nešvarů českého insolvenčního práva. Jako obvykle si ale budeme muset počkat až na to, jak se s ní vypořádá samotná praxe, a to i s ohledem na fakt, že boj s šikanózními insolvenčními návrhy si kladla za cíl i novela insolvenčního zákona z konce roku 2012, provedená zákonem č. 334/2012 Sb., která však nakonec dle našeho mínění situaci výrazněji nezměnila.