Práva z vadného plnění při koupi věci

S těmito skutečnostmi je pak spojena řada povinností, kterými je zasažena jak strana prodávající, tak strana kupující.

Tento článek se věnuje především problematice uplatňování práv z vadného plnění, tj. dívá se na danou problematiku z pohledu kupujícího, jakož se i pokouší navrhnout co možná nejbezpečnější postup, jak se práva z vadného plnění domoci.

Právní úprava práv z vadného plnění je obsažena především v ustanovení § 2099 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („OZ“), které se zabývají právní úpravou koupě movité věci, která je ve vztahu k úpravě koupě věci nemovité úpravou obecnou, čili aplikuje se, pokud speciální úprava (o koupi nemovité věci) nestanoví něco jiného.

Ustanovení § 2099 odst. 1 OZ nám říká, že věc je vadná, pokud nemá vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096 OZ, tedy věc není odevzdána v ujednaném množství, jakosti či provedení. V těchto případech poté svědčí kupujícímu práva z vadného plnění. Důležitým předpokladem pro uplatnění těchto práv je však skutečnost, že vada, kterou je věc postižena, vázla na věci již v okamžiku přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť k jejímu projevení došlo až později. Stručně řečeno, vada musí na věci váznout již v době, kdy ji prodávající předává kupujícímu. Později vzniklá vada již nemůže založit práva kupujícího z vadného plnění, s výjimkou situací, kdy vada vznikla porušením povinností ze strany prodávajícího.

Důležité je však ustanovení § 2103, které nepřiznává kupujícímu práva z vadného plnění v případech, pokud nerozpoznal předmětnou vadu již při uzavření smlouvy, ačkoliv tak s vynaložením obvyklé pozornosti učinit musel. Jednoduše řečeno, kupující musel svým laickým pohledem při běžné prohlídce věci poznat, že s ní není něco v pořádku. I z tohoto pravidla však existuje výjimka, a tou je situace, kdy prodávající kupujícího výslovně ujistí, že daná věc vadami netrpí. Toto ujištění však může být následně problematické, a to především z pohledu jeho dokazování. I z tohoto důvodu je proto více než na místě doporučit sepsání předávacího protokolu či obdobného dokumentu, ve kterém bude zaznamenán komplexní stav převáděné věci, třeba i s případným ujištěním či jiným tvrzením prodávajícího.

Dále je pro případné uplatnění práv kupujícího z vadného plnění zapotřebí, aby kupující prohlédl věc co nejdříve po přechodu nebezpečí škody na věci. Pokud tak neučiní a následně neoznámí prodávajícímu vadu bez zbytečného odkladu, nemůže mu být právo z vadného plnění přiznáno. Jiná je situace v případě vad skrytých, u kterých je stanovena lhůta pro oznámení zjištěné vady v délce dvou let, v případě koupi nemovité věci je pak tato lhůta dokonce pěti letá. I zde však nesmí být oznámení učiněno se zbytečným odkladem. V případě nemovité věci pak námitka promlčení této lhůty prodávajícímu nesvědčí, pokud jde o vadu, o které prodávající v době odevzdání věděl nebo o ni vědět musel. Nic na této skutečnosti nezmění ani poměrně oblíbené ustanovení kupních smluv o převodu nemovité věci „tak jak leží a běží.“ Taková, ani jí podobná formulace, nezbavuje prodávajícího případných povinností souvisejících s vadným plněním.

Co se týče samotných práv plynoucích z vadného plnění, je rozhodujícím především charakter konkrétní vady.

Pokud se jedná o vadu, která je podstatným porušením smlouvy, tj. jedná se o takovou vadu, o které kdyby kupující věděl, tak by smlouvu nikdy neuzavřel, má kupující právo na:

• odstranění vady dodáním věci nové, bezvadné, případně chybějící;
• opravu věci;
• přiměřenou slevu z kupní ceny;
• odstoupení od smlouvy.