Odškodňování cestujících leteckými dopravci za zrušené a zpožděné lety

Právní režim odškodňování cestujících v letecké dopravě je v České republice založen především na právu Evropské unie, zejména na přímo použitelném nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (dále také jako „nařízení (ES) č. 261/2004“ či jen „nařízení“). Česká vnitrostátní právní úprava tento režim nijak nenahrazuje, pouze jej doplňuje, a to zejména určením dozorového orgánu, úpravou stížnostního mechanismu a sankcí, stejně tak jako obecnými soukromoprávními pravidly pro uplatňování nároků. Nařízení (ES) č. 261/2004 ovšem zůstává základním předpisem upravujícím kompenzace a péči o cestující v případě, kdy letecká společnost není s to dostát svým závazkům.

Působnost práva Evropské unie

Jeho část upravující popisovanou problematiku vychází primárně z toho, že v oblasti letecké dopravy má být zajištěna vysoká úroveň ochrany cestujících se zásadním zřetelem na požadavky ochrany spotřebitele. Odepření nástupu cestujícím na palubu a zrušení nebo významné zpoždění letů totiž způsobuje cestujícím závažné potíže a nepohodlí. Vysokou úroveň ochrany má přitom ambici Evropská unie zajišťovat nejen na pravidelných, ale také na nepravidelných letech, včetně těch, které tvoří součást souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy.

Nařízení (EU) č. 261/2004 proto upravuje za podmínek v něm stanovených minimální práva cestujících, jestliže je jim odepřen nástup na palubu proti jejich vůli, jejich let je zrušen nebo zpožděn (čl. 1 odst. 1 nařízení). Oblast působnosti nařízení pak vymezuje jeho čl. 3. To se dle něj vztahuje jednak na cestující odlétající z letiště umístěného na území členského státu EU, jednak na cestující odlétající z letiště umístěného na území třetí země na letiště umístněné na území členského státu EU, pokud neobdrželi náhradu nebo odškodnění a nebyla jim poskytnuta pomoc v této třetí zemi a pokud je provozující letecký dopravce dopravcem Společenství. Tím se rozumí letecký dopravce s platným provozním povolením uděleným členským státem v souladu s evropským nařízením č. 2407/92 o vydávání licencí leteckým dopravcům (čl. 2 písm. c/ nařízení).

Vše výše uvedené se použije pod podmínkou, že cestující mají potvrzenou rezervaci pro dotčený let a vyjma případy zrušení podle článku 5 se přihlásí k přepravě, jak je předem a písemně (rovněž elektronickými prostředky) stanoveno a v čase uvedeném leteckým dopravcem, provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy nebo oprávněným zprostředkovatelem služeb v cestovním ruchu, nebo, pokud není čas uveden, nejpozději do 45 minut před zveřejněným časem odletu. Druhou situací, ve které se uvedené uplatní, je taková, kdy jsou cestující leteckým dopravcem nebo provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy bez ohledu na důvod převedeni z letu, který měli rezervovaný, na jiný let (čl. 3 odst. 2 nařízení).

Nařízení se naopak nevztahuje na cestující, kteří cestují bezúplatně nebo za snížené ceny, které nejsou veřejnosti přímo nebo nepřímo dostupné, vztahuje se však na ty cestující, kterým letecký dopravce nebo provozovatel souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy vydal letenku na základě programu pro často cestující zákazníky nebo na základě jiných obchodních programů (čl. 3 odst. 3 nařízení). Další podrobnosti stanoví odstavce 4-6 čl. 3 nařízení.

Zjednodušeně řečeno, právní režim založený nařízením se vztahuje na cestující odlétající z letiště umístěného na území členského státu EU, respektive státu, na který se režim nařízení vztahuje, a dále za určitých podmínek na cestující odlétající z letiště ve třetí zemi na letiště v členském státě EU, pokud provozujícím leteckým dopravcem je tzv. dopravce Společenství (letecký dopravce s platným provozním povolením uděleným členským státem EU) a cestujícím již nebyla v dané třetí zemi poskytnuta náhrada, odškodnění nebo pomoc. Podmínkou je zpravidla potvrzená rezervace a v případech odlišných od zrušení letu také včasné přihlášení k přepravě v čase uvedeném leteckým dopravcem, alternativně nejpozději 45 minut před zveřejněným časem odletu, pokud dopravce nestanovil jinak. Uplatnění právního režimu daného nařízením je tedy vázáno na místo odletu či příletu a status provozujícího leteckého dopravce, nikoliv například na státní příslušnost cestujícího.

Základní typy nároků

Nařízení upravuje jednak právo na paušální finanční náhradu škody podle čl. 7, jednak právo na proplacení výdajů (ve smyslu vrácení částky odpovídající ceně letenky) nebo na přesměrování podle čl. 8, a dále právo na poskytnutí péče podle čl. 9.

Paušální náhrada dle čl. 7 představuje standardizovanou kompenzaci za ztrátu času a za nepohodlí, zatímco právo na poskytnutí péče má cestujícímu zajistit praktickou pomoc v situaci, kdy musí, oproti původnímu plánu, déle čekat, měnit trasu nebo strávit noc mimo původně plánovaný itinerář. Proplacení výdajů, tedy vlastně vrácení ceny letenky, eventuelně přesměrování naproti tomu reagují na to, že původní přepravní plán již nemůže být splněn tak, jak byl sjednán.

Paušalizovaná náhrada škody (čl. 7)

Výše této paušalizované náhrady činí 250 EUR u všech letů do 1 500 kilometrů, 400 EUR u všech letů uvnitř EU delších než 1 500 kilometrů a u ostatních letů od 1 500 do 3 500 kilometrů, a 600 EUR u ostatních letů. Při určování vzdálenosti se přitom vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase, vzdálenost se počítá metodou ortodromické dráhy letu.

Nařízení současně umožňuje snížení náhrady o 50 %, jestliže je cestujícímu nabídnuto přesměrování dle čl. 8 nařízení a čas příletu náhradního letu nepřesáhne plánovaný čas příletu původního letu o limity stanovené podle délky letu (v případě letů o délce nejvýše 1 500 km činí tento limit 2 hodiny, v případě všech letů v EU delších než 1 500 km a všech ostatních letů o délce od 1 500 km do 3 500 km 3 hodiny a u všech ostatních letů 4 hodiny). Náhrada má být vyplacena hotově, bankovním převodem, bankovním příkazem nebo bankovním šekem; cestovní poukaz či jiná služba přichází jako tento typ kompenzace v úvahu pouze v případě dohody s cestujícím stvrzené jeho podpisem.

Vrácení ceny letenky a přesměrování (čl. 8)

Pokud má být uplatněno právo cestujícího na proplacení výdajů nebo na přesměrování, musí provozující letecký dopravce cestujícím ve smyslu čl. 8 nabídnout možnost volby mezi náhradou pořizovací ceny letenky (vrácením ceny letenky), a to za část nebo části neuskutečněné cesty a za část nebo části již uskutečněné cesty, jestliže let nadále neslouží účelu vztahujícímu se k původnímu cestovnímu plánu cestujícího, spolu s případným zpátečním letem do původního místa odletu, a to při nejbližší příležitosti, a přesměrováním za srovnatelných dopravních podmínek, a to buďto při nejbližší příležitosti na jejich cílové místo určení, nebo na cílové místo určení v pozdější době podle přání cestujícího s výhradou dostupnosti míst.

Zmíněné vrácení ceny letenky se má uskutečnit do sedmi dnů (může být vyplaceno hotově, elektronickým bankovním převodem, bankovními příkazy nebo bankovními šeky nebo, v případě dohody podepsané cestujícím, cestovními poukazy nebo jinými službami) a vztahuje se na neuskutečněnou část cesty, případně i na již uskutečněnou část, pokud let vzhledem k původnímu cestovnímu plánu pozbyl význam, jak již bylo uvedeno výše. Cestující může požadovat také zpáteční let do původního místa odletu při nejbližší příležitosti, je-li to relevantní. Přesměrování na cílové místo cestujícího může být provedeno buď při nejbližší příležitosti, nebo později, přeje-li si to tak cestující a jsou-li k dispozici místa. Je-li cestující dopraven na jiné letiště v témže městě nebo regionu, dopravce nese náklady přepravy na původně plánované letiště příletu nebo jiné místo určení dohodnuté s cestujícím (viz čl. 8 odst. 3 nařízení).

Poskytnutí péče (čl. 9)

Právo na poskytnutí péče dle čl. 9 nařízení své řádné realizace dojde, pokud jsou cestujícím zdarma nabídnuty strava a občerstvení, a to v rozsahu přiměřeném čekací době (což nařízení blíže nespecifikuje), ubytování v hotelu, pokud je, vzhledem ke změně cestovního plánu, nutné přenocovat nebo prodloužit cestujícím zamýšlený pobyt, a přeprava mezi letištěm a místem ubytování (hotelem nebo jiným zařízením).

Právo na poskytnutí péče má mezi ostatními nároky specifické postavení. Neuplatňuje se totiž jen v situacích, kdy je narušení harmonogramu letu způsobeno okolnostmi, jež lze přičíst dopravci. Smyslem této péče je chránit cestujícího v reálné situaci čekání a nejistoty. Cestující proto může mít nárok na občerstvení, komunikaci, ubytování a přepravu mezi letištěm a hotelem i v případech, kdy by dopravce následně prokázal existenci mimořádných okolností, které by jej povinnosti poskytnout cestujícímu paušalizovanou kompenzaci dle čl. 7 zprošťovaly (viz také dále). Z praktického hlediska je rovněž významné, že pokud dopravce péči v uvedeném rozsahu neposkytne, cestující si ji samozřejmě může zajistit sám a následně po dopravci požadovat náhradu přiměřených nákladů, jež za tyto služby vynaložil, bude-li schopen doložit jejich účelnost a souvislost s narušeným letem.

Situace nařízením regulované

Nařízení č. 261/2004 upravuje povinnosti provozujícího leteckého dopravce, pokud tento odepře cestujícímu nástup na palubu (čl. 4 nařízení), let je zrušen (čl. 5 nařízení), anebo provozující letecký dopravce důvodně očekává jeho zpoždění (čl. 6 nařízení).

Odepření nástupu (čl. 4)

V situaci, kdy letecký dopravce, na kterého účinky nařízení dopadají, důvodně očekává, že dojde k odepření nástupu (některých cestujících) na palubu, má primárně vyzvat cestující, zda se mezi nimi nenajdou takoví, kteří od své rezervace odstoupí dobrovolně, a to za náhradu podle podmínek dohodnutých mezi dotčenými cestujícími a leteckým dopravcem. Kromě takové náhrady má být od rezervace dobrovolně odstoupivším poskytnuta pomoc spočívající v proplacení výdajů nebo přesměrování dle čl. 8 nařízení tak, jak byla popsána výše.

Jestliže se ovšem nepřihlásí dostatečný počet dobrovolníků k tomu, aby zbývající cestující s rezervacemi mohli nastoupit let, je letecký dopravce oprávněn odepřít cestujícím nástup na palubu proti jejich vůli. V takové případě je ovšem povinen poskytnout jim jak paušalizovanou náhradu škody v intencích čl. 7 nařízení, tak pomoc spočívající v náhradě pořizovací ceny letenky či přesměrování za srovnatelných dopravních podmínek dle čl. 8 nařízení. Nadto takovým cestujícím přísluší právo na poskytnutí péče dle čl. 9 nařízení.

Zrušení letu (čl. 5)

Zde jsme se propracovali k analýze a řešení situace, jež bude aktuálně, vzhledem ke globálním okolnostem, tou mezi cestujícími nejvýrazněji obávanou.  V případě zrušení letu má být dle čl. 5 nařízení nabídnuta leteckým dopravcem dotčeným cestujícím jednak pomoc v souladu s čl. 8 upravujícím právo na proplacení výdajů (tedy vrácení ceny letenky) nebo na přesměrování (na jiný let) tak, jak bylo popsáno výše, jednak pomoc vymezená čl. 9 spočívající v poskytnutí péče, konkrétně v bezplatné nabídce stravy, občerstvení a telefonních hovorů, a v případě přesměrování, jestliže očekávatelný čas nového odletu je alespoň následující den po plánovaném odletu zrušeného letu, pomoc spočívající v nabídce ubytování v hotelu a transportu mezi letištěm a místem ubytování tak, jak byly popsány výše, samozřejmě obojí opět zdarma.

Vedle toho může při zrušení letu vzniknout právo na paušální finanční kompenzaci ve smyslu čl. 7, není tomu tak ale vždy. Ne každé zrušení letu totiž právo na paušální finanční kompenzaci automaticky zakládá. Dopravce se v případě zrušení letu povinnosti poskytnout cestujícímu paušalizovanou náhradu škody podle čl. 7 může zprostit tehdy, pokud cestujícího o zrušení informoval s dostatečným předstihem nebo mu v kratších lhůtách nabídl takové přesměrování, které splňuje časové podmínky stanovené čl. 5 odst. 1 písm. c/ nařízení. Podmínky kladené na něj pro vyloučení nároku cestujícího na paušalizovanou náhradu škody v tomto případě splní, pokud cestujícího o zrušení informuje alespoň dva týdny před plánovaným časem odletu, nebo jej o zrušení informuje ve lhůtě od dvou týdnů do sedmi dnů před plánovaným časem odletu a současně mu nabídne přesměrování, které by cestujícímu umožnilo odletět nejpozději dvě hodiny před plánovaným časem odletu a dosáhnout jeho cílového místa určení nejpozději čtyři hodiny po plánovaném čase příletu, případně pokud cestujícího informuje o zrušení ve lhůtě kratší sedmi dnů před plánovaným časem odletu a současně mu nabídne přesměrování jeho letu, které by cestujícímu umožnilo odletět nejpozději jednu hodinu před plánovaným časem odletu a dosáhnout cílového místa určení nejpozději dvě hodiny po plánovaném čase příletu.

Dopravce musí cestujícímu v případě informování o zrušení letu současně poskytnout také vysvětlení ohledně možné náhradní dopravy, důkazní břemeno týkající se otázek, zda a kdy byl cestující o zrušení letu informován, spočívá na taktéž na jeho bedrech (dopravce).

Významné je v tomto kontextu ovšem liberační ustanovení čl. 5 odst. 3 nařízení. Dle něj totiž není provozující letecký dopravce povinen platit paušalizovanou náhradu škody upravenou čl. 7, jestliže může prokázat, že zrušení bylo způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit ani přijetím všech přiměřených opatření (pro podrobnosti viz dále).

Pokud tedy tuto část shrneme, při zrušení letu má cestující nárok na vrácení ceny letenky či přesměrování na jiný let, který mu vyhovuje, přičemž mezi těmito možnostmi má volbu. Vedle toho má v každém případě, pokud už je v souvislosti se zrušeným letem na letišti, na stravu, občerstvení telefonní hovory a, musí-li v souvislosti se změnou původního letového itineráře přenocovat, ubytování v hotelu a přepravu mezi letištěm a místem ubytování, to vše zdarma. Nadto mu může vzniknout také nárok na paušalizovanou náhradu škody vypočtenou dle pravidel uvedených v čl. 7 odst. 1 (tato náhrada může být v případě nabídky pro cestujícího relevantního přesměrování snížena v intencích pravidel upravených v čl. 7 odst. 2 o 50 %), to už ovšem nikoliv ve všech případech; vliv má okamžik informování cestujícího o zrušení letu ve spojení s nabídkou přesměrování či vis maior, pro podrobnosti viz čl. 5 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 nařízení.

Zpoždění letu (čl. 6)

Povinnosti leteckého dopravce jsou pro případ zpoždění letu koncipovány odlišně než například u zrušení. Článek 6 nařízení výslovně upravuje především právo na poskytnutí péče dle čl. 9, přičemž její povinný rozsah je závislý na délce letu a očekávané délce zpoždění. U letů do 1 500 km je právo na péči aktivováno při očekávaném zpoždění alespoň 2 hodiny, u delších letů uvnitř EU a u ostatních letů mezi 1 500 a 3 500 km při očekávaném zpoždění alespoň 3 hodiny a u ostatních letů při zpoždění alespoň 4 hodiny. Ve všech těchto případech je letecký dopravce povinen cestujícím nabídnout pomoc spočívající v bezplatném poskytnutí stravy, občerstvení a telefonních hovorů (či dalších způsobů podávání zpráv).

Pokud ovšem zpoždění dosáhne alespoň pěti hodin, cestujícímu vzniká právo podle čl. 8 odst. 1 písm. a/ nařízení, tedy právo na náhradu (vrácení) pořizovací ceny letenky za podmínek stanovených nařízením, a sice za část nebo části neuskutečněné cesty a za část nebo části již uskutečněné cesty, jestliže let nadále neslouží účelu vztahujícímu se k původnímu cestovnímu plánu cestujícího, spolu s případným zpátečním letem do původního místa odletu, a to při nejbližší příležitosti.

Pokud je důvodně očekávaný čas odletu alespoň o den později než čas odletu původně oznámený, je provozující letecký dopravce povinen cestujícím nabídnout bezplatné ubytování v hotelu a přepravu mezi letištěm a místem ubytování.

Shrneme-li uvedené, nutná péče poskytnutá leteckým dopravcem v případě zpoždění o délce závisející na plánované délce letu zahrnuje primárně přiměřené občerstvení, stravu a možnost komunikace a v případě nutnosti přenocování ubytování v hotelu a přepravu mezi letištěm a místem ubytování, vše samozřejmě pro cestujícího bezplatně. Pokud zpoždění trvá alespoň pět hodin, dochází svého uplatnění právo na vrácení pořizovací ceny letenky spolu s případným zpátečním letem do původního místa odletu při nejbližší příležitosti.

Pro přehlednost zde na tomto místě stručně dodejme (podrobněji je vše popsáno níže), že Soudní dvůr EU dovodil možnost pro účely uplatnění nároku na náhradu škody nahlížet na cestující zpožděných letů v určitých situacích stejně jako na cestující zrušených letů. Ti se totiž (i když to nařízení výslovně nestanoví), dle jeho výroku, mohou dovolávat nároku na náhradu škody podle čl. 7 (paušalizovaná náhrada škody), jestliže z důvodu zpoždění letu utrpí ztrátu času tří nebo více hodin, tedy jestliže dosáhnou cílového místa určení tři nebo více hodin po čase příletu původně plánovaném leteckým dopravcem (pokud zde nehrají roli mimořádné okolnosti, jež dopravce nemohl ovlivnit).

Další právní vztahy nařízením upravené

Nařízení č. 261/2004 dále upravuje postup, kdy dopravce umístí cestujícího do vyšší nebo naopak nižší třídy (čl. 10), přednost osob s omezenou pohyblivostí nebo zvláštními potřebami (čl. 11), vztah k dalším typům náhrad (čl. 12), právo na následný postih (čl. 13), povinnost informovat cestující o jejich právech (čl. 14) a vyloučení omezení a zproštění odpovědnosti dopravce vůči cestujícím vyplývající z tohoto nařízení (například omezujícím ustanovením v přepravní smlouvě). Pokud cestující přijme nižší plnění proto, že byla vůči němu taková omezující smluvní doložka použita, může se domáhat doplatku do výše náhrady, kterou mu nařízení zaručuje (čl. 15). To platí také v situaci, kdy byl dopravcem o svých právech nesprávně informován. Dopravce totiž musí cestující předepsanou formou informovat o jejich právech, a to jak prostřednictvím oznámení u registrace k přepravě (odbavovací přepážky), tak písemným oznámením při odepření nástupu, zrušení letu nebo jeho zpoždění o alespoň dvě hodiny. Součástí informací mají být také kontaktní údaje vnitrostátního subjektu odpovědného za prosazování nařízení.

Relevantní judikatura Soudního dvora EU

Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 19. 11. 2009 ve spojených věcech C-402/07 a C-432/07 Sturgeon, Böck a Lepuschitz proti Condor Flugdienst GmbH a Air France SA dovodil, že pro účely uplatnění nároku na náhradu škody lze na cestující zpožděných letů nahlížet stejně jako na cestující zrušených letů, a že se tedy mohou dovolávat nároku na náhradu škody podle čl. 7 (paušalizovaná náhrada škody), jestliže z důvodu zpoždění letu utrpí ztrátu času tří nebo více hodin, tedy jestliže dosáhnou cílového místa určení tři nebo více hodin po čase příletu původně plánovaném leteckým dopravcem. Takové zpoždění ovšem nezakládá nárok na náhradu škody ve prospěch cestujících, jestliže letecký dopravce může prokázat, že významné zpoždění bylo způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření, tedy okolnostmi, jež se vymykají účinné kontrole leteckého dopravce. Tento závěr byl následně Soudním dvorem potvrzen v rozsudku ze dne 23. 10. 2012 ve spojených věcech C-581/10 a C-629/10 Nelson a další proti Deutsche Lufthansa AG a TUI Travel plc a další proti Civil Aviation Authority.

Při zpoždění je tedy ve světle uvedeného rozhodující zejména čas příletu do cílového místa určení, nikoli pouze čas odletu. Zmíněná judikatura vychází z předpokladu, že relevantní újma spočívá ve ztrátě času cestujícího. U navazujících letů je podstatné dosažení konečné destinace v rámci jedné rezervace, neboť cestující kupuje přepravu jako celek. Pokud například cestující v důsledku zpoždění jednoho letu, byť by bylo jeho zpoždění kratší, zmešká navazující let a dorazí do konečného cíle o tři nebo více hodin později, může být splněn předpoklad nároku na paušální náhradu, ledaže dopravce prokáže mimořádné okolnosti a přijetí všech přiměřených opatření na své straně.

Výklad pojmu mimořádné okolnosti je jednou ze sporných otázek spojených s kompenzacemi v letecké dopravě. Nařízení č. 261/2004 v bodu 14 své preambule jako příklady zmiňuje politickou nestabilitu, povětrnostní podmínky neslučitelné s uskutečněním dotčeného letu, bezpečnostní rizika, neočekávané nedostatky letové bezpečnosti a stávky postihující provoz dopravce. Nejde však o vyčerpávající výčet, takovými mimořádnými okolnostmi mohou být samozřejmě i okolnosti další, v preambuli nezmíněné. Na druhou stranu ovšem v preambuli nejde o výčet okolností, jež by leteckého dopravce zprostily odpovědnosti automaticky, bez dalšího. K tomu musí dopravce v každém konkrétním případě prokázat nejen existenci takové okolnosti, ale také její příčinnou souvislost se zrušením nebo významným zpožděním letu a skutečnost, že následkům nebylo možné zabránit ani přijetím všech přiměřených opatření.

V svém rozsudku ze dne 22. 12. 2008 ve věci C-549/07 Hermann proti Alitalia - Linee Aeree Italiane SpA Soudní dvůr uplatnil přísné pojetí režimu mimořádných okolností u technických závad. Uvedl totiž, že technická závada na letadle, která má za následek zrušení letu, nespadá pod pojem “mimořádné okolnosti” ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004, s výjimkou situace, kdy je daná závada způsobena událostmi, které svou povahou či původem nejsou vlastní běžnému výkonu činnosti dotčeného leteckého dopravce a vymykají se jeho účinné kontrole. Pokračoval také, že skutečnost, že letecký dopravce dodržel minimální pravidla údržby letadla, sama o sobě nepostačuje k prokázání, že daný dopravce přijal “všechna přiměřená opatření” ve smyslu čl. 5 odst. 3 uvedeného nařízení, a tudíž k tomu, aby byl uvedený dopravce osvobozen od povinnosti paušalizované náhrady škody stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. c/ a čl. 7 odst. 1 uvedeného nařízení.

Z toho lze uzavřít, že běžné technické poruchy zjištěné při provozu nebo údržbě letadla zpravidla nepředstavují mimořádné okolnosti znamenající liberační důvod, neboť údržba a opravy letecké techniky jsou leteckému dopravci v rámci běžného výkonu jeho činnosti vlastní. Jinak by mohla být posouzena například skrytá výrobní vada odhalená výrobcem nebo příslušným orgánem, případně poškození letadla sabotáží či terorismem. Samotné dodržení minimálních vyžadovaných pravidel vztahujících se k údržbě letecké techniky ovšem nemusí (a zpravidla ani nebude) k prokázání, že dopravce přijal veškerá přiměřená opatření, postačovat. Dopravce by patrně musel prokázat, že ani při nasazení veškerých dostupných personálních kapacit a hmotných a finančních prostředků, které by bylo lze spravedlivě požadovat, by nebylo možné zrušení nebo zpoždění letu z důvodu technické závady na letadle zabránit.

V rozsudku ze dne 4. 5. 2017 ve věci C-315/15 Pešková a Peška proti Travel Service a.s. Soudní dvůr posuzoval vliv střetu letadla s ptákem. Takový střet byl jako mimořádná okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 obecně kvalifikován. Soud ovšem dodal, že zrušení nebo významné zpoždění letu není způsobeno mimořádnými okolnostmi, pokud je toto zrušení nebo zpoždění následkem toho, že letecký dopravce využil odborníka dle vlastního výběru, aby znovu provedl bezpečnostní kontrolu, kterou si vyžádal střet letounu s ptákem, poté, co již tuto kontrolu provedl odborník oprávněný na základě použitelných předpisů.

Přiměřená opatření, která je letecký dopravce povinen provést, aby snížil riziko střetu letounu s ptákem, nebo mu dokonce zabránil, a zprostil se tak povinnosti poskytnout cestujícím náhradu škody podle čl. 7 uvedeného nařízení, zahrnují, jak také soud vysvětlil, použití opatření preventivní kontroly výskytu uvedených ptáků za podmínky, že daný letecký dopravce může zejména po stránce technické a administrativní takováto opatření skutečně přijmout, že tato opatření jej nenutí podstoupit neúnosné oběti s ohledem na kapacity jeho podniku a že uvedený dopravce prokázal, že zmíněná opatření byla skutečně přijata ve vztahu k letu, který byl střetem s ptákem dotčen. Uzavřel pak, že v případě zpoždění letu na příletu o tři hodiny nebo více, jež je způsobeno nejen mimořádnou okolností, které nebylo možné zabránit pomocí opatření přiměřených situaci a ve vztahu k níž letecký dopravce přijal veškerá přiměřená opatření s cílem čelit jejím následkům, ale i jinou okolností nespadající do této kategorie, musí být za účelem posouzení, zda za zpoždění tohoto letu na příletu musí být poskytnuta náhrada škody podle čl. 7 uvedeného nařízení, zpoždění způsobené prvně zmíněnou okolností odečteno od celkové doby zpoždění daného letu na příletu.

Ani v případě střetu letounu s ptákem tedy nejde o úplné a automatické zproštění odpovědnosti leteckého dopravce. Pokud je pak zpoždění způsobeno kombinací mimořádné okolnosti a okolnosti, která mimořádná není, je pak pro potřeby vyhodnocení existence nároku cestujícího třeba od celkového zpoždění odečíst tu část, která na mimořádnou okolnost skutečně připadá.

Česká vnitrostátní právní úprava

Související česká vnitrostátní právní úprava je obsažena především v zákoně č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „zákon o civilním letectví“). Dle jeho § 3 odst. 7 Úřad pro civilní letectví dohlíží také na plnění povinností leteckého dopravce týkajících se náhrad a pomoci cestujícím v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu podle nařízení č. 261/2004 a vyřizuje stížnosti na porušování těchto povinností. Totéž je vyjádřeno rovněž v § 89 odst. 1 písm. d/ zákona o civilním letectví vymezujícím pravomoci Úřadu pro civilní letectví.

Zákon o civilním letectví zároveň definuje skutkové podstaty se zákonem upravenými právními vztahy souvisejících přestupků a mezi nimi také přestupků právnických a podnikajících fyzických osob na úseku ochrany práv cestujících v rámci provozování obchodní letecké dopravy. Podle § 93c odst. 3 se právnická i podnikající fyzická osoba dopustí přestupku také jestliže v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím náhrady a pomoc cestujícím v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu (nařízení č. 261/2004) jako letecký dopravce nesplní informační povinnost, nezajistí přesměrování letu nebo neproplatí výdaje s tím spojené, nezajistí péči nebo neuhradí škodu vzniklou v souvislosti s odepřením nástupu na palubu letadla, zrušením či zpožděním letu. Za zmíněná porušení může být dle § 93c odst. 4 zákona o civilním letectví uložena pokuta v rozmezí od 50 000 Kč do 1 000 000 Kč. Uložení této veřejnoprávní sankce samozřejmě nijak nevylučuje individuální soukromoprávní nároky postiženého cestujícího, jde o nástroj dohledu a vynucování povinností dopravců.

Uplatňování soukromoprávních nároků se řídí českými právními předpisy, pokud je dána pravomoc a příslušnost českých orgánů. Občanský zákoník stanoví obecnou tříletou promlčecí lhůtu a pravidlo, že u práva vymahatelného u orgánu veřejné moci počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, přičemž může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (§ 619 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále také jako „občanský zákoník“). Prakticky to znamená, že cestující by neměl s uplatněním svého nároku otálet. Stejně tak by si měl k prokázání svého nároku uchovat relevantní doklady jako např. letenku, palubní vstupenku, potvrzení rezervace, komunikaci s dopravcem, potvrzení o skutečném čase příletu a účtenky za náklady, které vynaložil v důsledku neposkytnutí péče dopravcem.

U zájezdu je významný rovněž § 2544a občanského zákoníku, podle něhož právem zákazníka na náhradu škody a na poskytnutí slevy nejsou dotčena jeho práva jako cestujícího podle přímo použitelných předpisů Evropské unie (kam se řadí rovněž nařízení č. 261/2004) a podle mezinárodních úmluv; náhrada škody nebo sleva poskytnutá zákazníkovi pořadatelem ze smlouvy a náhrada škody nebo sleva podle přímo použitelných předpisů Evropské unie a podle mezinárodních smluv se navzájem odečítají. Práva zákazníka (v rámci smlouvy o zájezdu) na náhradu škody a slevu ze smlouvy o zájezdu tedy nejsou dotčena jeho právy jako cestujícího podle nařízení č. 264/2004, avšak náhrady a slevy poskytnuté z obou titulů se navzájem odečítají.

Shrnutí

V aktuálním režimu odškodňování cestujících leteckými dopravci za zrušené a zpožděné lety lze vysledovat dvojici trendů. Cestující nemá nést bez relevantní kompenzace neblahé následky, ve které zpoždění či zrušení letu, jež nemohl nijak ovlivnit, vyústilo, zatímco dopravce nemá být paušálně sankcionován za události, které se objektivně vymykají jeho kontrole a jimž nemohl zabránit.

Rozlišováno je mezi samotnou péčí o cestujícího, která má být poskytnuta bezprostředně (včetně případného přesměrování letu), a následně poskytnutými finančními náhradami, jež jsou závislé například na délce zpoždění a letu či případných mimořádných okolnostech. Pro cestujícího je klíčové uplatnit nárok včas a dostatečně konkrétně, stejně tak jako zaznamenávat a posléze doložit veškeré relevantní skutečnosti včetně reálného průběhu cesty.