Novela občanského zákoníku má umožnit rychlejší rozvody a méně sporů o děti

Změny se dotknou řady rodin, protože v České republice registrujeme ročně přibližně 20 000 rozvodů a rozvodem končí zhruba 40 % manželství.

Novela ruší dosavadní rozlišování forem péče o dítě na výlučnou, střídavou a společnou. Na základě judikatury Ústavního soudu stanoví, že dítě má nárok na rovnocennou péči obou rodičů a rodiče nárok na rovnocenné postavení. Vychází z toho, že právem rodičů je pečovat o dítě a podílet se na jeho výchově v zásadě stejnou měrou. „Předchozí právní úprava, kdy se rodiče často přeli o formu péče o děti, často vedla k prohlubování konfliktů mezi rodiči a prodlužovala rozvodové řízení,“ uvádí advokátka Pavlína Vondráčková ze společnosti RÖDL. „Novela proto klade důraz na rovnocenné postavení rodičů v péči o dítě, přičemž jakékoli případné odchylky od tohoto principu musí být soudem řádně odůvodněny.“

Další významnou změnou je postup při tzv. smluveném rozvodu manželství. „V případě, že se manželé na rozvodu a péči o děti dohodnou,“ vysvětluje Pavlína Vondráčková, „dojde s výjimkou zákonem vymezených případů ke sloučení rozvodového a opatrovnického řízení a soud rozhodne o rozvodu i úpravě poměrů nezletilých dětí v jediném řízení bez zbytečných průtahů a opakovaných jednání.“ Při tzv. smluveném rozvodu odpadá splnění podmínky, že manželé spolu více než šest měsíců nežijí, zachován nicméně zůstává požadavek, aby manželství trvalo před rozvodem alespoň jeden rok. Soudní poplatek za podání návrhu činí u smluvního rozvodu 2 000 Kč, zatímco u ostatních 5 000 Kč.

Dohodnou-li se rodiče, soud stanoví, že dítě zůstane v péči obou, aniž by určoval rozsah péče každého z nich. Rozsah určí pouze v případě sporu, kdy bude rozhodovat o tom, kolik času dítě u každého z rodičů stráví. Je-li to v zájmu dítěte, stanoví soud i podmínky, jako je místo péče nebo osoby, které mohou být styku s dítětem přítomny. Nežijí-li rodiče spolu (bez ohledu na to, zda se již rozvedli nebo rozešli), je rodič povinen dítě na péči druhého rodiče připravit, tuto péči umožnit a s druhým rodičem spolupracovat. Brání-li bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči v péči o dítě, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o úpravě poměrů. Pokud některý z rodičů ohrožuje v rámci péče citový nebo psychický vývoj dítěte, může soud rozhodnout i o pozastavení rodičovské odpovědnosti. Novela také výslovně zakazuje fyzické trestání dětí, působení duševního strádání či jiná ponižující opatření.

„Vítané je v novele posílení mediační úlohy soudů,“ dodává Pavlína Vondráčková z RÖDL. „Smírnému řešení sporů by mělo napomoci, když soudce s oběma rodiči věc ještě před řízením probere, seznámí je s platnou právní úpravou a judikaturou a sdělí jim předběžný právní názor. Rodičům přitom může doporučit a v některých případech nařídit využití odborného poradenství, účast na mediaci nebo na rodinné terapii.“

Soudy již nebudou zkoumat příčiny rozvratu manželství, což v minulosti často vedlo k vyhroceným sporům s řadou negativních dopadů na děti. Příčiny rozvratu manželství nebudou zkoumány ani tehdy, pokud se manželé na péči o děti a vypořádání majetku neshodnou. Výjimku tvoří případy, kdy bude jeden z manželů trvat na tom, aby byl návrh na rozvod manželství zamítnut. Přitom bude muset prokázat, že se na rozvratu manželství nepodílel a rozvodem by mu byla způsobena zvlášť závažná újma.

S cílem zrychlit řízení a zredukovat administrativu již nebude kolizní opatrovník ustanovován automaticky, ale bude účastníkem řízení pouze tehdy, dojde-li ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem. Odpadá tak jeden ze zbytečných procesních kroků, které řízení prodlužovaly a byly jedním z nejčastějších příčin průtahů. Dosavadní předběžná opatření byla v zájmu lepšího uplatnění práv dítěte nahrazena tzv. prozatímními rozhodnutími, o kterých musí soud rozhodnout bez zbytečného odkladu a nejpozději do tří měsíců. Soudy navíc získaly pravomoc zjevně bezdůvodné návrhy některého z rodičů bez dalšího projednávání odmítnout.

Při stanovení výše výživného budou soudy zohledňovat předvídatelné budoucí potřeby dítěte i výdělečný potenciál povinného rodiče s přihlédnutím k jeho kvalifikaci, zdraví a situaci na trhu práce. Odůvodněné potřeby dítěte budou soudy posuzovat podle schopností, možností i majetkových poměrů povinného rodiče a podle tabulky výživného, zohledňující věk a životní etapy dítěte. V zásadě přitom platí, že životní úroveň dítěte by měla být shodná se životní úrovní rodičů. Přelomovou novinkou je možnost postoupit za zákonem stanovených podmínek pohledávku na dlužném výživném třetí osobě, což by mělo rozšířit možnosti jejího účinnějšího vymáhání. Postoupit bude možné splatnou, nikoli budoucí pohledávku, přičemž zákonodárci si od nové právní úpravy slibují, že zlepší právní postavení zejména zletilých osob odkázaných na výživu rodičů, které by jinak nebyly například z morálních důvodů schopné vést vůči povinnému rodiči exekuci.

Nedodržuje-li některý z rodičů rozhodnutí soudu, je možné ho vymáhat prostřednictvím nařízení výkonu rozhodnutí. Soud musí o nařízení rozhodnout bezodkladně, i bez ústního projednávání a nejpozději do dvou měsíců. Novela stanoví také nové sankce pro rodiče, kteří by soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu porušovali. Soud může v takovém případě nařídit vedle finanční pokuty ve prospěch oprávněného rodiče náhradní péči nebo náhradu za zmařený styk s dítětem.

„Novela směřuje k tomu, aby rodinné spory netrvaly jako v minulosti roky a aby v nich soudy zasahovaly rychle, předvídatelně a srozumitelně, v zájmu dětí a s důrazem na dohodu rodičů,“ uzavírá advokátka Pavlína Vondráčková z poradenské kanceláře RÖDL.