Neoprávněné užívání fotografických děl v online prostředí

Autorské právo v prostředí internetu je plné otázek se složitým řešením, což vnáší nejistotu do řad provozovatelů internetových stránek na jedné straně, ale i do řad autorů na straně druhé. Provozovatelé internetových stránek by pak měli být zvláště pozorní, neboť i přes to, že si stránky nechávají spravovat třetí osobou, nadále trvá jejich právní odpovědnost za neoprávněné užití autorského díla. Jedním z nejčastěji užívaných děl v prostředí internetu, k němuž se váže řada problémů, je dílo fotografické.

Obecně vzato mohou provozovatelé internetových stránek umísťovat na své stránky fotografie, k nimž mají licenci od autora, nebo se jedná o volná nechráněná díla. Otázka samotného umístění fotografií na internetových stránkách je pak řešena celou řadou způsobů. Umístěním fotografie se provozovatel internetových stránek zpravidla dopouští užití autorského díla, a to tzv. sdělováním veřejnosti. Nicméně jedním z technických způsobů umístění fotografií na internetových stránkách je i tzv. inline linking nebo framing. Tyto případy můžeme laicky vysvětlit tak, že se fotografie zobrazuje na stránce určitého provozovatele webových stránek A (dále jako provozovatel A), ale ve skutečnosti je uložena na jiné stránce provozovatele webových stránek B (dále jako provozovatel B). Klíčovou otázkou je, zda uvedený framing nebo inline linking vůbec představuje užití autorského díla ve smyslu autorského zákona, nebo ne. Tato otázka nabývá na významu v případě, že provozovatel A nemá k užití fotografie platnou licenci, neboť na odpovědi je závislá provozovatelova odpovědnost.

Uvedenou otázkou se v poslední době zabýval Soudní dvůr EU. Soudní dvůr se ve vztahu k framingu, vyjádřil tak, že při nesplnění dodatečných podmínek se nejedná o sdělování veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice č. 2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti. Konkrétně Soudní dvůr uvedl, že by se mohlo jednat o sdělování veřejnosti, pouze pokud by došlo ke sdělování díla nové veřejnosti a zároveň došlo ke sdělení díla za použití specifické technologie, která se liší od technologie původního sdělování.[1] Přičemž, pokud je autorské dílo umístěno na webové stránce, která je volně přístupná, je v podstatě vyloučeno sdělování díla nové veřejnosti. V případech, kdy se nejedná o sdělování veřejnosti ve smyslu směrnice je pak v podstatě vyloučena odpovědnost provozovatele A za neoprávněné užití, neboť se užití autorského díla v právním smyslu vůbec nedopustil.

Domnívám se, že uvedená judikatura se dá analogicky uplatnit na veškeré případy zobrazování fotografií založené na stejném principu, bez ohledu na konkrétní technický způsob provedení, tj. framing, inline-linking atd. Uvedené však nic nemění na odpovědnosti provozovatele B za případné neoprávněné užití autorského díla, proto důrazně doporučuji užívat pro internetové stránky pouze fotografie, k nimž držíte potřebná licenční oprávnění.

Jak již bylo zmíněno výše, odpovědným subjektem je na prvním místě vždy provozovatel internetových stránek, nikoliv jejich tvůrce. Rovněž tvůrcům internetových stránek může následně hrozit postih v důsledku odpovědnosti za způsobenou škodu provozovateli. Důrazně tak doporučuji nepodceňovat v oblasti tvorby a provozu internetových stránek rovněž právní otázku, ušetříte si tak budoucí náklady i možné spory.