Evropské dědické osvědčení

Evropské dědické osvědčení (dále jen „osvědčení“) je relativně nový právní institut zavedený Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 04. 07. 2012, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení (dále jen „nařízení“).

Ve stručnosti se jedná o veřejnou listinu použitelnou na území všech členských států EU, kterou mohou dědici, odkazovníci, vykonavatelé závěti nebo správci pozůstalosti prokazovat své postavení v rámci dědického řízení k výkonu práv či pravomocí s tím spojených. Osvědčení by mělo být, mimo jiné, platným dokumentem k provedení zápisu majetku do příslušných rejstříků členských států (například do obchodních rejstříků či do rejstříků nemovitostí).

Přestože nařízení nabylo účinnosti již v roce 2012 a jeho ustanovení (jakožto přímo použitelného předpisu Evropské unie) se bez dalšího uplatní na veškerá dědická řízení osob, které zemřely 17. 08. 2015 a později, tak institut osvědčení nebyl doposud v českém právním řádu nijak upraven. Tento problém vyřešila až novela zákona o zvláštních řízeních soudních (zákon č. 161/2016 Sb.), která nabyla účinnosti dne 07. 06. 2016.

Tato novela určuje, že osvědčení vydává na žádost a za podmínek stanovených nařízením soud místně příslušný pro projednání dědického řízení, přičemž až do skončení dědického řízení tak činí jménem soudu notář jako soudní komisař. Platnost osvědčení je zpravidla 6 měsíců a lze ji prodloužit.

Oprávněným osobám tak již nic nebrání v užívání tohoto nového institutu. Osvědčení by těmto osobám, zejména pak dědicům, mělo usnadnit disponování s majetkem z pozůstalosti, který se nachází v zahraničí na území členských států EU, resp. s prokazováním oprávnění k takové dispozici.

Zdroj: BNT journal

Kontakt na autora: jakub.kasl@bnt.eu