Evropské dědické osvědčení
Evropské dědické osvědčení, nový institut evropského dědického práva, bylo se zpožděním zakotveno do českého právního řádu.
Evropské dědické osvědčení (dále jen „osvědčení“) je relativně nový právní institut zavedený Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 04. 07. 2012, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení (dále jen „nařízení“).
Ve stručnosti se jedná o veřejnou listinu použitelnou na území všech členských států EU, kterou mohou dědici, odkazovníci, vykonavatelé závěti nebo správci pozůstalosti prokazovat své postavení v rámci dědického řízení k výkonu práv či pravomocí s tím spojených. Osvědčení by mělo být, mimo jiné, platným dokumentem k provedení zápisu majetku do příslušných rejstříků členských států (například do obchodních rejstříků či do rejstříků nemovitostí).
Přestože nařízení nabylo účinnosti již v roce 2012 a jeho ustanovení (jakožto přímo použitelného předpisu Evropské unie) se bez dalšího uplatní na veškerá dědická řízení osob, které zemřely 17. 08. 2015 a později, tak institut osvědčení nebyl doposud v českém právním řádu nijak upraven. Tento problém vyřešila až novela zákona o zvláštních řízeních soudních (zákon č. 161/2016 Sb.), která nabyla účinnosti dne 07. 06. 2016.
Tato novela určuje, že osvědčení vydává na žádost a za podmínek stanovených nařízením soud místně příslušný pro projednání dědického řízení, přičemž až do skončení dědického řízení tak činí jménem soudu notář jako soudní komisař. Platnost osvědčení je zpravidla 6 měsíců a lze ji prodloužit.
Oprávněným osobám tak již nic nebrání v užívání tohoto nového institutu. Osvědčení by těmto osobám, zejména pak dědicům, mělo usnadnit disponování s majetkem z pozůstalosti, který se nachází v zahraničí na území členských států EU, resp. s prokazováním oprávnění k takové dispozici.
Zdroj: BNT journal
Kontakt na autora: jakub.kasl@bnt.eu
Další články
Jedna káva, čtyři hodiny u stolu: Právní hranice pobytu hosta v kavárně
Host si objedná espresso, otevře notebook a začne studovat. Po dvou hodinách jej obsluha požádá o další objednávku, jinak má uvolnit stůl. O časovém omezení předtím nepadlo slovo. Host poukazuje na zaplacenou kávu, provozovatel na obsazené místo. Právní řešení závisí především na tom, jaké plnění si strany sjednaly a zda je další pobyt ještě jeho součástí.
Je třeba v kupní smlouvě o převodu nemovitosti určit kupní cenu?
NS potvrdil, že stanovení výše kupní ceny není podstatnou náležitostí kupní smlouvy. I při koupi nemovitosti mohou strany projevit vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny.
Google dostal pokutu 403 milionů eur za zpracování lokalizačních údajů
Pokuta 403 milionů eur pro Google ukazuje význam transparentnosti, zákonnosti a odpovědnosti při zpracování lokalizačních údajů podle GDPR.
Automatická prolongace nájmu bytu a spolubydlící bez souhlasu pronajímatele: dvě rizika, která se snadno sejdou
Nájemní smlouva na dobu určitou dává pronajímateli zdánlivě jednoduchou jistotu: zná datum, ke kterému má nájem skončit, a před jeho uplynutím se může rozhodnout, zda chce ve vztahu s nájemcem pokračovat. V praxi ale tuto kontrolu snadno oslabí dvě věci.
Od objednávky k odstoupení: tlačítková novela jako další krok k reálné ochraně spotřebitele
Od 1. ledna 2027 čeká tuzemské internetové obchodování další významná změna. Spotřebitel, který uzavřel smlouvu prostřednictvím online rozhraní a má právo od ní odstoupit, musí mít nově možnost učinit tak rovněž prostřednictvím snadno dostupného a jednoznačně označeného tlačítka či obdobného ovládacího prvku.




