BITCOIN, další virtuální měny a dědění

Virtuální měny mají řadu aspektů, ne na všechny může běžný uživatel dohlédnout. Určité výhody se za jistých okolností mohou proměnit i v nevýhody, často dočista mimo vůli dotčené osoby.

Digitální měny stojí stále tak trochu vně systém, což mnoho lidí velmi dovedně využívá. Na kryptoměnu například nedosáhne exekutor, soud či manžel/ka při rozvodu. Soudní rozhodnutí ani jiný projev státních orgánů je v tomto ohledu nic nemohoucí. Kdo nemá přístupové klíče, k majetku na účtu virtuálních měn se nedostane. Neexistuje žádná autorita, která by tyto prostředky dokázala získat, pokud nemá dané přístupové klíče.

To se v leckterých případech může zdát jako výhoda, avšak od specifického okamžiku se může naskytnout problém. Taková potíž se dá objevit například v případě dědění.

Každý z nás vnímá obecný, mnoha lety prověřený a zažitý systém dědického řízení. Jeho podstatou je stav, kdy notář v rámci zjišťování majetku zemřelého obešle příslušné registry, ať už se jedná o nemovitosti, auta nebo bankovní účty, a s pomocí pozůstalých je tak schopen relativně přesně identifikovat majetek zemřelého, následně pak disponuje dostatečnou pravomocí k tomu, aby se tento majetek bezpečně dostal k oprávněným dědicům. K tomu, aby proběhlo řádné dědické řízení, není třeba žádná aktivita zůstavitele.

To pochopitelně neplatí v případě dědění virtuálních měn, kdy na tuto skutečnost v rámci celého procesu nejeden zapomene. Notář nedisponuje prostředky k tomu, aby zjistil, zdali dotčená osoba vlastní digitální měnu, a rozpoznal stav majetku na účtu virtuálních měn. Notář zejména postrádá prostředky a pravomoce k tomu, aby zajistil transfer hodnot na účtu kryptoměny k rukám oprávněných dědiců. Pakliže tedy vlastník virtuální měny tuto věc neřeší v průběhu svého života, s největší pravděpodobností se k hodnotám na účtu digitálních měn po zůstaviteli již nikdo nikdy nedostane.

Jak lze tento stav řešit?

Poněkud jednodušší situace nastává, pokud někdo obchoduje s virtuálními měnami přes různé burzy, neboť řada těchto burz fakticky funguje jako banka. Burza je povinna notáři sdělit stav účtu virtuálních měn a jiného majetku, který má ve správě, a provést případné transfery dle výstupů z dědického řízení. Toto snadné řešení ovšem není zcela běžné.

Většina majitelů virtuálních měn (alespoň dle našich zkušeností) je současně jejich přímým držitelem a uživatelem. V případě, že chtějí ovlivnit, co se stane s majetkem na účtu virtuálních měn po jejich úmrtí, mají v principu dvě možnosti:

1. Sdílení příslušných klíčů s více osobami například v rámci rodiny, podobně jako řada lidí sdílí přístupy k bankovním účtům. Výhoda řešení spočívá v tom, že hodnoty na účtu kryptoměny nezaniknou, i po úmrtí dotčené osoby jsou dále běžně k dispozici, jinak řečeno virtuální peněženka úmrtí ani nezaznamená. Pomineme-li rizika vyplývající ze sdílení účtu více osobami, mohou být rizikem spory mezi dědici, resp. nedědici, zejména za situace, kdy není jasné, kdo byl majitelem hodnot na účtu virtuálních měn a jaké kdo má podíly. Platí, že ten, kdo s účtem disponuje, nemusí být současně vlastníkem hodnot na účtu a oprávněným dědicem. Bohužel známe to ze své praxe – podobné spory v rodině dokážou vytvořit „zlou krev“ i po několik generací. Optimálním řešením by v tomto případě byla kombinace sdíleného přístupu například v rámci rodiny a závěť či obdobný odkaz, kde by zůstavitel určil, jak se s dotčenými hodnotami na účtu digitálních měn naloží. Toto řešení je ale založeno na „gentlemanství“ zúčastněných stran, zejména osoby, která má k digitální peněžence přístup a fakticky musí ze své vůle provést případné rozdělení prostředků dle formálního či neformální odkazu.
2. Jestliže výše popsané řešení není možné, jako další alternativa se nabízí využití specializovaných komerčních služeb. Podstata navrhovaných řešení je uzavření smlouvy s poskytovatelem služby. Obsahem smlouvy je obvykle ujednání o tom, že poskytovateli služby bude nasdílen přístup k virtuální peněžence. Poskytovatel klíč bude držet formou úschovy a vydá jej pouze určené osobě, například osobě určené jako oprávněný dědic v rozhodnutí o dědictví. Smluvní volnost je zde poměrně široká, stav lze modifikovat dle představ smluvních stran. Vlastník virtuální peněženky – zůstavitel – však nesmí opomenou sdělit dědicům, ať už v závěti či odkazu, že vlastní virtuální měny a na koho se (v případě úmrtí) obrátit. Pozornost je pak třeba věnovat prověření poskytovatele služby a obsahu smluvních ujednání.

Závěrem je třeba doplnit, že současný stav je poměrně dynamický. Jak samotné vlády států, tak i samotní uživatelé iniciují změny, přičemž se snaží o zajištění bezpečí a komfortu. Jedná se o nesporně zajímavou oblast právní vědy.