Závaznost soudních rozhodnutí – judikatura Evropského soudu pro lidská práva a judikatura Soudního dvora EU
V červnu 2017 hostilo Brno zcela výjimečnou akci evropského rozměru. Na půdě Nejvyššího soudu České republiky se za účasti předsedů nejvyšších a ústavních soudů zemí Rady EU odehrálo setkání předsedů ESLP a SDEU.
Hlavním tématem třídenní konference byla především samotná závaznost rozhodnutí Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva. Mezi oběma evropskými soudu existuje nejméně od roku 2009[1] a následně od prosince 2014, kdy Soudní dvůr EU vydal svůj posudek 2/13 neslučitelnosti návrhu dohody o přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod se zákládajícími smlouvami EU[2], tj. Smlouvou o EU a Smlouvou o fungování EU, společný jmenovatel, kterým není nic menšího než rozhodování o ochraně lidských práv ve sjednocené Evropě. Jedním z cílů konference byla věcná, provokativní a kritická analýza současných trendů evropské justice, jak je uvedené v lákavém webu konference[3].
Tenkou červenou linií pak bezpochyby zůstalo i hledání funkčního dialogu mezi oběma evropskými soudy, který byl poněkud zmražen právě posudkem Soudního dvora 2/2013. Otázka závaznosti rozhodnutí zmiňovaných soudů tak nezůstala jen v rovině čisté závaznosti a jejich následné vykonatelnosti, ale rezonovala i v souvislostech přednosti jednoho z nich dvou v případě, že bude rozhodováno o lidských právech. Gentlemanská dohoda mezi oběma soudy prozatím předvídá lidskoprávní nadřazenost judikatury ESLP nejen proto, že na ni SDEU ve své judikatuře dotýkající se lidských práv odkazuje, ale nadále díky prozatím neatakovanému rozhodnutí ESLP ve věci Bosphorus[4]. V tomto rozsudku ESLP uvedl, že státy Evropské úmluvy o ochraně lidských práv („Úmluva“) odpovídají za slučitelnost opatření přijatých na základě svých mezinárodních závazků s Úmluvou. Závazek přijatý v souvislosti s členstvím v mezinárodní organizaci je oprávněný potud, pokud i tato mezinárodní organizace (rozumějme Evropská unie) má ekvivalentní ochranu práv jako je ochrana dle Úmluvy, a tato skutečnost může být přezkoumána Evropským soudem pro lidská práva.
Konference se konala v rámci předsednictví České republiky ve Výboru ministrů Rady Evropy.
[1] Přijetí a platnost Lisabonské smlouvy.
[2] SDEU návrh shledal neslučitelný s primárním právem EU.
[3] http://conference2017.supremecourt.cz/
[4] Bosphorus Hava Yolları Turizm ve Ticaret Anonim Şirketi v. Ireland [GC], rozsudek velkého senátu z 30. června 2005, sp. zn. 45036/98
Další články
Rozhodují soudci politicky?
Jsou soudci pouhými neosobními vykonavateli zákonů, nebo svým rozhodováním formují společnost a prosazují vlastní hodnoty? Do jaké míry do soudcovského rozhodování vstupují mimoprávní vlivy a proč s rostoucí instancí soudu sílí i politický rozměr jeho verdiktů?
Zjišťování nemoci z povolání soudem
Článek zkoumá, zda a za jakých podmínek může civilní soud uznat nemoc z povolání bez lékařského posudku střediska nemocí z povolání a zda soud může uznat vznik nemoci z povolání bez ověření výskytu nemoci z povolání ze strany orgánu veřejného zdraví. Za tím účelem se analyzuje legislativní vymezení nemoci z povolání a proces vedoucí ke zjištění nemoci z povolání, a to včetně relevantní judikatury vyšších i nižších soudů.
Firma na prodej: Které právní nedostatky je vhodné odstranit dříve, než se objeví první zájemce
Vlastník se rozhodne firmu prodat, sestaví tým poradců a teprve pak zjistí, že společenská smlouva podmiňuje převod podílu souhlasem valné hromady, který mu nikdo dát nemusí. Předprodejní příprava proto nespočívá jen v úklidu dokumentace. Jejím cílem je odlišit vady právně bránící převodu od překážek dokončení transakce a rizik, která se promítnou především do ceny.
Je finanční arbitr „soudem“ podle nařízení Brusel I bis? Komparativní pohled na autonomní pojem soudu v evropském procesním právu
Lze českého finančního arbitra považovat za „soud“ podle nařízení Brusel I bis a vydávat jeho prostřednictvím evropská osvědčení pro přeshraniční výkon rozhodnutí?
Mlčení není odmítnutí: K prekluzi informačního práva společníka
Právo společníka společnosti s ručením omezeným na informace patří mezi základní práva plynoucí z jeho účasti ve společnosti.



