Evropský soudní dvůr vydal v roce 2018 rozsudek ve věci C-249/17 Ryanair, podle kterého má daňový subjekt nárok na odpočet daně z přijatého plnění, na základě kterého jsou do budoucna plánovány příjmy (tedy odvádění daně), i když nakonec k těmto příjmům-zdanitelným plněním nedojde.
Podnik je povinen prokázat, že náklady měly přímou a bezprostřední souvislost s celkovou ekonomickou činností a tudíž jsou součástí režijních nákladů na tuto činnost.
Soud konstatoval, že podle směrnice EU je cílem systému odpočtů daně zbytečně daňový subjekt nezatěžovat. Společný systém DPH má také zajišťovat neutralitu zátěže všech ekonomických činností bez ohledu na jejich účel nebo výsledky, a to za podmínky, že uvedené činnosti podléhají dani.
Zásada daňové neutrality tedy vyžaduje, aby vynaložení prvních investičních nákladů za účelem podnikání bylo považováno za ekonomickou činnost. V případě, že by se považovala ekonomická činnost za zahájenou až v okamžiku, kdy vznikne zdanitelný příjem, bylo by to v rozporu se zásadou neutrality. Zásada neutrality musí být tedy zachována i v případě, kdy jednou vzniklý nárok na odpočet později nepovede k zamýšlené ekonomické činnosti a ke zdanitelným plněním.
Zdroj: bnt journal
Rozsudek C-249/17 Ryanair
Směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty
Diskuze k článku ()