Omezení vstupu do země a vycestování po ukončení nouzového stavu 18. května 2020
Ten, kdo si myslel, že se cestování z a do České republiky po ukončení nouzového stavu 18. května 2020 vrátí do zaběhlých kolejí, se mýlil. Kontroly na hranicích zůstávají v platnosti do 13. června 2020 a letecká, železniční a autobusová doprava je stále ještě pozastavena. Omezení vstupu do země a vycestování zůstává téměř beze změny v platnosti bez časového ohraničení, turisté mají nadále úplný zákaz vstupu. Vznikají tak právní otázky, i s ohledem na roli Ministerstva zdravotnictví.
Uzavření České republiky od poloviny března 2020 bylo v evropském měřítku velmi přísné. Hranice byly zcela uzavřeny, téměř úplně byla zastavena osobní letecká, železniční a autobusová doprava. Od poloviny března 2020 bylo dokonce zakázáno vycestovat českým občanům a občanům EU a třetích zemí s povolením k pobytu, tento zákaz byl však postupně zrušen. Ze vstupu do České republiky byli zcela vyloučeni turisté, což platí dosud a nadále, čeští občané a občané EU a třetích zemí museli, až na některé výjimky, předložit PCR test, který nesměl být starší než čtyři dny, a museli přicestování předem elektronicky oznámit. Tato pravidla platí v zásadě nadále, test má být předložen na formuláři v češtině/angličtině, výsledek testu nesmí být starší než čtyři (4) dny, kromě toho platí omezení pohybu nebo 14denní karanténa.
Skutečná omezení vstupu do země a vycestování, která krizový štáb vlády na základě Ústavního zákona o bezpečnosti České republiky v polovině března zavedl, zůstávají od 18. května 2020 prakticky beze změny, tak jak platí od začátku dubna 2020. I nadále platí, že při vjezdech do ČR k soudním jednáním, jednáním u státních orgánů, jednáním u notáře atd. do 24 h PCR-test není nutný. Cesty na obchodní jednání do 72 h jsou možné jen při předložení aktuálního negativního PCR-testu (viz náš předchozí publikovaný článek “Další změna pravidel pro cestování v době nouzového stavu”). Tato omezení nyní platí na základě nařízení Ministerstva zdravotnictví z 15. května 2020, označovaného jako „ochranné opatření“, které bylo vydáno ministrem zdravotnictví na základě § 68 a § 80 Zákona o ochraně veřejného zdraví (zákon č. 258/2000 Sb.), a to bez časového ohraničení. Po skončení nouzového stavu vyvolává však toto „ochranné opatření“ otázky, neboť Městský soud v Praze teprve 23. dubna 2020 ve velmi dobře odůvodněném rozsudku (č. j. 14 A 41/2020) zrušil k 27. dubnu 2020 z důvodu neústavnosti šest (6) rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví z března a dubna 2020 o omezeních maloobchodu, poskytování služeb a zákazu pohybu na území České republiky (rozhodnutí byla hned na to znovu schválena krizovým štábem). Městský soud v Praze v tomto abstraktním řízení o přezkumu norem dospěl jednak k závěru, že je pro toto řízení příslušný, ačkoliv se stejnými řízeními zabývají i jiné soudy, mj. Ústavní soud a Nejvyšší správní soud České republiky, a za druhé, že Ministerstvo zdravotnictví vůbec nemá pravomoc vydávat taková opatření. Podle Ústavního zákona o bezpečnosti České republiky a Krizového zákona (zákon č. 110/1998 Sb. a zákon č. 240/2000 Sb.) je k vydávání opatření oprávněna pouze vláda jako celek, a nikoliv jednotlivá ministerstva. Důvodem pro to je zásada dělby moci, která je v době nouzového stavu sice omezena, ale není pozastavena a také riziko, že budou oslabeny základy demokratického právního státu, pokud zákonodárnou činnost bude provádět nejen vláda, ale i jednotlivá ministerstva. Toto je podrobně a srozumitelně rozvedeno a odůvodněno. Městský soud upozorňuje také na to, že v rozporu s čl. 15 Evropské úmluvy o lidských právech nebyla omezení základních práv v důsledku opatření nouzového stavu oznámena Radě Evropy.
Nová omezení vstupu do země a vycestování obsahují téměř doslovně dosavadní úpravu, jsou však vydána pouze Ministerstvem zdravotnictví. Nejedná se přitom ani tak o „ochranné opatření“, ale spíše o abstraktní nařízení, tzn. ze strany Ministerstva zdravotnictví se jedná o podvod s označením. Pokud pravomoc Ministerstva zdravotnictví neexistovala v době nouzového stavu, je jeho pravomoc po ukončení nouzového stavu ještě spornější. Ministerstvo zdravotnictví odůvodňuje sice „ochranné opatření“ na čtyřech stranách, odůvodnění je však spíše sebechválou a konstruuje absurdní teze (bez opatření české vlády by se v České republice nakazily „miliony“, tzn. nejméně 20 % obyvatel!!), místo toho aby odpovídalo na otázku, zda § 68 odst. 1 a § 80 vůbec umožňují takováto dalekosáhlá ochranná opatření ministerstva, které 23. dubna 2020 u soudu utrpělo tvrdou porážku; odůvodněna není ani přiměřenost omezení vstupu do země a vycestování, ani otázka nutnosti časového ohraničení opatření.
Je třeba konstatovat, že hraniční kontroly byly dle Schengenského kodexu prodlouženy o další měsíc do poloviny června 2020, omezení vstupu do země a vycestování platí dále bez časového omezení. Kromě negativního korona testu se předpokládá také karanténa nebo omezení pohybu osob, které přicestovaly, protože test podle Ministerstva zdravotnictví není spolehlivý. Zvláště pro turisty a osoby, které nespadají pod výjimky, vztahující se na vstup a vycestování, tzn. nemají žádný „vážný důvod“ ke vstupu do země, avšak mohou předložit negativní test, se zdá být absolutní zákaz vstupu do země nepřiměřený, a to také z toho důvodu, že riziko infekce za hranicí České republiky není vyšší, v Evropě je nyní srovnatelné. Čeští hoteliéři a majitelé restaurací se navíc do odvolání musejí obejít bez zahraničních turistů a musejí v příštích měsících počítat s výrazným snížením obratů a škodami, které český stát nemá v úmyslu nahradit.
zdroj: bnt journal
Další články
Časová osa jako důkaz: když několik minut rozhoduje o trestní odpovědnosti
V některých trestních věcech nerozhoduje jen otázka, co se stalo. Stejně podstatné je, kdy se to stalo, kdy se změnil zdravotní stav poškozeného, kdy se obviněný o riziku dozvěděl, kdy mohl zavolat pomoc a kdy už byl následek neodvratitelný.
Trnitá cesta k nové justiční mapě
Debata o přeorganizování české justiční mapy se po letech relativního klidu opět vrací do centra pozornosti a staví před zákonodárce i samotné soudce otázku vhodné míry specializace a efektivity. Jaký byl historický vývoj územního uspořádání soudů od roku 1850? Jakou inspiraci lze čerpat ze zahraničních reforem a jaká jsou praktická, technologická, personální a politická rizika spojená s případnou redukcí soudních obvodů?
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: kontrola veřejnoprávních médií a úvahy de lege ferenda (II. část)
Má rozšíření kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu na Českou televizi a Český rozhlas posílit transparentnost, nebo jde o promyšlený politický nátlak na média veřejné služby? Zatímco ústavní novela po letech přešlapování míří do finále, chybějící metodika auditu i současné rušení koncesionářských poplatků vyvolávají ostré debaty o nezávislosti redakcí.
K duševní poruše, omezení svéprávnosti a neplatnosti právního jednání
Má skutečnost, že člověk trpí duševní poruchou, vliv na jeho možnost převádět platně svůj majetek? Nikoliv nutně, porucha sama o sobě neznamená ztrátu svéprávnosti ani neplatnost uzavřené smlouvy, například darovací či kupní.
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: ústavní postavení, limity a kontrolní praxe (I. část)
Nejvyšší kontrolní úřad představuje v českém ústavním systému klíčový diagnostický orgán, který efektivně odhaluje miliardová pochybení při správě státního majetku, avšak kvůli absenci exekutivních pravomocí nemá jak nápravu vynutit. Tento článek analyzuje ústavní zakotvení i systémové limity Úřadu a na konkrétních příkladech z oblasti armády či dopravní infrastruktury ukazuje, jak stát zjištěná pochybení opakovaně ignoruje.




