Náklady na reprezentaci

Zákon o daních z příjmů neposkytuje žádnou definici toho, co se rozumí náklady na reprezentaci. Poskytuje pouze demonstrativní výčet, že za náklady na reprezentaci se považují zejména náklady na pohoštění, občerstvení a dar.

Dle analýzy provedené autory článku má pojem reprezentace následující charakter:

• obecné zapůsobení na obchodního partnera (veřejnost), že se jedná o úspěšnou firmu,
• předvedení se v dobrém světle, budování dobrého jména,
• různá setkání na konci roku,
• oslavy u příležitosti založení,
• okázale důstojné vystupování na veřejnosti
• poukázání na takové vlastnosti firmy, jež jsou v obchodním světě obecně považovány za žádoucí a pozitivní, jako je solventnost, určitá velkorysost,
• další případná plnění, jež nejsou primárně nezbytná pro bezprostřední ekonomický chod podnikatele, který je vynakládá.

Praktickým problémem však bývá, že správci daně tyto náklady mnohdy vůbec detailně nezkoumají a jako nedaňové pod záminkou nákladů na reprezentaci doměřují různá školení, technické meetingy, setkání servisních pracovníků, jednání, porady apod. Mnohdy stačí, aby se i na jinak zcela pracovním jednání nabídl zaměstnanci doutník, a správce daně ihned veškeré náklady (např. včetně pronájmu prostor) považuje za nedaňový náklad.

Autorům článku je z vlastní zkušenosti znám případ sporu se správcem daně ohledně nákladů na setkání servisních pracovníků, který skončil až u Nejvyššího správního soudu. U daňového subjektu (české akciové společnosti) probíhala daňová kontrola, která se mj. zaměřila na náklady, které poplatník vynaložil na uspořádání setkání servisních pracovníků ze skupiny společností, jejíž byl poplatník součástí. Na tomto pracovním setkání bylo servisním pracovníkům vysvětlováno, jak správně servisovat a ošetřovat výrobky poplatníka tak, aby nedocházelo k defektům. Toto mělo jednoznačně pozitivní efekt na výnosy společnosti, jak ostatně uznal i soud. Problémem však pravděpodobně bylo, že večer si účastníci z celé Evropy dopřáli v omezené míře alkohol, resp. kuřivo, a z celé akce se pro správce daně okamžitě stala akce reprezentační.

Daňový subjekt se snažil docílit alespoň toho, aby správce daně posuzoval náklady vynaložené na předmětnou akci odděleně, tj. rozdělil je do jednotlivých kategorií – náklady na ubytování, večeři, catering, přepravu osob na místo konání a spojené služby (místní poplatek, parkovné apod.), a následně pečlivě posoudil jejich daňovou uznatelnost. Daňový subjekt nikdy netvrdil, že náklady na reprezentaci jsou daňově uznatelné, pouze tvrdil, že náklady, které jsou předmětem sporu, vůbec náklady na reprezentaci nejsou.

Ačkoliv nebyl v průběhu daňové kontroly správcem daně zpochybňován možný přínos akce, dle státní správy se nejednalo o případ, kdy školené osoby svými výkony přímo ovlivňovaly příjmy daňového subjektu. Na tomto místě autoři článku poznamenávají, že zákon o daních z příjmů v tomto případě vůbec přímou souvislost nepožaduje. K tomuto lze uvést modelový argument, že s touto logikou by bylo možné vyloučit např. mzdový náklad výzkumného pracovníka s tím, že nic nevynalezl, a nijak proto pozitivně neovlivnil příjmy společnosti. Přesto však tyto mzdové náklady jsou bez problémů akceptovány jako daňově uznatelné a navíc je možné je za splnění příslušných podmínek uplatnit podruhé v rámci odčitatelné položky z titulu výzkumu a vývoje.

S nejvyšší pravděpodobností však zvítězil zjednodušující pohled na věc. Správce daně a bohužel ani soud se analýzou vůbec nezabýval a veškeré náklady byly posouzeny jako náklady na reprezentaci bez hlubší analýzy.

Lze tak shrnout, že v současné době správci daně nejsou ochotni v těchto případech jít do hloubky a důkladně analyzovat podstatu akce. Existuje tak vysoké riziko, že související náklady skončí jako daňově neuznatelné.