Britský Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch banky, která odmítla plnit z akreditivů kvůli mezinárodním sankcím

Ve svém posledním příspěvku, který vyšel na tomto místě na podzim 2024, jsem se zabýval otázkou sjednávání sankčních klausulí v bankovních dokumentárních instrumentech a uvedl jsem příklad z praxe, kdy zahraniční soud rozhodoval o plnění, resp. o oprávněnosti odmítnout plnění bankou z důvodů odvolání se na sankční klausuli[1].

Tehdejší konečné rozhodnutí singapurských soudů nedalo za pravdu bance (JP Morgan Chase Bank) a s ohledem na široce formulovanou klausuli autoritativně potvrdilo, že banka neunesla své důkazní břemeno v tvrzení, že do transakce byl prokazatelně zapojen sankcionovaný subjekt (nebylo prokázáno, že vlastníky lodi zapojené do transakce byly sankcionované osoby).

Mé tehdejší úvahy, na které následně navázal další článek[2], se proto týkaly otázky, jak správně a z pohledu banky obhajitelně formulovat sankční klausuli do dokumentárního instrumentu, tedy zejména do bankovní záruky či akreditivu.

V rámci širší sankční problematiky, která se týká dokumentárních instrumentů, považuji dnes za vhodné zmínit nedávné rozhodnutí britského Nejvyššího soudu z března tohoto roku[3], které je svým způsobem přelomové a bylo řadou zahraničních advokátních kanceláří široce komentováno[4].

Byť jde, stejně jako v prvním citovaném rozhodnutí, o rozhodnutí zahraničního soudu, může mít dle mého názoru značný význam pro celou mezinárodní bankovní praxi v oblasti dokumentárních obchodů ve vztahu k mezinárodním sankcím. O co ve zkratce šlo:

UniCredit Bank proti Celestial Aviation Services Ltd.

Spor, resp. související spory, které lze zjednodušeně označit podle jedné z projednávaných věcí jako „UniCredit Bank proti Celestial Aviation Services Ltd.“, byly vedeny mezi jmenovanou bankou, která potvrdila 12 vystavených standby akreditivů, a irskými leasingovými společnostmi, které se domáhaly plnění z nich.

Akreditivy byly vystaveny v letech 2017–2020 ruskou Sberbank a následně potvrzeny UniCredit Bank GmbH, pobočkou v Londýně; potvrzující banka tím vstoupila do závazku tyto akreditivy při řádné prezentaci honorovat. Jmenované standby akreditivy zajišťovaly závazky z leasingových smluv na pronájmy letadel, které byly používány v Rusku. Po ruské agresi na Ukrajinu byly v březnu 2022 všechny leasingové smlouvy ukončeny.

S účinky od 1. března 2022 Velká Británie rozšířila režim protiruských sankcí. Pro popisovaný spor bylo klíčové ustanovení čl. 28 odst. 3 písm. c) britského sankčního nařízení vůči Rusku z roku 2019 („Nařízení“)[5]:

„(3) Žádná osoba nesmí přímo ani nepřímo poskytovat finanční služby nebo finanční prostředky v rámci nebo v souvislosti s ujednáním, jehož předmětem nebo účinkem je …

(c) přímé nebo nepřímé zpřístupnění zboží nebo technologií podléhajících omezením

(i) osobě spojené s Ruskem, nebo

(ii) pro použití v Rusku“.

Tento režim zakázal, dle právního názoru banky, provést platby na základě citovaných standby akreditivů souvisejících s pronájmem letadel ruským leteckým společnostem[6]. Plnění ze standby akreditivů bylo, dle názoru banky, možné pouze, pokud by banka získala příslušné licence, tedy povolení k výjimečnému plnění ve smyslu britských sankčních pravidel.

Dalším sankčním pravidlem, které dopadlo na situaci plnění z uplatněných standby akreditivů, které bylo předmětem posuzování ze strany britských soudů, a které bylo následně autoritativně vyloženo ze strany britského Nejvyššího soudu, byl § 44 zákona o sankcích a boji proti praní špinavých peněz („SAMLA“)[7], který poskytuje ochranu před občanskoprávní odpovědností za určité úkony provedené, resp. neprovedené za účelem dodržení sankcí.

V tomto případě soudního přezkumu přípustnosti plnění z akreditivů ale nebyly přezkoumávány sankční klausule, které by byly sjednány v akreditivech (dle všeho v akreditivech vůbec sjednány nebyly), předmětem přezkumu byl přímo dopad zákonných (britských) sankčních pravidel na tyto právní vztahy a povinnosti banky.

UniCredit Bank poté, co byla ze strany beneficientů, leasingových společností, vyzvána k honorování těchto standby akreditivů, odmítla akreditivy proplatit s ohledem na kolizi se sankcemi a požádala o výjimku – licence, které by jí v případě udělení umožnily navzdory sankcím plnit ze standby akreditivů. Zároveň se odkázala na ochranu dle § 44, odst. 2 SAMLA.

Banka následně licence obdržela a provedla plnění ve prospěch beneficientů. Připomeňme, že beneficienty byly irské leasingové společnosti, které utrpěly škodu, většina jejich letadel navíc údajně nikdy nebyla vrácena z Ruska; v případě striktního uplatnění sankcí by tak nesl významnou škodu paradoxně nesankcionovaný evropský subjekt, udělení licence pro tyto případy tak má svoji jasnou logiku. Soudní spor však nadále trval, byť se omezil pouze na úroky, které měly vzniknout za období od uplatnění standby akreditivů do jejich proplacení.

Druhou rovinou právního sporu byla aplikace § 44 odst. 2 zákona SAMLA, která má banku chránit před žalobou na vymáhání dluhu, přiznáním úroků z dluhu a přiznáním souvisejících nákladů, pokud banka měla důvodné přesvědčení, že neprovedení platby bylo v souladu s nařízeními o sankcích.

§ 44 Ochrana jednání provedeného za účelem dodržení předpisů[8]

(1) Tento paragraf se vztahuje na jednání provedené v přiměřeném přesvědčení, že je v souladu s

(a) předpisy podle § 1, nebo

(b) pokyny vydanými na základě § 6 nebo 7.

(2) Osoba nepodléhá žádnému občanskoprávnímu řízení, kterému by v případě neexistence tohoto odstavce v souvislosti s daným jednáním podléhala.

(3) V tomto odstavci se pojmem „jednání“ rozumí i opomenutí.

V prvním stupni vyznělo soudní rozhodnutí v obou právních otázkách v neprospěch banky. Soud rozhodl, že nařízení 28(3)(c) nebránilo bance v provádění plateb na základě akreditivů. Soudce odůvodnil, že účelem tohoto nařízení bylo zabránit poskytování finanční pomoci ruským stranám v souvislosti s dodávkou letadel a že k této dodávce došlo dlouho předtím, než zákaz vstoupil v platnost.

Pokud šlo o § 44 zákona SAMLA, soudce shledal, že banka měla nezbytné přesvědčení, že její odmítnutí platby je v souladu se sankcemi, avšak toto přesvědčení nebylo přiměřené. Soudce přiznal odvolatelům úroky a náklady řízení.

Odvolací soud vyhověl odvolání UniCredit Bank ohledně Nařízení 28(3)(c) a konstatoval, že platba na základě akreditivů byla „v souvislosti s“ pronájmy letadel, což byly dohody, jejichž předmětem bylo zpřístupnění letadel osobám spojeným s Ruskem nebo pro použití v Rusku. Nezáleželo přitom na tom, že k dodávce letadel došlo dlouho před uvalením sankcí.

Odvolací soud dále (mj.) konstatoval, že Nařízení je „relativně obecným nástrojem“ s širokým záběrem, přičemž režim udělování licencí slouží jako mechanismus ke zmírnění nezamýšlených důsledků.

Pokud jde o § 44 zákona SAMLA, odvolací soud potvrdil, že přesvědčení banky bylo rozumné, avšak konstatoval, že § 44 nechrání banku před žalobou na vymáhání již existujícího dluhu, přiznáním zákonných úroků ani souvisejících nákladů (tj. zde se soud přiklonil na stranu leasingových společností).

Rozhodnutí britského Nejvyššího soudu a úplné vítězství banky

Britský Nejvyšší soud se v obou právních otázkách postavil za UniCredit Bank.

Zamítl hlavní tvrzení leasingových společností – odvolatelů, že Nařízení 28(3)(c) vyžaduje příčinnou souvislost mezi poskytováním finančních služeb nebo finančních prostředků a zakázaným dodáním letadla. Jinými slovy plnění ve prospěch irských beneficientů se nacházelo v širším rámci aplikovaných sankčních pravidel a bylo tedy oprávněné se jich dovolat, resp. odmítnout plnění do vydání povolujících licencí.  Soud rovněž konstatoval, že účelu Nařízení (vyvinout tlak na Rusko například narušením strategických odvětví, včetně letectví) je dosaženo širokým záběrem sankcí, přičemž k zmírnění nezamýšlených důsledků je k dispozici systém udělování licencí. Zásadní veřejné zájmy, na nichž je sankční režim založen, znamenají, že rozhodovat o těchto zájmech by měl spíše orgán vydávající licence než soukromé osoby (např. banky), a to vzhledem k jeho institucionální kompetenci a odpovědnosti vůči parlamentu. Britský Nejvyšší soud tedy potvrdil, že banka postupovala oprávněně, pokud odmítla proplatit standby akreditivy až do dokončení britského licenčního řízení, během tohoto období nenabíhaly proti bance žádné zákonné úroky.

Britský Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou aplikace § 44 zákona SAMLA, který poskytuje ochranu před žalobou na vymáhání dluhu, přiznáním úroků z dluhu a přiznáním souvisejících nákladů, pokud dlužník měl důvodné přesvědčení, že neplnění bylo v souladu s předpisy o sankcích.

Soud odůvodnil, že účelem § 44 je poskytnout ochranu osobě, která jedná nebo nekoná v přiměřeném přesvědčení, že daný úkon či opomenutí je v souladu s předpisy o sankcích. Tato ochrana podporuje veřejný účel sankčního ustanovení: osoba s takovýmto přesvědčením by měla mít tuto ochranu, protože provádění plateb by mohlo podkopat sankční režim. I v této otázce se postavil na stranu banky.

Shrnutí

Co z výše uvedeného „britského případu“, se zohledněním předchozích úvah na téma používání sankčních klausulí v dokumentárních obchodech, resp. obecně z aplikace mezinárodních sankčních pravidel pro banky v ČR, resp. EU vyplývá?

Mezinárodní sankce se prosadí do všech vztahů, včetně dokumentárních (vztahů abstraktní povahy), na které dopadají, bez ohledu na to, zda v nich je sankční klausule sjednána. Pro informovanost stran (transparentnost vztahů) se osobně nicméně přikláním sankční klausule do dokumentárních instrumentů spíše sjednávat, primárně v podobě, jak doporučuje ICC (nikoli ve formě obecné či vágní)[9].

Banka bude muset vždy důsledně prověřovat, zdali v případě výzvy k plnění z dokumentárního instrumentu nemůže dojít k porušení mezinárodních sankcí; je třeba v každém jednotlivém případě pečlivě posoudit, zdali banka (při identifikované kolizi s mezinárodními sankcemi) může využít sankční klausuli (je-li sjednána), nebo se může, resp. musí opřít přímo o aplikaci sankčních pravidel.

Řekli jsme si v prvním „singapurském případě“, že banka se svojí odvolávkou (obranou) na sankční klausuli neuspěla, v druhém „britském případě“ naopak soud potvrdil, že bance postačilo se odvolat na platná sankční pravidla, a tedy že banka byla podle aplikovatelných sankčních pravidel oprávněna, resp. povinna, platby do získání licence neprovést. Jsem přesvědčen, že citovaný rozsudek britského Nejvyššího soudu může mít pro mezinárodní dokumentární praxi a související sankční aplikační praxi relevantní význam, a to i pro praxi bank, které sídlí v EU, tedy i pro praxi evropských soudů, které budou rozhodovat o jejich rozumné ochraně při aplikaci a dodržování mezinárodních sankčních pravidel. Může totiž přinejmenším sloužit jako relevantní argumentační vodítko. Je zřejmé, že sporným aplikačním otázkám mezinárodních sankčních pravidel se lze jen stěží vyhnout.

---

[1] Jak formulovat sankční klausuli v bankovní záruce či akreditivu – část první. | Právní Prostor, listopad 2024, Marek Hujer

[2] Jak formulovat sankční klauzuli v bankovní záruce či akreditivu – část druhá | Právní Prostor, leden 2025, Darina Basistová

[3] Celestial Aviation Services Limited v UniCredit Bank GmbH, London Branch - Find Case Law - The National Archives, sp.zn. UKSC/2024/0103 ze dne 25. března 2026

[4] Srov. Např. Supreme Court unanimously dismisses appeals in Celestial case, AK Linklaters nebo UK Supreme Court confirms broad reading of key aspect of UK sanctions (provision of financial services and funds for trade in prohibited goods) - Global Sanctions and Export Controls Blog, AK Baker McKenzie

[5] https://www.legislation.gov.uk/uksi/2019/855/regulation/28, The Russia (Sanctions) (EU Exit) Regulations 2019

[6] V této souvislosti je třeba zmínit další okolnost, která je specifická pro britský sankční režim. Je přípustné, aby příslušný britský státní orgán, v našem případě by mělo jít o OFSI (Office of Sanctions Implermenation), v oblasti finančních sankcí a/nebo o Export Control Joint Unit (ECJU) v oblasti vývozních kontrol, povolil realizovat konkrétní transakci, která by jinak porušovala sankční zákaz. Tento postup má sloužit ke zmírnění plošného uplatnění sankčního režimu v konkrétních (problematických či jinak výjimečných) případech; podmínkou je vydání licence ze strany OFSI/ECJU pro stranu, které by sankce jinak zakázaly s ohledem na platné sankce plnit.

[7] Sanctions and Anti-Money Laundering Act 2018

[8] https://www.legislation.gov.uk/ukpga/2018/13/section/44

[9] Consolidated ICC guidance on the use of sanctions clauses in trade finance-related instruments subject to ICC rules - ICC - International Chamber of Commerce