JUDr. Blanka Trávníková

Tento článek navazuje na předchozí část o ochraně nájemníka dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., v platném znění, při vzniku nájemního vztahu. Tato další část by měla zmíněný text doplnit o výklad ochrany nájemníka při skončení nájemního vztahu, kdy je otázkou, zda nový občanský zákoník vyvažuje zvýšenou ochranu nájemníka tomuto poskytovanou při vzniku nájmu bytu posílením postavení pronajimatele. Právě pro právní úpravu skončení nájmu bytu pak platí jako zásada spíše druhý z uvedených principů.

Mimo mnoha jiných revolučních změn, jež nám přinesl občanský zákoník č. 89/2012 v oblasti nájmu bytu je jednou z nejpodstatnějších změna týkající se formy nájemní smlouvy. Tato změna je uvedena v ustanovení § 2237 tohoto zákona. Nájemní smlouva k bytu tak i po 1. 1. 2014 stále má mít písemnou formu, nicméně zde zákon nově nesmírně silně chrání nájemce bytu, neboť vůči němu pronajimatel nemá právo namítnout neplatnost smlouvy pro nedostatek formy.

Stejně jako do jiných smluvních typů, přinesl občanský zákoník č. 89/2012 Sb. účinný od 1. 1. 2014 revoluční změny také do právní úpravy nájmu bytu (§ 2235 – 2301 občanského zákoníku). Je zajímavé sledovat, nakolik je dle této nové právní úpravy posílena či naopak upřena ochrana nájemníkovi bytu.

Snad všichni jsme zaregistrovali, že největší změnou občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 u nás v oblasti nájmu bytů je absolutní vypuštění bytových náhrad.

Občanský zákoník u nás účinný od 1. 1. 2014 přinesl mimo jiných revolučních změn v oblasti nájmu bytu také naprosto odlišný přístup k vymezení předmětu nájmu. Opouští se dosavadní tradiční koncepce, kdy bytem bylo to, co bylo stavebním úřadem jako byt kolaudováno.

Změny, jež přinesl občanský zákoník s účinností od 1. 1. 2014 v oblasti nájmu bytu, jsou samozřejmě naprosto zásadní s velmi aktuálním dopadem na práci každého právníka pro dikci přechodného ustanovení § 3074 odst. 1, kdy skončení nájmu bude posuzováno dle nové úpravy i když ke vzniku nájmu došlo před její účinností.

V novém občanském zákoníku je v rámci úpravy osvojení nezletilého dítěte upraveno také rozhodování soudu o určení, že k osvojení není třeba souhlasu rodiče dítěte, a to v ustanoveních § 818-821 nového občanského zákoníku.