Vydavatel Deníku N neuspěl se žalobou kvůli mlčení prezidentské kanceláře

Městský soud v Praze žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu odmítl. Následnou kasační stížnost zamítl Nejvyšší správní soud (NSS). Rozhodnutí je dočasně zpřístupněné na úřední desce. Argumentace soudu podle vydavatele Deníku N Jana Simkaniče nepůsobí přesvědčivě, a proto se obrátí na Ústavní soud.

Kancelář prezidenta republiky v květnu 2021 oznámila, že přestane poskytovat informace některým médiím. Zdůvodnila to bojem proti dezinformacím. Opatření se týkalo týdeníku Respekt, Deníku N, Seznam Zpráv a pořadů České televize 168 hodin a Reportéři ČT. Redaktoři Deníku N v květnu a červnu poslali několik dotazů tehdejšímu kancléři Vratislavu Mynářovi a Zemanovu mluvčímu Jiřímu Ovčáčkovi. Odpovědi nedostali, proto vydavatelství podalo žalobu.

Městský soud žalobu odmítl s vysvětlením, že nejde o kauzu pro správní soudnictví a že vydavatelství se mělo obrátit spíše na Ústavní soud. NSS výrok městského soudu potvrdil, byť dílem s jiným odůvodněním. Redakce prý měla využít zákon o svobodném přístupu k informacím a poslat standardní žádost o informace, a teprve pak se případně soudit.

“Po prostudování rozsudku musíme bohužel konstatovat, že argumentace soudu na nás nepůsobí přesvědčivě. Princip transparentní a otevřené komunikace státních institucí považujeme za zásadní pro možnost jejich kontroly ze strany médií a veřejnosti a jsme připraveni za něj bojovat. Proto nám nezbývá než se obrátit na Ústavní soud. V prostoru střední Evropy dochází ke stále většímu omezování svobody médií, jak můžeme vidět v Maďarsku či na Slovensku, a nechceme dovolit, aby se tento trend stal novým standardem i v ČR,” reagoval pro ČTK Simkanič.

Podle NSS se vydavatelství v podstatě domáhalo toho, aby soud deklaroval povinnost prezidenta, respektive jeho kanceláře, zodpovědět dotazy novinářů. Vyvozovalo ji z Listiny základních práv a svobod, která zmiňuje povinnost státních orgánů přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky poskytování upřesňuje zákon, zejména ten informační.

“Stěžovatelka se tedy může potřebných informací domáhat prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím u žalované (respektive přímo u prezidenta), prostřednictvím čehož může realizovat svou svobodu projevu,” stojí v rozhodnutí NSS.