Ústavní soud zamítl návrh na zrušení části zákona o půdě

Zákon se kvůli tomu měnit nemusí, jeho nedostatky lze překlenout výkladem. Nález je dostupný na webu ÚS.

Aktuální řízení souvisí s nálezem z roku 2017. Tehdy ÚS řekl, že finanční náhrada za pozemky, které už nelze restituentům vydat, musí být přiměřená a rozumná. Justice může podle tehdejšího nálezu v konkrétních sporech zohlednit současné poměry, a nejen ceny z počátku 90. let, které jsou často jen zlomkem nynější tržní hodnoty.

Podle Nejvyššího soudu se ale dřívějším nálezem ÚS otevřel příliš široký prostor pro interpretaci, včetně rizika, že lidé nebudou za srovnatelné pozemky dostávat také srovnatelné náhrady. Lepší než překlenovat deficity právní úpravy jiným výkladem by bylo ji zrušit a dát prostor zákonodárcům, aby zákon upravili, vyplývalo z návrhu Nejvyššího soudu.

Ústavní soudci ale v nálezu soudce zpravodaje Radovana Suchánka upozornili na to, že zásah do zákona by s sebou nesl další rizika. V rozhodovací praxi už podle dnešního nálezu panuje shoda na výkladu a použití sporného ustanovení. Finanční náhrada nemusí být nutně ekvivalentem aktuální tržní ceny, nicméně měla by umožnit odčinění nebo zmírnění křivd.

“Bližší podoba určování výše náhrady závisí na zobecnění specifik jednotlivých případů, k němuž na úrovni běžného zákona není Ústavní soud povolán,” stojí v nálezu.

Zákon konkrétně říká, že za pozemky, které se nevydávají a za které nelze poskytnout jinou parcelu jako náhradu, náleží peněžitá náhrada. Stanovuje se však v cenách určovaných podle vyhlášky z přelomu 80. a 90. let.

Případné vyšší finanční náhrady, přiznávané podle nynějšího právního názoru ÚS, se týkají jen dosud neuzavřených restitučních kauz. Jde o situace, kdy původní zemědělský nebo lesní pozemek z nějakého důvodu nelze vydat a nepřipadá v úvahu ani dohoda na náhradním pozemku.