ÚS odmítl stížnost pošty v kauze nerovného odměňování v Praze a krajích

Řidiče se zastaly soudy všech stupňů včetně Nejvyššího. Podle ÚS šlo o výraz nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Rozhodnutí zpřístupnil ve své databázi.

Nejvyšší soud loni dospěl k závěru, že zákon umožňoval v rámci jedné firmy zohlednit v platech jen interní podmínky ovlivňující náročnost práce, nikoliv vnější okolnosti, například širší společenské a ekonomické prostředí daného regionu.

V ústavní stížnosti poukazoval státní podnik na to, že v různých regionech jsou odlišné životní náklady, což by se mělo promítat ve mzdě. ÚS ale danou argumentaci nepřijal, poukázal na to, že ji pošta neaplikovala důsledně - vyšší příjmy měli jen pražští řidiči. “Jen stěží lze přitom učinit závěr, že nezbytné životní náklady jsou výrazně vyšší pouze ‘v Praze a přilehlém okolí’, zatímco mimo Prahu jsou homogenní veličinou. Ani při porovnání Brna a Olomouce se např. náklady na pořízení bydlení zcela shodovat nebudou a mezi jinými krajskými městy bude tento rozdíl ještě podstatně výraznější,” stojí v usnesení.

Řidič v žalobě poukazoval na to, že jeho mzda v Olomouci byla nižší než u kolegy v Praze na stejné typové pozici a tarifním stupni. Považoval to za nerovné zacházení. Pošta namítala, že do výše mzdy zaměstnance se promítají jednak předpoklady a požadavky pro výkon práce, jednak podmínky jednotlivých pracovišť. Práce řidiče v Praze je podle argumentace státního podniku složitější, odpovědnější a namáhavější, například s ohledem na velikost regionu a rozmístění provozu do několika částí a budov.

Řidič dosáhl u Okresního soudu pro Prahu 2 takzvaného mezitimního rozsudku, podle kterého je základ žaloby oprávněný. O penězích měla justice teprve rozhodovat. Odvolání pošty zamítl Městský soud v Praze. Názor obou pražských soudů potvrdila nejvyšší instance a nyní také ÚS.

Na ÚS se obrátila se stanoviskem Hospodářská komora ČR, která názor Nejvyššího soudu označila za nebezpečný experiment. Povede podle ní ke snížení životní úrovně, zdražení zboží a služeb a k propadu české ekonomiky. Povinnost uplatňovat všude jednotnou mzdovou hladinu a nepřihlížet k regionálním rozdílům ceny práce prý zasahuje do principů tržního hospodářství.

ÚS podle odůvodnění chápe náhled podnikatelských subjektů i situaci na trhu práce, nicméně podmínky nastavují politici. Nic jim nebrání přijmout právní úpravu, která umožní zaměstnavatelům zohlednit kromě interních faktorů také socioekonomické rozdíly mezi regiony, a korigovat tak princip, že za stejnou práci přísluší zaměstnancům u téhož zaměstnavatele stejná mzda. Pokud pro to samozřejmě naleznou dostatečnou politickou shodu, uzavřeli ústavní soudci.