Soudy mohou nově řešit spory o nemocenské, umožnil to nález ÚS

Dosud byla praxe taková, že soudy nemohly revidovat rozhodnutí úředníků o výplatě nemocenského, a žaloby proto odmítaly. Vláda se ve vyjádření určeném ústavním soudcům vyslovila pro zachování sporného ustanovení zákona.

Nejvyšší správní soud poukazoval na to, že rozhodnutí o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby se dotýká základních práv, konkrétně práva na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci. Proto by nemělo být ze soudního přezkumu vyloučeno, což nyní potvrdil také ÚS.

Nárok na nemocenské má člověk od 15. dne pracovní neschopnosti. Do té doby mu zaměstnavatel poskytuje náhradu mzdy podle zákoníku práce. Podpůrčí doba nemocenského pak trvá nejdéle 380 kalendářních dnů od vzniku pracovní neschopnosti nebo nařízení karantény.

Poté se nemocenské vyplácí na žádost pojištěnce, o které úředníci rozhodují na základě vyjádření lékaře. Výplata dávky se prodlužuje tehdy, pokud lze očekávat, že pojištěnec v krátké době, nejdéle však za 350 kalendářních dnů, nabude pracovní schopnost. Jinak připadá v úvahu invalidní důchod.

Nejvyšší správní soud ve svém návrhu na zrušení sporného paragrafu připomněl nález z ledna 2013, jímž ÚS nařídil nový výklad části soudního řádu správního. Norma tehdy nepřipouštěla soudní přezkoumávání některých úředních rozhodnutí založených na posouzení zdravotního stavu.

Omezení se však díky tehdejšímu nálezu ÚS přestalo týkat lidí, kteří neúspěšně žádali o status zdravotně znevýhodněné osoby podle starého znění zákona o zaměstnanosti. Justice by jim podle nálezu měla poskytnout “dobrodiní soudního přezkumu”. Tehdy i nyní ústavní soudci uvedli, že pokud se rozhodnutí veřejné správy týká některého základního práva, nemá být vyloučeno ze soudního přezkumu.