Při sousedských sporech o stromy je nutné řešit, jak jsou staré

Vysazení stromu je jednorázovým aktem. “Pokud tento okamžik nastal před účinností občanského zákoníku, jedná se o uzavřený skutek, který s ohledem na zásady evropské právní tradice nemůže být podroben právním následkům, které jsou stanoveny novým právem,” stojí v rozsudku.

Nový občanský zákoník říká, že pokud má vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice parcel. Pokud je už vysadil a nechal vzrůst, lze se domáhat jejich odstranění. Pokud z místních zvyklostí neplyne něco jiného, platí podle zákoníku pro stromy dorůstající zpravidla víc než tři metry výšky přípustná vzdálenost tři metry od společné hranice pozemků, pro ostatní stromy pak 1,5 metru.

V konkrétním sporu se sousedé z Královéhradecka přeli kvůli stromům, z nichž na vedlejší pozemek padalo jehličí a listí. Okresní soud v Hradci Králové žalobě částečně vyhověl a nařídil pokácet jedli a jalovec. Žalovaná strana podala dovolání, v němž žádala NS o ujasnění pojmů “rozumné” důvody” a “místní zvyklosti”. NS ovšem dospěl k závěru, že sporné ustanovení vůbec nebylo možné aplikovat.

Starší občanský zákoník obdobný paragraf neobsahoval. V době jeho platnosti nebylo možné domáhat se v podobných situacích uložení aktivní povinnosti, například pokácení stromu, ale pouze toho, aby se soused zdržel určitého rušení. Sporné ustanovení nového občanského zákoníku lze tak aplikovat jen na stromy vysazené po 1. lednu 2014.

I aktuálně platný kodex však dává nespokojeným sousedům další prostředky k obraně, například takzvanou zápůrčí žalobu o zdržení se protiprávního zasahování do vlastnického práva. V konečném důsledku tak člověk může dosáhnout i pokácení dříve vysazených stromů, ačkoliv to nebude přímým žalobním požadavkem. Další možností je poukazovat na hrozící újmu na životě, zdraví nebo na vlastnictví.