Fremr se vzdal nominace na ústavního soudce, Pavel jeho krok ocenil

Fremr připustil, že nedokázal přesvědčivě eliminovat nedůvěru části veřejnosti ohledně jeho předlistopadového působení v justici, a uvedl, že nechce ohrozit důvěryhodnost ÚS. Zdůraznil, že svůj krok rozhodně nepokládá za doznání. “Počítal jsem to a před listopadem jsem za sebou nechal zhruba tisíc rozhodnutí. (…) Plně respektuji, že z dnešní perspektivy se některá ta rozhodnutí prostě beze zbytku vysvětlit nedají. Mohl bych se zase bránit v dalších a dalších případech, ale jsem si v podstatě jist, že nikdy bych to úplně vysvětlit nedokázal,” uvedl.

Fremra sice do funkce ústavního soudce schválil Senát, prezident ale následně odložil jeho jmenování do doby, než prověří nové informace historiků o Fremrově rozhodování v trestních kauzách za minulého režimu. Soudce své rozhodnutí oznámil Pavlovi dnes. “Rozhodnutí doktora Roberta Fremra vzdát se nominace na soudce Ústavního soudu respektuji. Oba Ústavní soud považujeme za hlavní pojistku ochrany lidských práv a ústavnosti naší země,” uvedl prezident. Fremra dál považuje za odborníka s nepopiratelnou profesní pověstí, uznáním v mezinárodním prostředí a za jednoho z nejkvalitnějších trestních soudců v Česku.

Předseda ÚS Josef Baxa vzal Fremrovo rozhodnutí na vědomí, komentovat jej ale nebude. “Zůstává nás tak pouze 14 a pevně věřím, že pan prezident nabídne Senátu jiného kandidáta, který úspěšně projde nominačním procesem,” uvedl Baxa. Ústavní soud má v plném obsazení 15 soudců.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) Fremrovo rozhodnutí ocenil. Byla to podle něj nejlepší ze špatných možností, které připadaly v úvahu. Fremrův krok byl jediný možný i podle senátorky Hany Kordové Marvanové (za ODS), která dříve společně se senátorem Markem Hilšerem z klubu Starostů napsala v osobním dopisu Pavlovi, že přítomnost soudce na ÚS je nevhodná. “Ukázalo se, že ten prezidentský tým si toho kandidáta neprověřil. Neprověřili jeho rozhodovací činnost před rokem 1989, když přitom věděli, že byl trestním soudcem a nějaké problémy tam mohou být,” řekla České televizi. Také podle senátora Michaela Canova (SLK) Fremrovi už nezbylo nic jiného než rezignovat. “Myslím, že pan prezident už žádného předlistopadového komunistu - dokonce ani kandidáta KSČ - navrhovat nebude. A kdyby ho navrhnul, tak ho Senát neschválí z té hrůzy, že mu něco uniklo,” řekl ČT.

K rezignaci svého konzultačního panelu nevidí prezident Pavel v tuto chvíli důvod. Politologové oslovení ČTK se ale domnívají, že jeho členové neodvedli dobrou práci, dostatečně se neseznámili s minulostí kandidáta. Někteří politologové také kritizovali senátory, že si sami neobstarali dostatečné podklady.

Ústav pro studium totalitních režimů minulý týden na základě archivních spisů oznámil, že Fremr odsoudil v letech 1983 až 1985 za emigraci 172 lidí ve 124 samostatných případech. Opuštění republiky bylo podle tehdejšího trestního zákoníku trestné. Všichni odsouzení byli po revoluci 1989 rehabilitováni a procesy byly označeny za politické.

Média v posledních dnech rozebírala také Fremrovo rozhodování v takzvané kauze Olšanské hřbitovy z roku 1988. Trojici mladíků tehdy obžaloba vinila z více než stovky trestných činů, z nichž nejzávažnější bylo záškodnictví. Fremr připustil, že kauzu zmanipulovala komunistická tajná policie StB. Uvedl ale, že se to z jejích svazků dozvěděl teprve nedávno. Zároveň odmítl tvrzení, že byl za komunistické éry prorežimním soudcem.

Server Echo24 dnes také napsal, že Fremr odsoudil v roce 1985 na deset měsíců do vězení skladníka za hanobení republiky. Odvolací soud tento rozsudek později zrušil a propustil obžalovaného z vazby, kde si skladový dělník odseděl pět měsíců.

Fremr není prvním soudcem, který na svou kandidaturu na ÚS rezignoval. V červenci 1993 oznámil tři dny před svým jmenováním rezignaci na kandidaturu někdejší soudce federálního ústavního soudu Pavel Mates prezidentu Václavu Havlovi. Údajně se jednalo o reakci na medializaci úryvků z Matesových prací z let 1978 a 1981, které byly poplatné předlistopadové době a které zveřejnil Český deník. Mates ani prezidentská kancelář důvody tehdy neuvedli.