Dramaticky roste počet dlužníků s více exekucemi. Čtyři a více exekucí již má 380 tisíc lidí

Vymožení pohledávky u lidí, kteří čelí zároveň několika exekucím, je v rozumném čase prakticky nemožné. Exekutoři, kteří jsou placeni jen z vymožených pohledávek, tak podle údajů Exekutorské komory ČR nedostávají zaplaceno minimálně za 60 % případů. Růst mnohočetných exekucí je společně s rostoucími náklady jednou z hlavních příčin výrazně se horšící ekonomické situace soudních exekutorů. Ta může vyústit až v zásadní pokles vymahatelnosti pohledávek.

„Růst mnohočetných exekucí je celospolečenský problém. Exekutoři nedostávají za svou práci zaplaceno, což může znamenat omezení jejich služeb. Bez adekvátního řešení se tak můžeme vrátit do situace před rokem 2001, kdy se vymahatelnost pohledávek pohybovala kolem 3 %,“ varovala Pavla Fučíková, prezidentka Exekutorské komory ČR, a dodala: „Exekutoři aktuálně zpracovávají 4,5 mil. případů a vymáhají jistinu ve výši 302 mld. Kč, což je jedna čtvrtina státního rozpočtu. Pokles vymahatelnosti pohledávek může ohrozit celou ekonomiku.“

Horšící se trend mnohočetných exekucí

Před dvěma lety, konkrétně v říjnu 2013, byl počet občanů, vůči kterým byla vedena jen jedna exekuce, 400 tisíc, dnes je takových již jen 177 tisíc. Klesá i počet osob se dvěma či třemi exekucemi, ale strmě naopak stoupá počet osob s „multiexekucemi“ – čtyři a více exekucí má již 377 tisíc dlužníků. Od roku 2013 počet takových osob narostl o 25 %. Ještě markantnější je pak nárůst u osob s deseti a více exekucemi – takových osob je evidováno již 120 tisíc, což je dvakrát více (+ 102 %) než před dvěma lety. Situace je natolik vážná, že aktuálně je až 50 % nově nařízených exekucí uvaleno na osoby s deseti a více exekucemi.

Příčina? Nadužívání soudních exekucí

Exekutorská komora ČR vidí hlavní příčinu růstu počtu opakovaných exekucí v tom, že jsou služby soudních exekutorů nadužívány. Pro věřitele je totiž soudní exekuce vždy zadarmo, a to i když je bezvýsledná. Proto se někteří věřitelé chovají nerozumně a podávají stále nové a nové exekuce na dlužníky, kteří již mají několik exekucí, a u nichž je tudíž zřejmé, že je vymožení dlužné částky v rozumném časovém horizontu prakticky nemožné. Tím věřitelé celý systém neúměrně a nesmyslně zatěžují. „Co je zadarmo, je nadužíváno,“ poznamenala Pavla Fučíková a dodala: „Navíc dluhy se během exekučního řízení nepromlčují a věřitelé je zpravidla nechtějí sami ukončovat, i když je dlužník dlouhodobě nemajetný. Tím se jen exekuční řízení natahují a kupí na sebe.“

Situaci však zhoršuje i samotné chování dlužníků. Nezřídka lidé v takovéto bezvýchodné situaci začínají vytloukat klín klínem – tedy splácejí půjčku půjčkou nebo hradí běžné výdaje z půjčených peněz. „Nelze se jim ale často divit, rozumné východisko ze své situace nemají. V současné době totiž neexistuje efektivní řešení pro lidi v dluhové pasti. Na institut oddlužení lidé s multiexekucemi ve většině případů nedosáhnou,“ vysvětlil Vladimír Plášil, viceprezident Exekutorské komory ČR, a pokračoval: „Místo řešení skutečných problémů se neustále regulují exekutoři. Jednotlivá opatření však často ve svém důsledku situaci dlužníků jen zhoršují – exekuční řízení prodlužují a prodražují. Je třeba si uvědomit, že regulace není lék.“

Soudní exekutoři nedostávají za svou práci zaplaceno – začínají mít ekonomické problémy

S dramatickým nárůstem osob s více exekucemi soudním exekutorům přibývá marné práce, za kterou nedostávají zaplaceno. Exekutoři jsou totiž placeni jen podle vymožené částky. Pokud je však dlužník nemajetný, a exekuce je tudíž bezvýsledná, jejich náklady ani odvedenou práci jim nikdo nehradí – a to paradoxně ani věřitel, pro kterého byla služba poskytnuta. Institut dobrovolných záloh od věřitelů za současné situace nefunguje. Navíc exekutor nesmí exekuci odmítnout provést, nesmí jí sám zastavit a musí činit veškeré kroky k vymožení pohledávky – i když ví, že jeho práce bude zbytečná.

Od roku 2001, kdy byli soudní exekutoři ustanoveni, navíc došlo k výraznému růstu nákladů (např. zvýšení poštovného, růst mezd, zavedení povinné elektronizace atd.). Rovněž část náročné rozhodovací agendy, kterou dříve vykonávaly soudy, byla přenesena na soudní exekutory. „Vyšší náklady, nárůst agendy a nezaplacená práce vyústily v to, že soudní exekutoři začínají mít ekonomické potíže,“ uvedla Pavla Fučíková a poznamenala: „V takové situaci jsme znepokojeni úvahami o snížení exekučního tarifu, které podle nás postrádají racionální základ.“

Exekuce nejsou zadarmo

Exekutorská komora ČR je toho názoru, že řešení růstu mnohočetných exekucí a s tím hrozící destabilizace vymáhání pohledávek vyžaduje kromě prosazování odpovědného půjčování zejména odpovědné vymáhání. Tedy to, aby věřitelé měli motivaci zvážit, zda má skutečně smysl podávat konkrétní exekuci. Nástrojů se nabízí celá řada, od povinného poplatku za podání exekuce přes úhrady nákladů za neúspěšné exekuce až např. po povinné zálohy. Povinné poplatky exekutorům fungují v zahraničí zcela běžně, například na Slovensku platí věřitel za podání exekuce 33 eur, a v Anglii a Walesu dokonce 75 liber. Exekutor by měl mít zároveň možnost za určitých podmínek, jako je dlouhodobá nemajetnost, možnost exekuci zastavit a tím systém dál nezatěžovat. Tato opatření by také zabezpečila úhradu oprávněných nákladů exekutora, které má s marnými exekucemi, a zajistila, že samotné vymáhání pomocí soudních exekutorů bude i nadále fungovat. „Stát i věřitelé si musí uvědomit, že exekuce nejsou zadarmo,“ uzavřela Pavla Fučíková.