Články s tagem: osobní údaje

Soudní dvůr Evropské unie („SDEU“) se ve svém rozhodnutí ve věci Fashion ID (sp. zn. C-40/17 ze dne 29. července 2019)[1] vyjádřil k otázce odpovědnosti správců webových stránek za užívání sociálních plug-inů z hlediska zpracování osobních údajů. Tento článek si klade za cíl poskytnout čtenářům stručné vysvětlení funkce plug-inů sociálních sítí a popsat praktické dopady výše uvedeného rozhodnutí na jejich užívání.

Praha 5. srpna (ČTK) - Zaměstnavatelé by podle Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) měli mít zákonem vymezeno, za jakým účelem mohou používat biometrické údaje svých zaměstnanců. Nemohou je využívat například jen k evidenci docházky. Úřad proto doporučil v tomto směru upravit novelu zákoníku práce, kterou chystá ministerstvo práce a sociálních věcí. Své připomínky zveřejnil na svém webu.

V případě občanských průkazů je základní pravidlo nepřekvapivě zakotveno v zákoně o občanských průkazech: Je zakázáno pořizovat jakýmikoliv prostředky kopie občanského průkazu bez prokazatelného souhlasu občana. Kopírování dokladů podepřené o souhlas je tedy obecně možné, avšak situace zaměstnance a zaměstnavatele je specifická tím, že zaměstnanci jsou vůči zaměstnavateli chápáni jako osoby ve slabším postavení.

Na samém sklonku února tohoto roku uspořádala Veřejná ochránkyně práv kulatý stůl na téma „Elektronické zveřejňování rozhodnutí soudů“. Asi nepřekvapí, že se všichni účastníci shodli na tom, že plošné zveřejňování co nejširšího spektra soudních rozhodnutí by bylo velmi užitečné z celé řady dobrých důvodů.

Přes španělský dolar, zlatý standard, britskou libru, americký dolar až po naše soukromí. Doba digitálního kapitalismu přinesla nové univerzální platidlo, které však není zaměnitelným prostředkem, který se nachází v našich peněženkách, případně na našich účtech, ale je jedinečnou hodnotou, která pramení v naší osobnosti a projevech naší osobní povahy. V dnešní době produkují správně vyhodnocené údaje kapitál, a proto se naše osobní údaje a soukromí stávají novodobou univerzální měnou.

Tématem tohoto článku je řešení situace, kdy se k výběrovému řízení dostaví kandidát, který sice zaměstnavatele zaujme, ten jej nicméně aktuálně nemůže přijmout. V budoucnu by však zaměstnavatel uvedeného uchazeče rád oslovil s potenciální nabídkou práce.

Předávání osobních údajů do zahraničí je v dnešním globalizovaném světě velmi častým jevem týkajícím se značného počtu mezinárodně fungujících společností. Přispívá k tomu i rychlý rozvoj moderních technologií, které firmám umožňují sdílení dat napříč celou skupinou v reálném čase a bez vzniku dodatečných nákladů.

Mgr. Magda Kohoutková, právnička a specialistka na právo ochrany osobních údajů a oblast kybernetické bezpečnosti, nám v rozhovoru přiblíží jak osobu pověřence pro ochranu osobních údajů, tak například i současný stav implementace GDPR ve společnostech.

Počet podniků využívajících cloudové služby pro své podnikatelské účely v České republice se každým rokem zvyšuje.[1] Využívání cloudových služeb neroste jen v neregulovaných odvětvích, ale také v odvětvích jako jsou finanční trhy či zdravotnictví,[2] na které dopadá speciální sektorová legislativa.

Ochrana osobních údajů v říjnu 2016 zaznamenala další zajímavé rozhodnutí, které reaguje na neustálý vývoj moderních komunikačních technologií s ohledem na rozsah toho, co lze ještě zařadit pod pojem osobní údaj ve smyslu článku 2 písm. a) směrnice č. 95/46/ES. Rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-582/14 Patrick Breyer v. Bundesrepublik Deutschland nepředstavuje však z našeho pohledu překvapivý počin, neboť toto rozhodnutí v praxi pouze deklaruje dlouhodobé nahlížení na problematiku dynamických IP adres, které ve spojení s dalšími údaji mohou představovat osobní údaje, jak ostatně bylo završeno výslovnou zmínkou o síťových identifikátorech v rámci definice osobních údajů v novém obecném nařízení o ochraně osobních údajů.

Pracovní skupina Evropské komise – Working Party 29 („WP29“) vydala v pátek 16. prosince 2016 první z řady slíbených dokumentů, které mají poskytnout výklad k obecnému nařízení o ochraně osobních údajů („GDPR“).

V dnešní době považujeme internet za naprostou přirozenost, přes to všechno je však stále fenoménem, kterému sociální sítě, jako jsou Facebook, Twitter a jiné, dávají další rozměr. Právě prostřednictvím sociálních sítí lidé sdílejí často ty nejintimnější informace o sobě. Mnohdy si ale neuvědomují následky, které takové zveřejnění může způsobit.

Nejvyšší správní soud rozsudkem 1 As 189/2014 zkomplikoval život všem subjektům, které jsou povinny poskytovat informace podle informačního zákona. Rozhodl totiž, že ministerstvo dopravy má povinnost při poskytování smlouvy s Českými drahami o této skutečnosti vždy předem informovat České dráhy a dát jim prostor k vyjádření. A toto pravidlo se netýká jen Českých drah ...