Články s tagem: dědic

Na nedávné kauze kolem závěti zpěvačky Anny "Aničky" Slováčkové [1] se ukázalo, jak i drobná formální chyba může zmařit poslední vůli zůstavitele. Slováčková před smrtí sepsala závěť, v níž chtěla odkázat většinu majetku otci a bratrovi. Avšak protože jeden ze svědků její závěti byl osobou blízkou dědici (bratrovi), stala se tato část závěti neplatnou a dědictví se muselo rozdělit podle zákona jinak, než zamýšlela. Tento případ ilustruje, že při sepisování poslední vůle je třeba dbát na každou zákonnou formalitu. Níže přinášíme přehled nejčastějších chyb, kterých se lidé při sepisování závěti dopouštějí.

Úmrtí blízkého bývá téměř vždy obdobím náročných zkoušek vzájemných vztahů v rodině – mezi sourozenci, rodiči, dětmi a dalšími blízkými. Nad rámec ztráty, s níž se rodina musí vyrovnat, přichází záhy další náročná etapa, kterou je řízení o pozůstalosti; v jeho rámci pak dochází nezřídka k emočně vypjatým situacím, jichž se účastní právě výše zmínění členové rodiny.

Současné české dědické právo je upraveno v občanském zákoníku, zákonu č. 89/2012 Sb. (dále jen „NOZ“), konkrétně v §§ 1475-1720, překvapivě jako součást práva věcného.

S aplikací evropského nařízení o dědictví (EU č. 650/2012) jsou stále nové problémy. Nově na českých katastrálních úřadech vyvstala otázka, zda musejí EDO uplatňovat všichni dědicové ze společenství dědiců, nebo zda tak mohou činit jen někteří.

Vydědění nepominutelného dědice je jedním z nejvýznamnějších institutů dědického práva, neboť je jediným nástrojem, kterým může zůstavitel zkrátit, či přímo vyloučit nepominutelného dědice z jeho práva na povinný díl.

Před pár dny jsem se dočetl, že dědičkou zemřelého módního návrháře Karla Lagerfelda je kočka Choupette. Ponecháme-li stranou výstřednost takové situace, je třeba říct, že by to šlo i u nás. Nemusíte být ani ikonou módního průmyslu, abyste závětí zřídili nadaci, jejímž výhradním úkolem bude péče o šťastný kočičí či psí život vašeho nejlepšího zvířecího přítele. Většina z nás však hledá nevýstřední uspořádání majetkových vztahů po smrti, paradoxně ale realizace takových plánů může být složitější, než se zdá.

Vydědění je pojem občanského práva, konkrétně z oblasti práva dědického, jímž se rozumí jednostranný projev vůle zůstavitele učiněný v zákonem stanovené formě, kterým zůstavitel vyloučí nepominutelného dědice z jeho práva na povinný díl či jej v tomto právu zkrátí (tedy zmenší objem majetku a práv, která nepominutelnému dědici po smrti zůstavitele připadnou).

Nový občanský zákoník rozšířil svobodnou vůli zůstavitele tak, aby zůstavitel mohl v nejširší možné míře ovlivnit, co se má stát s jeho majetkem v případě jeho úmrtí.