Ustanovení § 3 odst. 1 zák. č. 279/2003 Sb. vymezuje věci, které jsou ve vlastnictví obviněného, které ovšem nemohou být postiženy výkonem rozhodnutí o zajištění majetku a věcí, a to za tím účelem, aby obviněnému nebyly postiženy věci nezbytné k zajištění alespoň základní životní úrovně.

Vyloučeny jsou věci

• nezbytné k uspokojování životních potřeb obviněného, ale i jeho rodiny,

• nezbytné k plnění pracovních úkolů

• jiné věci, jejichž prodej by byl v rozporu s dobrými mravy.

Je proto s ohledem na toto ustanovení pochopitelné, že obviněnému nelze např. zabavit postel. Pokud jde o věci nezbytné k plnění pracovních úkolů, je nutné zohlednit profesi obviněného. Je-li např. elektrikářem, nelze zabavit elektronářadí, automobil taxikáři apod. Zabavení ku příkladu ručně malovaného obrazu s osobním věnování, k němuž má obviněný citový vztah, je rovněž zapovězeno dle tohoto ustanovení, neboť by jeho zajištění a případný další prodej byl v rozporu s dobrými mravy.

V uvedeném ustanovení je dále vymezen demonstrativní výčet věcí vyloučených ze zajištění, tzn. že jejich výčet není úplný, jsou však uvedeny nejtypičtější příklady. Jde o:

a) běžné oděvní součásti (boty, oblečení, nezbytné doplňky),

b) obvyklé vybavení domácnosti (nádobí, úklidové prostředky),

c) snubní prsten a předměty obdobné povahy (náušnice, hodinky),

d) zdravotnické potřeby a jiné věci, které obviněný potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě (dioptrické brýle, berle),

e) hotové peníze do částky dvojnásobku životního minima stanovené podle zvláštního právního předpisu (podle zákona č. 110/2006 Sb., o existenčním a životním minimu) na osobu obviněného (k 1. 4. 2020 činí částka životního minima 3860,- Kč),

f) zvířata, u nichž hospodářský efekt není hlavním účelem chovu a která slouží obviněnému jako jeho společník (pes, kočka, kanárek).

Při respektování principu ochrany vlastnictví představuje rozhodnutí o zajištění majetku a věcí obviněného výluku z tohoto principu, a to za účelem zajištění nároku poškozeného vůči obviněnému. Ústavní soud se zabýval otázkou postižení věcí ve společném jmění manželů. Ve svém usnesení ze dne 9. 2. 2005, sp. zn. IV. ÚS 174/04, shledal rysy nutného vzájemného sdílení majetkového osudu manželů do doby, dokud jejich společné jmění trvá. Z tohoto důvodu tedy, byl-li v souvislosti s trestním stíháním omezen v dispozici s majetkem ve společném jmění jeden z manželů, dopadá omezení i na druhého z manželů.