Právní poradna logo

Pracovní úraz - výpočet ztráty na výdělku

Datum:28. 03. 2023 v 07:33
Poslední aktivita:04. 04. 2023 v 14:51
Zhlédnuto:9176x
0

Zaměstnanec (dnes ve věku 62 let) měl před lety (konkrétně 29. 2. 2018) pracovní úraz. Následně byl v pracovní neschopnosti od 1. 3. 2018 do 31. 1. 2019. Invalidní důchod mu přiznán nebyl. V listopadu 2022 si požádal starobní důchod, ale bez výplaty. Tento mu dosud přiznán nebyl. Je stále v pracovním poměru u stejného zaměstnavatele. Jeho měsíční tarifní mzda před úrazem i po úrazu činila 18 000 Kč plus měl nárok na odměny v závislosti na měsíčním obratu prodeje firmy. Později byl měsíční tarif navýšen na 23 000 Kč a 26 000 Kč. Ke snížení měsíčního tarifu po pracovním úrazu tedy nedošlo. Odměny jsou každý měsíc jiné, tak jak je jiný prodej zboží firmou.

Je nutno sledovat, zda není nutné vyplatit mu náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle § 271 písm. b) zákoníku práce? Pakliže ano, jeho pravděpodobný výdělek (vzhledem k tomu, že ve 4. čtrtletí roku 2018 neodpracoval alespoň 21 dní) je 146 Kč/ hod. Zaměstnanec má stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin týdně.

Jaká je výše průměrného příjmu před vznikem škody, kterou porovnáváme s dosaženým příjmem za leden 2023? Je správný postup, že částku vypočtenou v roce 2019 ve výši 25 393 Kč (tj. 146 × 40 × 4,348) postupně neustále valorizujeme, v roce 2020 5,2 %, v roce 2021 7,1 %, v roce 2022 1,3 % a v roce 2023 5,1 % a v roce 2023 se tak dostaneme k částce 30 462 Kč?

Tato náhrada za ztrátu na výdělku podléhá zdanění daní ze závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů a odvodům na sociální a zdravotní pojištění?

Odpovědi (1)

0

Dobrý den,

váš dotaz je nutné si rozdělit na několik dílčích okruhů, a to na otázku a) vzniku a trvání práva na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti způsobené pracovním úrazem, b) výpočtu náhrady, c) valorizace a d) zdanění a odvodů.

a) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu (s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu, který však tomuto zaměstnanci přiznán nebyl), což vyplývá z § 271b zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“). Aby právo na tuto náhradu zaměstnanci vzniklo, musí zaměstnanec po pracovním úrazu dosahovat nižšího průměrného výdělku, a to v důsledku snížení pracovní schopnosti způsobené pracovním úrazem. Ztráta na výdělku nemusí nastoupit ihned po pracovním úrazu, respektive po skončení pracovní neschopnosti, vždy však musí být splněna podmínka, že ztráta na výdělku a pracovní úraz jsou v příčinné souvislosti. To znamená, že pracovní úraz musí být přímou příčinou škody, kterou se v tomto případě rozumí snížení výdělku. Nemusí jít o jedinou příčinu, ale musí jít o příčinu důležitou, podstatnou a značnou. Splnění podmínky existence příčinné souvislosti musí být postaveno najisto, aby mohl být učiněn závěr o tom, že zaměstnanci vzniklo právo na tuto náhradu, jelikož pokles na výdělku může být ovlivněn i jinými skutečnostmi nesouvisejícími s pracovním úrazem (tzn. lékařským posudkem, neboť se vyžaduje posouzení zdravotního stavu a vlivu pracovního úrazu na pracovní schopnost zaměstnance).

Po pracovním úrazu je tedy nutné sledovat, zda jsou splněny podmínky pro vznik práva zaměstnance na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, nicméně každá ztráta výdělku zaměstnance po pracovním úrazu nemusí být v příčinné souvislosti s pracovním úrazem.

V souvislosti se zmíněnou proměnlivostí odměny zaměstnance je třeba upozornit na to, že se při posouzení práva zaměstnance na tuto náhradu nepřihlíží k výdělku, kterého zaměstnanec dosáhl zvýšeným pracovním úsilím. Na druhou stranu se však bere v úvahu případný nezájem zaměstnance nebo odmítnutí zajistit si výdělek vlastním úsilím (např. § 271b odst. 4 nebo odst. 5 zákoníku práce); to jsou však již otázky spojené s konkrétním posouzením práva zaměstnance na tuto náhradu.

S ohledem na to, že zaměstnanec již požádal o starobní důchod, a dále také s ohledem na jeho věk, nelze opomenout § 271b odst. 6 zákoníku práce, podle něhož náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž dovršil věk 65 let nebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění.

b) Jde-li o výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, vychází se z průměrného výdělku před vznikem škody. Tímto výdělkem se rozumí průměrný výdělek, kterého zaměstnanec dosahoval před okamžikem, než se jeho pracovní schopnost z důvodu pracovního úrazu snížila natolik, že došlo ke ztrátě na výdělku. Tento okamžik se automaticky nerovná okamžiku skončení pracovní neschopnosti. Jelikož z Vašeho zadání nevyplývá, zda a kdy došlo ke ztrátě na výdělku, nelze určit konkrétní rozhodné období před vznikem škody, ze kterého se bude při určení průměrného výdělku (případně pravděpodobného výdělku) vycházet. Obecně tímto rozhodným obdobím je buďto předchozí kalendářní čtvrtletí (viz § 351 a násl. zákoníku práce) nebo předchozí kalendářní rok, je-li toto rozhodné období pro zaměstnance výhodnější (viz § 271m odst. 1 zákoníku práce). Pokud by ke vzniku škody došlo v lednu 2023, bylo by rozhodným obdobím poslední čtvrtletí roku 2022 nebo celý kalendářní rok 2022, a to v závislosti na tom, ve kterém rozhodném období je výpočet pro zaměstnance příznivější.

c) Pravidla valorizace náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti jsou stanovena nařízením vlády podle § 271u odst. 2 zákoníku práce, a to vždy zpravidla s účinností od počátku každého kalendářního roku. Valorizaci podle těchto nařízení podléhá průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku. Poslední nařízení vlády č. 413/2022 Sb. nabylo účinnosti dnem 1. ledna 2023.

Z Vašeho zadání nevyplývá, že průměrný výdělek vypočtený v roce 2019 je rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, proto nelze potvrdit správnost Vašeho postupu. Průměrný výdělek je podle § 354 odst. 2 zákoníku práce nutné vypočítat k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období určeném v závislosti na tom, kdy došlo či dojde ke vzniku škody (ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti). Valorizace se následně bude řídit nařízením vlády účinným k příslušnému datu, a dále případně nařízeními vlády účinnými v budoucnu.

d) Náhrada ztráty na výdělku podléhá zdanění daní z příjmů, neboť podle § 4 odst. 1 písm. d) bodu 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, se osvobození od daně nevztahuje na náhradu za ztrátu příjmu. Odvodům na sociální a zdravotní pojištění však náhrada nepodléhá, což plyne z § 5 odst. 2 písm. a) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, v němž se stanoví, že do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrnuje příjem v podobě náhrady škody podle zákoníku práce.

Odpovídá Mgr. Adéla Cimburková, GHS Legal

Odpovědět na dotaz