V případě nesouladu mezi zněním zápisu ve veřejném rejstříku v českém a cizím jazyce nebo listin uložených ve sbírce listin v českém jazyce a dobrovolně uloženým překladem těchto listin do cizího jazyka ve smyslu ust. § 74 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, má přednost české znění a nelze se vůči třetím osobám dovolávat znění zveřejněného nebo uloženého do sbírky listin v cizím jazyce. Třetí osoby se mohou dovolávat znění zveřejněného nebo uloženého do sbírky listin v cizím jazyce, a je na zapsané osobě, aby prokázala, že třetí osoba znala znění obsahu zápisu nebo listiny uložené v českém jazyce.