Dobrý den,
Dle § 2 odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (déle jen „TŘ“), pokud tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti. To znamená, že jakmile se orgán činný v trestním řízení dozví o možném spáchání trestného činu, dále postupuje sám (z úřední povinnosti) a jakékoli následné kroky (např. zpětvzetí trestního oznámení) poškozeného jsou pro tento postup irelevantní.
Trestný čin ublížení na zdraví je upraven v zákoně 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „TZ“), a to konkrétně v § 146 daného zákona. V odstavci prvním je uvedena základní skutková podstata tohoto trestného činu a je zde stanovena sazba odnětí svobody na šest měsíců až tři léta. Svou povahou se jedná o přečin, neboť přečiny jsou dle § 14 TZ všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. V následujících odstavcích jsou uvedeny tzv. kvalifikované skutkové podstaty, které jsou považovány pro společnost za více škodlivé, čemuž také odpovídá vyšší trestní sazba.
Trestný čin porušování domovní svobody je upraven v § 178 TZ a ve své základní skutkové podstatě v odstavci prvním je za tento trestný čin stanovena sazba odnětí svobody až na dvě léta. V odstavci druhém je uvedeno, že odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, užije-li při činu uvedeném v odstavci 1 násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná-li překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí. V odstavci třetím je pak stanoveno, že odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, jestliže užije při činu uvedeném v odstavci 1 násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí a takový čin spáchá se zbraní nebo nejméně se dvěma osobami. I zde se jedná o přečin.
Dle § 52 odst. 2 se trestem odnětí svobody se rozumí, nestanoví-li trestní zákon jinak,
a) nepodmíněný trest odnětí svobody,
b) podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody,
c) podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem.
Obecná pravidla pro ukládání trestů jsou upravena v trestním zákoníku v ustanoveních § 39 an. Při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy; dále přihlédne k chování pachatele po činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu; přihlédne též k jeho postoji k trestnému činu v trestním řízení, zda sjednal dohodu o vině a trestu, prohlásil svou vinu nebo označil rozhodné skutečnosti za nesporné, a pokud byl označen jako spolupracující obviněný, též k tomu, jak významným způsobem přispěl k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Přihlédne také k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život pachatele. V § 46 je upraveno obecné upuštění od potrestání, kdy je stanoveno následující: Od potrestání pachatele, který spáchal přečin, jeho spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě, lze upustit, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a k dosavadnímu životu pachatele lze důvodně očekávat, že již pouhé projednání věci postačí k jeho nápravě i k ochraně společnosti. Trestní zákoník stanoví, že trestní sankce je nutno ukládat s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele a tam, kde postačí uložení trestní sankce pachatele méně postihující, nesmí být uložena trestní sankce pro pachatele citelnější.
Trestní zákoník rozlišuje v § 52 mezi několika druhy trestů, mezi která patří i vyhoštění. Pravidla pro jejich ukládání jsou následující: Stanoví-li trestní zákon za některý trestný čin několik trestů, lze uložit každý tento trest samostatně nebo i více těchto trestů vedle sebe. Vedle trestu, který stanoví trestní zákon za některý trestný čin, lze uložit i jiné tresty uvedené v § 52. Nelze však uložit domácí vězení vedle odnětí svobody a obecně prospěšných prací, obecně prospěšné práce vedle odnětí svobody, peněžitý trest vedle propadnutí majetku a zákaz pobytu vedle vyhoštění. Domácí vězení, obecně prospěšné práce, peněžitý trest, zákaz držení a chovu zvířat, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, vyhoštění a zákaz pobytu lze uložit samostatně, i když trestní zákon na některý trestný čin takový trest nestanoví.
Samotné vyhoštění je jako druh trestu upraveno v § 80 TZ. Zákon stanoví, že soud může uložit pachateli, který není občanem České republiky, trest vyhoštění z území České republiky, a to jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem; jako samostatný trest může být trest vyhoštění uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba. S přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, možnostem nápravy a poměrům pachatele a ke stupni ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu může soud uložit trest vyhoštění ve výměře od jednoho roku do deseti let, anebo na dobu neurčitou. Odstavec třetí ale myslí i na případy, kdy trest vyhoštění uložit nelze. Mezi tyto důvody se řadí i to, že pachatel je občanem Evropské unie nebo jeho rodinným příslušníkem bez ohledu na státní příslušnost a má na území České republiky povolen trvalý pobyt anebo je cizincem s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta na území České republiky podle jiného právního předpisu, neshledá-li vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku a rovněž i to, že pachatel je občanem Evropské unie a v posledních 10 letech nepřetržitě pobývá na území České republiky, neshledá-li vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu.
