Polepšení odsouzeného
Doznání odsouzeného k trestnému činu není nezbytnou podmínkou pro podmíněné propuštění z výkonu trestu
Okresní soud zamítl návrh stěžovatele na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců a současně nepřijal záruku za dovršení nápravy stěžovatele nabídnutá Sborem Církve adventistů sedmého dne. Soudy stejně jako v minulosti dospěly k závěru, že stěžovatel nesplnil druhou zákonnou podmínku podmíněného propuštění, a to podmínku polepšení. Absence doznání stěžovatele, resp. v návaznosti na to získání náhledu na jeho trestnou činnost, brání splnění podmínky polepšení podle § 88 odst. 1 trestního zákoníku. Stížnost stěžovatele proti rozhodnutí okresního soudu byla posléze zamítnuta.
Stěžovatel se své ústavní stížnosti namítá, že veškerá snaha, kterou ve věznici vyvíjí, je ve vztahu k naplnění podmínek podmíněného propuštění bez efektu a došlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
Druhý senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Pavel Šámal) stěžovateli vyhověl. Rozhodnutími obecných soudů byla porušena práva stěžovatele na řádný proces a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Právní věty:
I. Doznání odsouzeného k trestnému činu není nezbytnou podmínkou pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Vycházely-li rozhodující soudy z toho, že absence doznání stěžovatele, resp. v návaznosti na to získání náhledu na jeho trestnou činnost, brání splnění podmínky prokázání polepšení podle § 88 odst. 1 trestního zákoníku, jde o ústavně nekonformní výklad a o aplikaci tohoto ustanovení v rozporu se stěžovatelovým právem na soudní ochranu zaručeným v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť pouhé odepření doznat se k činu samo o sobě splnění této podmínky nevylučuje.
II. Dospěly-li obecné soudy v řízení o podmíněném propuštění k závěru, odsouzený stěžovatel nesplnil podmínku „polepšení se“ ve smyslu § 88 odst. 1 trestního zákoníku, aniž by provedly relevantní důkazy navržené odsouzeným stěžovatelem a aniž by se v odůvodnění napadených rozhodnutí náležitě vypořádaly s protiargumentací stěžovatele, rozhodly v rozporu s judikaturou Ústavního soudu o tzv. opomenutých důkazech a založily nepřezkoumatelnost ústavní stížností napadených rozhodnutí, čímž porušily právo stěžovatele na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Převzato z tiskové zprávy Ústavního soudu
Celý text nálezu sp. zn. II. ÚS 1519/24
Další články
Odpovědnost nemocnice za násilí mezi pacienty
Kdy nemocnice odpovídá za nemajetkovou újmu pozůstalého po pacientovi, kterého během hospitalizace usmrtil jiný pacient?
Výpočet odměny advokáta při zastupování více společně zastoupených osob
Jak řešit situaci, kdy ze společně zastupovaných osob byly úspěšné pouze některé?
Nejlepší zájem dítěte zůstává předním hlediskem rozhodování opatrovnických soudů
Ústavní soud v tomto případě řešil, zda Krajský soud v Praze adekvátně odůvodnil, proč je v nejlepším zájmu tří nezletilých dětí, aby byly svěřeny do tzv. výlučné péče otce s „víkendovým“ stykem matky. V jeho rámci matka třikrát v měsíci děti o víkendu dopravuje z místa bydliště otce, vzdáleného 300 km od jejího bydliště, a zase zpět.
Odměna zmocněnce v adhezním řízení a dobrovolné plnění
Dobrovolné uspokojení nároku poškozeného v průběhu trestního řízení představuje materiální úspěch v řízení
Legitimní očekávání
Společnost od začátku věděla, že k provedení podnikatelského záměru potřebuje nenárokové rozhodnutí správního orgánu



