Polepšení odsouzeného

Okresní soud zamítl návrh stěžovatele na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců a současně nepřijal záruku za dovršení nápravy stěžovatele nabídnutá Sborem Církve adventistů sedmého dne. Soudy stejně jako v minulosti dospěly k závěru, že stěžovatel nesplnil druhou zákonnou podmínku podmíněného propuštění, a to podmínku polepšení. Absence doznání stěžovatele, resp. v návaznosti na to získání náhledu na jeho trestnou činnost, brání splnění podmínky polepšení podle § 88 odst. 1 trestního zákoníku. Stížnost stěžovatele proti rozhodnutí okresního soudu byla posléze zamítnuta.

Stěžovatel se své ústavní stížnosti namítá, že veškerá snaha, kterou ve věznici vyvíjí, je ve vztahu k naplnění podmínek podmíněného propuštění bez efektu a došlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.

Druhý senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Pavel Šámal) stěžovateli vyhověl. Rozhodnutími obecných soudů byla porušena práva stěžovatele na řádný proces a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Právní věty:

I. Doznání odsouzeného k trestnému činu není nezbytnou podmínkou pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Vycházely-li rozhodující soudy z toho, že absence doznání stěžovatele, resp. v návaznosti na to získání náhledu na jeho trestnou činnost, brání splnění podmínky prokázání polepšení podle § 88 odst. 1 trestního zákoníku, jde o ústavně nekonformní výklad a o aplikaci tohoto ustanovení v rozporu se stěžovatelovým právem na soudní ochranu zaručeným v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť pouhé odepření doznat se k činu samo o sobě splnění této podmínky nevylučuje.

II. Dospěly-li obecné soudy v řízení o podmíněném propuštění k závěru, odsouzený stěžovatel nesplnil podmínku „polepšení se“ ve smyslu § 88 odst. 1 trestního zákoníku, aniž by provedly relevantní důkazy navržené odsouzeným stěžovatelem a aniž by se v odůvodnění napadených rozhodnutí náležitě vypořádaly s protiargumentací stěžovatele, rozhodly v rozporu s judikaturou Ústavního soudu o tzv. opomenutých důkazech a založily nepřezkoumatelnost ústavní stížností napadených rozhodnutí, čímž porušily právo stěžovatele na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Převzato z tiskové zprávy Ústavního soudu

Celý text nálezu sp. zn. II. ÚS 1519/24