V soudním sporu o příspěvek na péči lze pokračovat i po smrti oprávněného

Podle názoru soudu si oprávněná osoba prostřednictvím příspěvku na péči poskytovaného státem fakticky „kupuje“ od jiných osob potřebnou pomoc (péči). Příspěvek na péči je tedy svojí podstatou finanční podporou oprávněné osoby úzce spojenou s existencí jiných osob tuto pomoc poskytujících. Proto je logické, že třetí osoby mohou uplatňovat, byť nepřímo, svůj legitimní ekonomický zájem, aby jim bylo za služby v oblasti sociální pomoci, které oprávněné osobě poskytly, z poskytnutého příspěvku na péči „zaplaceno“. Ten, kdo oprávněné osobě poskytuje pomoc, pak má mít na základě toho právo se spolehnout, že jím poskytnutá péče mu bude oprávněnou osobou z příspěvku na péči zaplacena.

Připouští-li § 16 odst. 1 zákona o sociálních službách přechod úředně ještě nepotvrzeného nároku (tj. nároku na příspěvek, o němž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto), tím spíše musí takový přechod nastat u nároku, o kterém již bylo správním orgánem pravomocně rozhodnuto a jenž se nachází ve fázi soudního přezkumu správnosti. Proto zemře-li fyzická osoba po právní moci rozhodnutí správního orgánu o příspěvku na péči, přechází její tvrzený nárok, a s tím i účastenství v řízení ve správním soudnictví na osoby uvedené v § 16 odst. 1 zákona o sociálních službách, tedy na osoby či zařízení, které o zemřelého pečovaly.

Nyní tak hospice a jiná zařízení mohou i před soudem namítat špatně vyměřený příspěvek na péči zemřelého.