Žaloba ve veřejném zájmu podaná Ombudsmanem ve věci výstavby obchodního centra v Olomouci byla nejdříve odmítnuta s tím, že porušení pravidel územního plánování představuje „pouhou nezákonnost“ a chybí zde závažný veřejný zájem. Nejvyšší správní soud v letošním rozsudku sp. zn. 1 As 174/2022 konstatoval, že žalobní tvrzení systémového rizika podjatosti rozhodujících úředníků by závažný veřejný zájem představovat mohlo a soud by jej měl prověřit. Věc se tak vrací do Olomouce.
Podle s. ř. s. může Ombudsman podat žalobu ve veřejném zájmu pouze tehdy, pokud jej prokáže, zatímco Nejvyšší státní zástupce pro podání žaloby ve veřejném zájmu tento neprokazuje. Nicméně pro řešení otázky, co je to „závažný veřejný zájem“, lze použít i judikaturu vzniklou na popud NSZ, pokud se soud výkladem tohoto pojmu zabývá, jelikož jde o pojem totožný. Z této judikatury pak rozhodně nevyplývá požadavek, aby dotčené osoby byly alespoň trestně stíhány, jak požadoval krajský soud. Zde postačovala existence systémového rizika podjatosti (úřední osoby jsou zaměstnanci subjektu, jehož zájmy mohou být v řízení dotčeny) ve spojení s konkrétními okolnostmi, poukazujícími na možné ovlivnění rozhodování.
Těmito okolnostmi v daném případě byla medializace a kontroverze okolo samotné stavby, a především smlouva o spolupráci mezi městem a investorem, která obsahovala ujednání o právní odpovědnosti města za zmaření projektu, čímž se systémové riziko (resp. zájem zaměstnavatele na určitém výsledku) zvyšuje.
Vedle toho NSS konstatoval, že Ombudsman není povinen před podáním žaloby provést šetření.
Celý text rozsudku sp. zn. 1 As 174/2022
Diskuze k článku ()